Alois Knop

Prof. PhDr. Alois Knop, CSc.
Narození31. května 1917
Radslavice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí6. února 2001 (ve věku 83 let)
Ostrava
ČeskoČesko Česko
Povolánípedagog, překladatel, jazykovědec a učitel
Alma materMasarykova univerzita
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alois Knop (31. května 1917 Radslavice – 6. února 2001 Ostrava) byl český jazykovědec, bohemista, germanista, dialektolog, publicista, překladatel a vysokoškolský pedagog.

Život

Po maturitě na přerovském gymnáziu (1936) zahájil studium bohemistiky a germanistiky na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně, souběžně navštěvoval dvouletou Soukromou pedagogickou akademii. Vzhledem k uzavření vysokých škol pracoval v dělnických profesích a učil na několika základních školách v přerovském regionu. Po osvobození dokončil univerzitní studia (absolutorium 1946, 1950 původní obor rozšířen o ruštinu), v letech 1946–1953 působil jako středoškolský profesor na gymnáziu v Opavě.[1]

Roku 1953 se stal jedním ze spoluzakladatelů opavské Vyšší pedagogické školy, byl jejím proděkanem (1955–1959) s odpovědností za organizaci dálkového studia učitelů a členem katedry filologie pro obor český jazyk.[2] Když v roce 1959 VPŠ ukončila svou činnost, přešel spolu s ostatními vyučujícími do jejího nástupnického vysokoškolského ústavu, ostravského Pedagogického institutu (pozdější Pedagogické fakulty v Ostravě),[3] kde (s výjimkou let 1961–1964, kdy ji vedl prof. Alois Sivek) zastával funkci vedoucího katedry českého jazyka a literatury a proděkana (1959–1964),[4] docentem od 1962.[1]

V roce 1971 byl v rámci normalizačních čistek z ideologických důvodů jako signatář výzvy Dva tisíce slov propuštěn,[5] následně učil na Jazykové škole v Ostravě němčinu a specializoval se i na výuku češtiny pro cizince.[3] Po roce 1989 se na fakultu vrátil do funkce vedoucího katedry českého jazyka s didaktikou, 1990 jmenován profesorem, od roku 1992 v důchodu.[1]


Dílo

Jeho badatelská činnost byla zaměřena zejména na historický vývoj spisovné češtiny ve Slezsku v 16. a na počátku 17. století a výzkum slezského nářečí i ostravského Interdialektu.[6] Publikoval příspěvky o pravopisu, dialektologii, spisovné češtině a jejích specifických projevech v moravskoslezském regionu, zejména ve sféře městské i profesní mluvy jeho obyvatel a jazyka mládeže. Byl předsedou ostravské pobočky Jazykovědného sdružení ČSAV, členem vědecké rady Filozofické fakulty UP v Olomouci, spoluautorem jazykových příruček a učebnic češtiny, mj. i pro polské menšinové školství.[1][3]

Výběrová bibliografie

Publikace

  • Spisovná čeština ve Slezsku v 16. století (Praha 1965)
  • Co by měl lektor znát o řečnictví (s M. Dvořáčkem a J. Hubáčkem, Ostrava 1966)
  • Dějiny českého jazyka ve Slezsku a na Ostravsku (s A. Lamprechtem a L. Palasem, Ostrava 1967)
  • Kapitoly o běžně mluveném jazyce nejmladší generace města Ostravy a Havířova (Ostrava 1968)
  • Výzkumy hudebnosti mládeže na Ostravsku (Praha 1969)
  • Didaktický model Jazykové školy v Ostravě (Ostrava 1978)
  • Krátký přehled mluvnice českého jazyka (Ostrava 1982)
  • Učební texty českého jazyka (Ostrava 1985)
  • Kapitoly z dialektologie (s D. Davidovou a J. Chloupkem, Ostrava 1992)
  • Rok 1968 a počátky normalizace v Ostravě (s K. Jiříkem a R. Prokopem, Praha 1997)
  • K nové koncepci pravidel pravopisu (Ostrava 1991, 2001)

Sborníky

  • Sborník prací Pedagogické fakulty v Ostravě 8 (Ostrava 1967)
  • Pedagogická fakulta Ostrava – patnáct let : Vysoké pedagogické školství na Ostravsku 1953–1968 : Bibliografie prací učitelů 1953–1968 (Ostrava 1968)

