Jacopo de’ Barbari
| Jacopo de' Barbari | |
|---|---|
| Narození | 1460 Benátky |
| Úmrtí | 1516 (ve věku 55–56 let) Mechelen |
| Povolání | malíř, rytec, dvorní malíř a kreslíř |
| Významná díla | Portrait of Henri V. of Mecklenburg Still-Life with Partridge and Iron Gloves Portrait of Luca Pacioli View of Venice |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jacopo de' Barbari (* do 1460-70, Benátky - před červencem 1516, Mechelen) byl italský malíř a rytec, který pracoval na různých místech severně od Alp jako dvorní umělec.
Život
Jméno umělce není zcela jisté, ale v benátských uměleckých sbírkách se nacházejí díla malíře s podobným jménem - Jacometto alias Jacomo alias Iacomo de Barberino Veneziano. V Německu je doložena stvrzenka z roku 1510 s podpisem „Jacobus de Barbaris“ a zátiší s lístkem nesoucím podpis "Jac.o de barbarj p 1504" . O místě a datu narození existují jen nepřímé doklady z písemností jeho současníků. Např. Albrecht Dürer ho roku 1511 popisuje jako starého a slabého muže původem z Benátek. Italský původ dosvědčují jeho dopisy v italštině adresované do Německa. Předpokládá se, že jeho učitelem v Benátkách mohl být Alvise Vivarini, pokládaný za vůdčího benátského malíře před nástupem Giovanni Belliniho. Nebyl zřejmě členem bohaté benátské patricijské rodiny Barbaro, protože není zmiňován v žádných listinách. V Benátkách se mohl seznámit s Dürerem během jeho první italské cesty. Roku 1500 odešel z Benátek do Německa, kde je jeho pobyt dobře dokumentován.
První tři roky strávil v Norimberku jako dvorní malíř císaře Maxmiliána I. Setkával se s Dürerem a diskutoval s ním o tehdy klíčovém malířském problému - věrném zobrazení proporcí lidského těla. Jacopo zjevně na Dürera udělal dojem, protože o dvacet let později Dürer marně žádal arcivévodkyni Margaret, nizozemskou regentku z rodu Habsburků, aby mu poskytla rukopis na toto téma, který u ní Jacopo de' Barbari zanechal. Uvádí se, že ovlivnil další německé malíře, jmenovitě Hanse von Kulmbach a Petera Vischera.
V letech 1503-1505 byl dvorním malířem saského kurfiřta Fridricha III. a poslední rok pracoval společně s Lucasem Cranachem starším. Pobýval na loveckém zámečku Lochau a ve Wittenbergu, kde se stýkal s humanisty nově založené University (1502). Z tohoto období pochází jeho slavné Zátiší s koroptví a železnými rukavicemi (1504).
V letech 1506-1510 pracoval pro meklenburského vévodu Jindřicha V. a brandenburského kurfiřta Joachima I. Poté byl malířem arcivévodkyně Margarety v Mechelen, kde roku 1516 zemřel.
Dílo
Dřevoryty a rytiny
Z roku 1500 pochází jeho nejznámější dřevoryt s pohledem na Benátky z ptačí perspektivy o impozantních rozměrech 132,72 × 277,5 cm. Celý obraz je soutiskem z šesti desek a použité listy papíru byly největší, které se v té době v Evropě podařilo vyrobit. Mezi jeho současníky tento počin vyvolal značnou pozornost.[1] Práce zabrala umělci tři roky a jeho tiskař získal výhradní tisková práva. Původní tiskové desky jsou uloženy v Museo Correr v Benátkách. Dodnes existuje 11 původních tisků z roku 1500, které jsou v muzeích v Benátkách, Londýně, Petrohradu, Krakově, Frankfurtu, Lipsku, Coburgu, Berlíně, Drážďanech, Mnichově, Weimaru, Erlangenu a v Germanisches Nationalmuseum v Norimberku. Další tisky pocházejí z roku 1514 nebo jsou mladší.
Zřejmě ve stejné době byl Jacopo de' Barbari autorem dalších dvou dřevorytů, zobrazujících satyra a mužskou postavu, v té době největších figurálních dřevorytů, které kdy byly vytvořeny. Jejich styl byl silně ovlivněn dílem Andrea Mantegny a Jacopo de' Barbari jimi založil italskou tradici velkých a detailně propracovaných grafických tisků.
Je pravděpodobné, že již během života v Itálii tvořil také rytiny, ale známé jsou až ty, které vytiskl v Německu. Pět z nich je součástí svazku grafických listů, které vydal roku 1504 Hartmann Schedel. V jeho rytinách z časného období mají figury poněkud malé hlavy a málo propracované postavy. Později zobrazoval nahá těla (Apollo a Diana,[2] Sv. Šebestián, Tři zajatci) a jeho schopnost komponovat scénu je viditelně lepší. Z posledního období, které strávil ve Vlámském Mechelen, pocházejí velmi propracované tisky s tajemnou atmosférou. Předpokládá se, že mohl být ovlivněn mladým Lucasem van Leyden.
