Figarova svatba

Figarova svatba
Le nozze di Figaro
Scéna z Figarovy svatby - anonymní malba z 19. století
Scéna z Figarovy svatby - anonymní malba z 19. století
Základní informace
Žánropera buffa
SkladatelWolfgang Amadeus Mozart
LibretistaLorenzo da Ponte
Počet dějství4
Originální jazykitalština
Literární předlohaPierre-Augustin Caron de Beaumarchais: La Folle Journée, ou le Mariage de Figaro
Datum vzniku1785-86
Premiéra1. května 1786, Vídeň, Burgtheater
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Figarova svatba (v originále Le nozze di Figaro) je název komické opery Wolfganga Amadea Mozarta z roku 1786. Premiéra proběhla 1. května ve Vídni. Autorem libreta je Lorenzo da Ponte. Opera vznikla na základě divadelní hry Figarova svatba, kterou napsal Beaumarchais roku 1778.

Postavy

Obsah

Figarova svatba je komická opera o čtyřech dějstvích. Její děj se odehrává v 18. století na venkovském šlechtickém sídle ve Španělsku.

První dějství

Figaro a Zuzana plánují svatbu. Během vyměřování pokoje, ve kterém mají bydlet, se Zuzana svěřuje Figarovi, že ji obtěžuje hrabě Almaviva, což Figara rozčílí. Figara se naopak snaží pro sebe získat Marcellina, které Figaro kdysi nerozvážně slíbil manželství za půjčení peněz.

V druhé části si k Zuzaně přichází pro radu páže Cherubino, zamilovaný do hraběnky Almaviva. Toho se chystá hrabě poslat do války, protože se o jeho lásce vůči své manželce nějak dozvěděl. Cherubino se musí ukrýt, neboť přichází hrabě a snaží se smluvit si se Zuzanou schůzku. Hrabě ukrytého Cherubina objeví a rozkáže mu okamžitě opustit zámek. Do toho všeho přichází Figaro a oznamuje hraběti svou plánovanou svatbu se Zuzanou.

Druhé dějství

Figaro se snaží vrátit hraběte do náruče hraběnky, aby nechal Zuzanu na pokoji a umožnil jejich svatbu. Používá k tomu dost komplikovaný postup – Zuzana si má smluvit schůzku s hrabětem na večer v zahradě, kam má místo ní přijít Cherubino převlečený do ženských šatů, zároveň se o této schůzce má dozvědět i hraběnka.

Situace se komplikuje, když hrabě málem přistihne Cherubina v pokojích hraběnky, kde se mladík převléká do ženských šatů. Do toho navíc vchází Marcellina a stížností u hraběte se snaží dosáhnout slibované svatby s Figarem.

Třetí dějství

Hraběnka se chystá potrestat manžela a přemluví Zuzanu, aby si dala s hrabětem schůzku. Problém s Marcellinou je nečekaně vyřešen, když vyjde najevo, že Figaro je ve skutečnosti její syn.

Figaro se dozvídá o plánované schůzce hraběte se Zuzanou a žárlí, protože netuší, že za vším stojí Zuzanina domluva s hraběnkou.

Čtvrté dějství

Večer v parku za přítomnosti Zuzany a hraběnky (v navzájem vyměněných šatech), hraběte, Figara, Cherubina a několika svědků dochází k sérii předstíraných i vážně míněných vyznání lásky – obvykle nesprávným osobám považovaným za pravé osoby.

Vše se nakonec vysvětlí, hrabě přistižený hraběnkou při pokusu o nevěru je donucen dát svolení k Figarově svatbě se Zuzanou – zkrátka šťastný konec se vším všudy.

Nahrávky

  • 1966 nahrávka rakouského rozhlasu představení na festivalu Salzburger Festspiele v roce 1966. V hlavních rolích: Walter Berry (Figaro), Ingvar Wixell (Hrabě), Claire Watson (Hraběnka), Reri Grist (Zuzana), Edith Mathis (Cherubín), Margaret Bence (Marcellina) a další. Orchestr Vídeňští filharmonikové a Sbor Vídeňské státní opery, řídí Karl Böhm.
  • 1968 V hlavních rolích: Dietrich Fischer-Dieskau (Hrabě Almaviva), Gundula Janowitz (Hraběnka), Edith Mathis (Zuzanka), Hermann Prey (Figaro), Tatiana Troyanos (Cherubín), Patricia Johnson (Marcellina), Erwin Wohlfahrt (Basilio), Martin Vantin (Don Curzio), Peter Lagger (Bartolo), Barbara Vogel (Barbarina) a Klaus Hirte (Antonio), Orchestr a sbor Německé státní opery řídí Karl Böhm. Deutsche Grammophon 449 728-2
  • 1981 V hlavních rolích: Samuel Ramey (Figaro), Lucia Popp (Zuzanka), Thomas Allen (Hrabě Almaviva), Kiri Te Kanawa (Hraběnka), Frederica von Stade (Cherubín), London Philharmonic Orchestra a the London Opera Chorus řídí Georg Solti. Decca 410 150-2
  • 1998 Představení Metropolitní opery v New Yorku, V hlavních rolích: hraběnka Rosina (Renée Fleming), Zuzana (Cecilia Bartoli), Cherubín (Susanne Mentzer), hrabě Almaviva (Dwayne Croft), Figaro (Bryn Terfel) a další. Orchestr a sbor Metropolitní opery řídí: James Levine, produkce: Jonathan Miller[1]

Film

Odkazy

Reference

  1. LE NOZZE DI FIGARO {368} [online]. Metropolitan Opera House [cit. 2017-07-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. W. A. Mozart: Figarova svatba (Česká televize)

Literatura

  • HOSTOMSKÁ, Anna a kol. Opera – Průvodce operní tvorbou. 11. vyd. Praha: NS Svoboda, 2018. 1466 s. ISBN 978-80-205-0637-5. S. 113–116. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Wolfgang-amadeus-mozart 1.jpg

This posthumous portrait of Wolfgang Amadeus Mozart was painted by Barbara Kraft at the request of Joseph Sonnleithner in 1819, long after Mozart died. Sonnleithner, who was making a "collection of portraits in oils of well-known composers" (Deutsch) wrote to Mozart's still-living sister Maria Anna ("Nannerl"), asking her to lend a picture to Kraft (a well-known artist working in Salzburg). Here is part of Nannerl's reply:

... [her friend ] Councillor von Drossdick ... sent the artist to me to see all 3 [of my] pictures [of Mozart], the one that was painted when he came back from the Italian journey is the oldest, he was then just 16 years old, but as he had just got up from a serious illness, the picture looks sickly and very yellow; the picture in the family portrait when he was 22 years old is very good, and the miniature, when he was 26 years old, is the most recent I have, I therefore shewed this one to the painter first; it seemed to me from her silence that is would not be very easy to enlarge it, I therefore had to shew her the family portrait and the other one, too. ... she wants to take her copy from the family portrait and introduce only those features from the small picture which make him look somewhat older than in the big picture."

Deutsch identifies the three pictures as:

  1. "Perhaps" the portrait by Knoller, Milan 1773. [1]
  2. The family portrait by della Croce.
  3. A lost small version of the famous portrait by Joseph Lange.
For present purposes, this implies that Kraft painted this with some basis to go on (and not completely out of her head, as the painter of this ridiculous picture did). Also, it tells us that Nannerl thought that the della Croce picture was "very good".
Nozze di Figaro Scene 19th century.jpg
Anonymous watercolour, 19th century: Scene from Mozart's opera Le nozze di Figaro.