Češi

Češi
1. řada: J. A. Komenský • Jan Hus • František Palacký • J. E. Purkyně 2. řada: Karel IV. • Alfons Mucha • Vratislav II. • Bedřich Smetana 3. řada: Emil Zátopek • Jan Žižka • Prokop Diviš • Svatá Anežka Česká
Populace
10-13 milionů
(včetně Moravanů a českých Slezanů)
Země s významnou populací
ČeskoČesko Česko: 6 372 104[1][nb 1]9 246 784[2]
USA USA1 700 000[3][4]
KanadaKanada Kanada94 805[5]
IzraelIzrael Izraelasi 50 000[6]
NěmeckoNěmecko Německomax. 60 000[7]
SlovenskoSlovensko Slovensko36 153 (2017)[8]
AustrálieAustrálie Austrálie21 196 (2006)[9]
Chorvatsko Chorvatsko9 641 (2011)[10]
Rumunsko Rumunskoasi 5 800 (2005)[11]
Spojené královstvíSpojené království Spojené království24 000-40 000 (2010-2011)[12]
IrskoIrsko Irsko5 451 (2011)[13]
PolskoPolsko Polsko4 727 (2017)[14]
SrbskoSrbsko Srbsko1 824 (2011)[15]
Jazyk(y)
čeština

Češi (archaicky Čechové) jsou západoslovanský národ, žijící převážně na území Česka. Významnější české menšiny žijí v Německu, na Slovensku a v Rakousku, častěji se vyskytují i ve Francii, Itálii, Spojeném království, USA, Švýcarsku, Chorvatsku a na Ukrajině (Volyň). Češi jsou potomky slovanských kmenů, jež v 6. století pronikly do střední Evropy a smísily se zde s dosavadním převážně kelto-germánským obyvatelstvem. Mluví češtinou, která je blízce příbuzná se slovenštinou a lužickou srbštinou.

Název

Teorie spojuje jméno Čech s kořenem čel-, kde je e původní. Tento kořen je v českých slovech čeleď, člověk (rus. čelovek). Je tu předpokládaný kořen kel/kol-: srov. pokolení, koleno. Původní význam tohoto kořene je ‚rod‘. Ve slovanských jazycích je dost dokladů (člověk, čeleď, člen, pokolení) pro předpoklad, že jméno utvořené z kořene čel- hypokoristickou příponou -chь mělo význam ‚člen rodu, našinec‘; tím by se dal také vysvětlit hypokoristický, „mazlivý“ tvar na -ch.[16][17][18] Možné jsou ale výklady od slovesa *čechati, *česati, které mohlo znamenat „česat“, „drhnout“ i „bít“, takže čech mohl být „bojovník“.[18] Nejasné je spojení se slovinským čěh ve významu „pastevec, chlapec“.[18]

Mužský příslušník českého národa se nazývá Čech, mužští příslušníci českého národa jsou Češi, zastarale Čechové. Ženská příslušnice českého národa je Češka, ženské příslušnice českého národa jsou Češky, zastarale Čechyně.

Cizojazyčné názvy jako Bohemia, Boemia či Böhmen jsou odvozeny od latinského Boiohaemum (Tacitus) – název vznikl složením slov Boia (Bójové) a protogermánského slova *haimaz ve smyslu „vlast, domov“ (srv. dnešní německé Heimat a anglické home).[19] Název tedy doslovně znamená „vlast Bójů“.[19] Od tohoto názvu je odvozen i pojem „bohémství“ označující neuspořádaný život. Slovo „bohém“ se začalo používat ve Francii v 19. století, kdy se mladí umělci začali masově stěhovat do sousedství migrujících Cikánů, o nichž se v tehdejší Francii tvrdilo, že přišli z Bohemie, tedy z Čech.[19][20]

V některých zemích (Srbsko, Rumunsko) byli Češi zváni jako Pémové či Pémci. Toto označení bylo odvozeno od německého Böhmen [bémen].[21]