Obrazy a kresby
Jediná zachovaná kresba zobrazuje Kleopatru a byla patrně předlohou pro rytinu. Vlastní ji British Museum.
Zátiší s koroptví a železnými rukavicemi z roku 1504 (Alte Pinakotek, Mnichov) je považováno za první malý trompe-l'œil obraz od dob antiky. Některá další malířská díla Jacopa de' Barbari mají dataci z let 1500, 1503, 1504, 1508. Jsou na nich portréty, skupiny osob nebo náboženské náměty. Jeho obraz živého krahujce, který vlastní National Gallery v Londýně, je patrně fragmentem většího obrazu.[3]
Slavným obrazem, který je přisuzován Jacopu de' Barbari je portrét renesančního františkánského mnicha a matematika Luca Pacioliho (Museum di Capodimonte, Neapol). Je na něm vyobrazen stojící za stolem s různými geometrickými pomůckami, dvanáctistěnem, kompasem a otevřenou knihou s Euklidovým teorémem. Vlevo je zavěšen rhombikuboktahedron zpola naplněný vodou, v němž se třikrát odráží dóžecí palác v Urbinu. Připsání autorství je však stále diskutováno.[4]
Reference
- ↑ Suzanne Boorsch in KL Spangeberg (ed), "Six Centuries of Master Prints", Cincinnati Art Museum, 1993, no, ISBN 0-931537-15-0.
- ↑ Metropolitan Museum of Art: Apollo and Diana
- ↑ National gallery: A Sparrowhawk (1510)
- ↑ THE ENIGMA OF LUCA PACIOLI'S PORTRAIT
Článek byl přeložen z anglické a německé Wikipedie
Literatura
- Beate Böckem: Jacopo de’ Barbari. Künstlerschaft und Hofkultur um 1500. Böhlau, Köln 2015, ISBN 978-3-412-22177-5 (zugleich Dissertation, Universität Bonn 2010).
- Beate Böckem: „Illuminist und Contrafeter“: Jacopo de’ Barbari als Künstler bei Maximilian I. In: Udo Friedrich, Matthias Müller, Karl-Heinz Spieß (eds.): Kulturtransfer am Fürstenhof. Lukas, Berlin 2013, S. 218-242., ISBN 978-3-86732-155-6
- Roland Damm, Yasmin Doosry, Alexandra Scheld: Der Venedig-Plan von 1500. Restaurierung eines Riesenholzschnitts im Germanischen Nationalmuseum. Germanisches Nationalmuseum, Nürnberg 2012, ISBN 978-3-936688-63-4
- Simone Ferrari: Jacopo de’ Barbari. Un protagonista del Rinascimento tra Venezia e Dürer. Mondadori, Mailand 2006, ISBN 88-424-9238-8.
- John Andrew Martin: Anton Kolb und Jacopo de’ Barbari: „Venedig im Jahre 1500“. Das Stadtporträt als Dokument venezianisch-oberdeutscher Beziehungen. In: Bärbel Hamacher, Christel Karnehm (Hrsg.): Pinxit/sculpsit/fecit. Kunsthistorische Studien. Festschrift für Bruno Bushart. Deutscher Kunstverlag, München 1994, ISBN 3-422-06147-9, S. 84–94.
- David Landau, in: Jane Martineau (ed), The Genius of Venice, 1500–1600, Royal Academy of Arts, London 1983
- Gérard A. Jaeger, Terisio Pignatti: Jacopo de’ Barbari. Perspektivplan von Venedig. Uhl, Unterscheidheim 1976.
- Levinson J A (ed.), Early Italian Engravings from the National Gallery of Art; National Gallery of Art, 1973
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Jacopo de' Barbari na Wikimedia Commons - Zeno: Barbari, Jacopo de' (soubor grafických listů)
- Dizionario-Biografico: Creighton Gilbert, BARBARI, Iacopo de'. - Veneziano
- Piero Falchetta, Jacopo de Barbari e le Vedute di Venezia, Una Guida Multimediale Archivováno 4. 3. 2016 na Wayback Machine.
Média použitá na této stránce
It shows Pacioli standing behind a table and wearing the habit of a member of the Franciscan order. He draws a construction on a board, the edge of which bears the name Euclides. His left hand rests upon a page of an open book. This book may be his Summa de Arithmetica, Geometria, Proportioni et Proportionalità or a copy of Euclid. Upon the table rest the instruments of a mathematician: a sponge, a protractor, a pen, a case, a piece of chalk, and compasses. In the right corner of the table there is a dodecahedron resting upon a book bearing Pacioli's initials. An rhombicuboctahedron (a convex solid consisting of 18 squares and 8 triangles) suspends at the left of the painting. The identity of the young man at the right is uncertain, but one commentator recognizes the "eternal student" instructed by Pacioli. Some authors have also mentioned the possibility that the student is Dürer.
bird's-eye view of Venice. The view is in unusually good condition. The first state showing the Campanile in Piazza San Marco with the temporary flat roof after a fire in 1489. In the second state the block was altered to take account of the restoration work done in 1511-4 and the date 1500 ("MD") was removed.