Studie publikované ve sbornících a časopisech

  • K otázce jazykové správnosti (Červený květ, 4/1956)
  • Nad novými pravidly českého pravopisu (Červený květ, 1/1957)
  • K jazykové charakteristice Postily Martina Philadelpha Zámrského (Slezský sborník=Acta Silesiaca, 4/1958)
  • K vývoji zednických profesionálních výrazů na Ostravsku (Sborník prací Pedagogického institutu, Ostrava 1960)
  • K čechismům ve slezských úředních zápisech psaných v 17. a 18. století (Sborník prací Pedagogické fakulty, Ostrava 1970; německy)
  • Čeština ostravských písemných památek do r. 1620 (Ostrava: příspěvky k dějinám a výstavbě Ostravy a Ostravska, Ostrava 1990)

Překlady z němčiny

  • Boehm, Hans Georg. Řád německých rytířů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Bouzov, 1993)

Učebnice

  • Jazyk český=Język czeski pro sedmý ročník základní devítileté školy s polským jazykem vyučovacím (s A. Piegzovou a J. Říhovou, Praha 1966)

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d Biografický slovník Slezska a severní Moravy 16, s. 50.
  2. ↑ Padesáté výročí založení Vyšší pedagogické školy v Opavě [online]. Listy Ostravské univerzity (příloha) [cit. 2014-08-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. 
  3. ↑ a b c Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky, s. 324.
  4. ↑ Kdo je kdo v České republice 94–95, s. 260.
  5. ↑ Bayerová, Naděžda. Za prof. Aloisem Knopem: K prvnímu výročí úmrtí. Jazykovědné aktuality 1–2, 2002, s. 59.
  6. ↑ Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 1. svazek : A–L, s. 455.

Literatura

  • BAYEROVÁ, Naděžda. Profesor Alois Knop jubilující. Jazykovědné aktuality: Informativní zpravodaj českých jazykovědců. Praha : 1992, XXIX, 3–4. S. 156–159.
  • BAYEROVÁ, Naděžda. Za prof. Aloisem Knopem: K prvnímu výročí úmrtí. Jazykovědné aktuality: Informativní zpravodaj českých jazykovědců. Praha : 2002, XXXIX, 1–2. S. 59–60.
  • Bibliografie prof. PhDr. A. Knopa, CSc. / Naděžda Bayerová, Jiří Svoboda. In Sborník prací filozofické fakulty Ostravské univerzity. D–29. Jazyk, literatura, umění. Ostrava : Sfinga, 1992. ISBN 80-7042-051-0. S. 7–10.
  • Biografický slovník Slezska a severní Moravy. 16. sešit. Ostrava : Filozofická fakulta Ostravské univerzity v Ostravě ; Ústav pro regionální studia, 2007. 138 s. ISBN 80-7042-626-8. S. 50–51.
  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha: Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 324. 
  • Česká slavistika : osoby a instituce / zpracovaly Zdeňka Rachůnková a Michaela Řeháková. Praha : Národní knihovna ČR–Slovanská knihovna, 1999. 374 s. ISBN 80-7050-332-7. S. 161–162.
  • FRYDRYCHOVÁ, Milena. Osmdesátiny Aloise Knopa. Český jazyk a literatura. Praha : 1997–1998, 48, 1–2. S. 39–40.
  • Kdo je kdo v České republice 94–95. Praha: Modrý jezdec : Agentura Manon, 1994. 720 s. ISBN 80-901631-2-2. S. 260. 
  • Kulturně-historická encyklopedie českého Slezska a severovýchodní Moravy. 1. svazek : A–L. 2.upr. a rozš. vydání. Ostrava : Ústav pro regionální studia Filozofické fakulty Ostravské univerzity, 2013. 570 s. ISBN 978-80-7464-386-6. S. 455.
  • VEČERKA, Radoslav. Slovník českých jazykovědců v oboru bohemistiky a slavistiky. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2013. 341 s. ISBN 978-80-210-6265-8. S. 132. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flags of Austria-Hungary.png
Autor: Dragovit (of the collage), Licence: CC BY-SA 4.0
Both national flags of Austro-Hungary, the collage of flags of the Cisleithania (Habsburg Monarchy) and the Transleithania (Kingdom of Hungary)
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“