Dějiny národa

Mytologický původ

Podle mytologického líčení přivedl Čechy z dávné pravlasti Praotec Čech. V čele svého kmene, aby vyhledal zemi zaslíbenou, putuje přes řeky, hory a louky, až dorazí do krajiny nástrojem nedotčené, dojde k hoře Říp uprostřed roviny, vyleze na vrchol a zaplesá: „To je ona, země zaslíbená, mlékem a strdím oplývající!“ Což je charakteristika Země zaslíbené převzatá ze Starého zákona, kterou Bůh slíbil Mojžíšovi na hoře Sinaj.[22] Praotec oznámí svému kmeni, že došel svého cíle a dál už se trmácet nemusí, načež vznese případnou otázku o tom, jakže by se ona nově objevená země měla jmenovat. Dlouhou cestou znavený lid se zaraduje a v nadšení, že je konec útrapám, zvolá: „Tvým jménem, tvým jménem ať se země jmenuje.“ A od té doby se Čechám říká Čechy. To je ovšem krajně nepravděpodobné. Čechovi potomci, rod, čeleď by se nazývali jménem utvořeným patronymickou příponou -ici, tedy Češici, resp. Čechovici.[17]

Historický původ

Slovanské obyvatelstvo přišlo na území Čech a pak Moravy v průběhu 6. století z východu, během stěhování národů. Z prvních staletích není doloženo jejich formování v národy nebo trvalé státní útvary, lze však předpokládat vzájemné působení mezi slovanskými kmeny i vymezování se vůči jiným etnikům, jak je to doloženo v případě Sámovy říše. Jazyková příbuznost později doložená u sousedícího obyvatelstva zařadila obyvatelstvo Čech a Moravy do skupiny Západních Slovanů, nazývaných tak podle oblasti, na které se usadili.

Středověký národ

O charakteru slovanského osídlení a formování českého národa před vznikem českého státu (6.–9. století) nevíme vzhledem k nedostatku historických pramenů téměř nic jistého a historici jsou nuceni pracovat s hypotézami na základě nepřímých dokladů a analogií. Jednou z hlavních sporných otázek jsou české kmeny, zda v tomto období tvořilo obyvatelstvo jednu velkou skupinu (teorie jediného kmene) nebo několik skupin (kmenová teorie).

V 19. století přišli historikové (V. V. Tomek) s teorií, že skupiny obyvatel jmenované Kosmovou kronikou jako byli Děčané, Doudlebi, Charváti, Chebané, Litoměřici, Lučané, Zličané, byly jednotlivé kmeny, které teprve v 10. století sjednotili Přemyslovci v jeden celek. Naproti tomu novější teorie reprezentovaná nejvýrazněji Dušanem Třeštíkem předpokládají již od příchodu Slovanů jeden český kmen, v rámci kterého vznikla malá knížectví, jež dala název domnělým kmenům. Tomu odpovídá, že Češi v zahraničí vystupovali jako jeden celek, například při křtu blíže neznámých 14 českých knížat v Řezně v roce 845. Na pevnější sjednocení českého etnika však mělo budování přemyslovského státu od 10. století rozhodující vliv. Jak uvádí D. Třeštík „ Jméno Čechů se objevuje poprvé v I. staroslověnské legendě, tedy v 10. století.“ Do té doby bylo obyvatelstvo české kotliny známo pouze pod názvy „Bohmemani“ či „Beuwinitha“ – tedy Winidové (Slované) usídlení na území, které dříve obýval keltský kmen Bójů.

Po připojení Moravy k přemyslovskému státu v první polovině 11. století se začal formovat středověký český „národ“[23] zahrnující i moravské obyvatelstvo (sjednocené už v první polovině 9. století ve Velkomoravské říši)[24] a slezské Holasice. Od 13. století započala německá kolonizace českých zemí, jejímž důsledkem bylo takřka celé pohraničí německojazyčné a několik jazykových ostrovů (Jihlavsko, Svitavsko, Praha, Brno, Vyškovsko a mnohá větší města) vzniklo i uprostřed českojazyčné oblasti.

Národní obrození

Národní muzeum v roce 1900

Habsburkové se snažili svou moc v zemích Koruny české upevnit prostřednictvím podpory římskokatolické církve na úkor šlechty. V roce 1618 došlo k povstání českých stavů proti Habsburské vládě, které bylo poraženo v bitvě na Bílé hoře roku 1620. Následující pobělohorské období bylo pozdějšími vlasteneckými autory nazváno „dobou temna“. V důsledku třicetileté války a vyhnání protestantů ze země ztratily české země jednu třetinu obyvatel. Také katolické církvi neloajální česká šlechta byla nahrazena cizinci. Habsburkové následně prosazovali politiku důsledné rekatolizace, jež vedla k obnovení pozic katolicismu a upevnění jejich vlády. V 18. století začal císař Josef II. prosazovat politiku germanizace, jež vedla k ustanovení němčiny jako oficiálního jazyka Rakouské říše a vytlačování češtiny jako mluveného jazyka. O návrat mluvené češtiny mezi široké masy obyvatel se v průběhu národního obrození snažila skupina „národních buditelů“. Proces národního obrození dospěl až k politickým požadavkům vůči Habsburské monarchii, které se týkaly jazykových a občanských práv. Tyto požadavky byly splněny pouze částečně, což vedlo k sílící nespokojenosti obyvatel. Tato nespokojenost byla navíc zesílena důsledky první světové války.

Československý národ

Podrobnější informace naleznete v článku Čechoslovakismus.

Po roce 1918 byl politickým působením proponován Československý národ. Po vzniku Československa k tomu vedla především snaha o vytvoření většinově národního státu v národnostně rozrůzněném prostředí.

Charakteristika

Jazyk

Podrobnější informace naleznete v článku Čeština.

Češi hovoří češtinou, západoslovanským jazykem, který má celosvětově 12 milionů mluvčích. Jde o flektivní jazyk, vyznačující se komplikovaným systémem skloňování a časování. K písemným záznamům používá latinku, obohacenou o znaky s diakritikou. Pro výslovnost je charakteristický pevný přízvuk, opozice délky samohlásek a specifická souhláska /ř. Čeština je oficiálním jazykem České republiky a Evropské unie, také je vzájemně srozumitelná se Slovenštinou a Lužickou srbštinou.

Genetika

Rozšíření populace ve vybraných národech podle podobnosti frekvencí jejich haploskupin, American Journal of Physical Anthropology, 2007
     Češi
     Němci
     Poláci
     Italové
     Balkán

Podle moderních genetických výzkumů jsou Češi potomci zejména Slovanů, Germánů a Keltů, kteří v průběhu tisíciletí obývali území dnešního Česka. Geneticky je obyvatelstvo Česka v porovnání s některými jinými zeměmi velmi pestré a zahrnuje kromě 35 procent slovanské populace také třetinu populace s germánsko-keltským původem, 10 procent populace s nordickým (skandinávským) původem a další mají původ například židovský, jihoevropský nebo i sibiřský.[25] Podle jiného výzkumu je etnogeneze Čechů dotčena slovanským původem z 51 procent a zbytek je tvořen románským, germánským, židovským, ugrofinským nebo jihokavkazským původem.[26]

Češi mají vysokou frekvenci výskytu haploskupiny R1a – 34,2 %.[27] Vysoký výskyt této haploskupiny existuje mezi slovansky mluvícími národy ve střední a také ve východní Evropě.[28] Podle studií má pak 22 %[29] až 35,6 %[30] českých mužů západoevropskou Y-DNA haploskupinu R1b, která je mezi Slovany vzácná.[29][30] Dle studií má 11 %[29] až 13 %[30] Čechů nordickou haploskupinu I1.[29]

Dle České Y-DNA databáze byla na základě dostupných vzorků ke dni 23. ledna 2020 četnost SNP haploskupin u Čechů následující: R1a 37%, R1b 26%, I2 10%, I1 7%, E1b1b 6%, G2a 4%, J2 3%, N 1%, J1 1%. [2]

U Čechů byla také zjištěna vysoká frekvence mutace G551D genu CFTR, způsobující cystickou fibrózu. Podobně vysoké frekvence byly zjištěny v Rakousku a v keltských oblastech ve Walesu, Skotsku, Cornwallu, Irsku a Bretani.[31]

Obývané území

Statistika

Většina Čechů tvoří obyvatelstvo Česka. Při sčítání lidu v roce 2011 se k české národnosti přihlásilo 6 732 104 osob, tedy 63,4 % obyvatel ČR.[32] Oproti sčítání lidu z roku 2001 to znamená značný pokles, způsobený především nevyplněním nepovinné kolonky národnost.

Diaspora

Podrobnější informace naleznete v článcích Čechoameričané a Volyňští Češi.

Podle odhadů dnes žije mimo Českou republiku 2,5 milionu Čechů.[33] Ve Spojených státech se k české národnosti hlásí až 1,7 milionu lidí,[34] jenže jde spíše o uvedení původu, protože k češtině jako mateřskému jazyku se přihlásilo méně než 350 tisíc lidí.[35] Stejná situace je v Kanadě, kde žije až 100 tisíc Čechů, ale češtinu ovládá méně než 24 tisíc lidí. Další největší české diaspory jsou v sousedních státech Česka v Rakousku a Slovensku, kde žije pod 40 000 Čechů.[36][37] V žádném státě mimo ČR netvoří Češi více než 1% obyvatelstva.

První česká diaspora vznikla na Ukrajině již ve 13. století kolem Žytomyra a kolem roku 1600 také kolem Lvova. Vrchol české migrace na Ukrajinu přišel během průmyslové revoluce v letech 1868 až 1880 a směřoval do oblasti Volyně. Před repatriací do Československa v roce 1947 žilo na Volyni 40 000 Čechů v 647 čistě českých i etnicky smíšených obcích.[38] Po převzetí moci bolševiky v Rusku proběhla v sovětské části Volyně kolektivizace zemědělství během níž byla Čechům půda zabavena. Za druhé světové války tvořili Volyňští Češi v roce 1944 podstatnou část 1. československého armádního sboru.[39] Po válce proběhly rozsáhlé repatriace Volyňských Čechů do Československa. Na počátku 90. let bylo v důsledku Černobylské havárie dalším Volyňským Čechům umožněno vrátit se do vlasti.

Největší česká diaspora je v současnosti ve Spojených státech. K českým kořenům se zde hlásí téměř 1,5 milionů obyvatel. První českou migrační vlnou na území budoucích Spojených států byl příchod Moravských bratři, pokračovatelů Komenského Jednoty bratrské v první polovině 18. století. Čeští imigranti ve Spojených státech také založili mnoho osad ve státech Nebraska, Texas, Oklahoma a Illinois. Největším městem s českou populací se po Praze a Vídni stalo Chicago.

Významné skupiny obyvatel českého původu mají v Jižní Americe Argentina, Brazílie a Paraguay. V roce 1956 se pravnuk českého emigranta Juscelino Kubitschek de Oliveira stal 24. prezidentem Brazílie, který mimo jiné stanovil jako cíl vytvoření nového hlavního města Brasília. V Paraguayi se k české komunitě hlásí asi tisíc osob.

Z evropských zemí žije velká skupina lidí českého původu v Chorvatsku, v roce 2011 se k ní hlásilo necelých 10 tisíc osob[10]. V Rumunsku se počet občanů českého původu v roce 2005 odhadoval na 5 800[11] lidí, kteří na etnicky pestrém území Banátu udržují české tradice. V Srbsku, většinou v oblasti Banátu, jehož významná část leží v Srbsku, podle sčítání z roku 2011 žije 1824 Čechů.

Odkazy

Poznámky

  1. Tento údaj je minimální odhad, jelikož 2 742 669 občanů odmítlo uvést vlastní národnost při sčítání v roce 2011; velká většina z nich byli etničtí Češi, jak naznačuje údaj ze sčítání lidu v roce 2001, kdy se přihlásilo 9,25 milionů Čechů; bez Moravanů (9,8 milionů včetně).

Reference

  1. Tab. 6.2 Obyvatelstvo podle národnosti podle krajů: výsledky podle trvalého bydliště [online]. 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 January 2013. (česky) 
  2. Czech Republic [online]. CIA - The World Factbook [cit. 2014-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/po-listopadu-odeslo-z-republiky-na-200-tisic-cechu.A140605_163121_domaci_cen
  4. 2013 American Community Survey 1-Year Estimates [online]. [cit. 2015-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-02-12. (anglicky) ; Američané českého původu
  5. Ethnic Origin (264), Single and Multiple Ethnic Origin Responses (3), Generation Status (4), Age Groups (10) and Sex (3) for the Population in Private Households of Canada, Provinces, Territories, Census Metropolitan Areas and Census Agglomerations, 2011 National Household Survey [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Archivovaná kopie. www.kniha.cz [online]. [cit. 2017-09-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-10-01. 
  7. https://www.seznamzpravy.cz/clanek/nemecko-vysava-pracovniky-z-pohranici-laka-je-nasobne-vetsi-vyplata-a-prispevek-na-dite-k-tomu-59351
  8. https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/cesi-na-slovensku.A171213_152844_domaci_fer
  9. 2006 census Data : View by Location
  10. a b http://www.dzs.hr/Hrv/censuses/census2011/results/htm/H01_01_05/H01_01_05.html
  11. a b [1], oddíl 1.6
  12. Estimated population resident in the United Kingdom, by foreign country of birth (Table 1.3) [online]. Office for National Statistics, 12 May 2012 [cit. 2012-08-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. CSO Emigration [online]. Census Office Ireland [cit. 2013-01-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. https://www.encyclopediaofmigration.org/
  15. Попис становништва, домаћинстава и станова 2011. у Републици Србији: Становништво према националној припадности - „Остали“ етничке заједнице са мање од 2000 припадника и двојако изјашњени
  16. Hošek, O významně jmen Čechové, Morava, Slované, Časopis Matice moravské 15, 1891. — Obnoveno J. Otrebským v knize Słowanie (1947).
  17. a b Jaromír Spal: Původ jména Čech, Naše řeč, ročník 36 (1953), číslo 9-10
  18. a b c REJZEK, Jiří. Český etymologický slovník. Voznice: LEDA, 2001, 2012. 752 s. ISBN 978-80-7335-296-7. Heslo Čech, s. 112–113. (čeština) 
  19. a b c Online Etymology Dictionary: Bohemia [online]. Douglas Harper [cit. 2019-06-09]. Dostupné online. (angličtina) 
  20. WALKER, Andy. What is bohemian?. BBC News [online]. 2011-03-11. Dostupné online. (anglicky) 
  21. https://els.skauting.cz/archiv/pozvani-ctvrte-po-stopach-pemu-ztraceneho-ceskeho-kmene
  22. Ex 3, 8 (Kral, ČEP) a na celé řadě dalších míst
  23. Z nedostatku vhodnějšího pojmenování se používá tento novodobý termín, ovšem v uvozovkách nebo ve spojení „středověký národ“, aby se do středověké reality nezanášely anachronické pojmy, související až s moderním nacionalismem
  24. Hubinger a kol. (1985), str. 70
  25. KLEPÁČ, Vladimír. Jen třetina Čechů má slovanské kořeny, ukázal výzkum. Novinky.cz [online]. 2017-10-28 [cit. 2017-10-28]. Dostupné online. 
  26. GAZDÍK, Jan. Češi jsou Slované jen z půlky, říkají testy DNA. iDNES.cz [online]. 2007-06-14 [cit. 2017-10-28]. Dostupné online. 
  27. Luca F, Di Giacomo F, Benincasa T, Popa LO, Banyko J, Kracmarova A, Malaspina P, Novelletto A, Brdicka R. Y-chromosomal variation in the Czech Republic. Am. J. Phys. Anthropol.. 2007, s. 132–9. DOI 10.1002/ajpa.20500. PMID 17078035. (anglicky) 
  28. F. Luca, F. Di Giacomo, T. Benincasa et al., "Y-Chromosomal Variation in the Czech Republic," American Journal of Physical Anthropology 132:132–139 (2007).
  29. a b c d Distribution of European Y-chromosome DNA (Y-DNA) haplogroups by country in percentage
  30. a b c O. Semino et al, The genetic legacy of paleolithic Homo sapiens sapiens in extant Europeans: a Y chromosome perspective, Science, vol. 290 (2000), pp. 1155-59.
  31. Milan Macek, Milan Macek ml., Alice Krebsová, V. Vávrová. Centrum pro diagnostiku a léčbu cystické fibrosy, RELATIVNĚ VYSOKÝ VÝSKYT MUTACÍ G551D A CFTRDEL21KB CFTR GENU V ČESKÉ REPUBLICE U PACIENTŮ S CYSTICKOU FIBROSOU OBJEKTIVNĚ PROKAZUJE, ŽE NAŠE POPULACE JE SLOVANSKÉHO A KELTSKÉHO PŮVODU. Dostupné on-line
  32. Archivovaná kopie. notes2.czso.cz [online]. [cit. 2011-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-01-07. 
  33. https://www.e15.cz/domaci/v-cizine-uz-zije-kazdy-sesty-cech-nejcasteji-v-usa-1327855
  34. https://www.svetaznalec.cz/pocet-cechu-a-slovaku-zijicich-v-zahranici/
  35. Archivovaná kopie. factfinder.census.gov [online]. [cit. 2019-01-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2019-06-30. 
  36. http://www.statistik.at/web_de/statistiken/menschen_und_gesellschaft/bevoelkerung/bevoelkerungsstruktur/bevoelkerung_nach_staatsangehoerigkeit_geburtsland/index.html
  37. https://www.idnes.cz/zpravy/domaci/cesi-na-slovensku.A171213_152844_domaci_fer
  38. "Základní informace o Češích na Volyni"
  39. "Volyňští Češi – komunita v klinči divokých dějin Ukrajiny". Česká televize. 25. března 2014.

Literatura

  • FIALOVÁ, Ludmila; HORSKÁ, Pavla; KUČERA, Milan a kol. Dějiny obyvatelstva českých zemí. Praha: Mladá fronta, 1998. ISBN 80-204-0720-0. 
  • HEJDÁNEK, Ladislav, filosofické texty pojednávající o Češích a jejich úkolech do budoucna.
  • HOLÝ, Ladislav. Malý český člověk a velký český národ : národní identita a postkomunistická transformace společnosti. Praha: Sociologické nakladatelství, 1998. ISBN 80-85850-97-4. S. 209. 
  • HUBINGER, Václav; HONZÁK, František; POLIŠENSKÝ, Jiří. Národy celého světa (Malé encyklopedie). Praha: Mladá fronta, 1985. 
  • KORČÁK, Jaromír. Etnický profil našeho národa. Praha: Václav Petr, 1940. Dostupné online. 
  • MASARYK, Tomáš Garrigue. Česká otázka. Praha: Melantrich, 1969 (první vydání z roku 1895). 
  • TŘEŠTÍK, Dušan. Češi a dějiny v postmoderním očistci. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-786-5. 
  • TYRŠOVÁ, Renáta. Lidový kroj v Čechách, na Moravě, ve Slezsku a na Slovensku. Praha: Topič, 1918. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Flag of Croatia.svg
Při zobrazení tohoto souboru lze snadno přidat orámování
Flag of Ireland.svg
Zelený pruh má znázorňovat většinové katolické obyvatelsto Irska, oranžový pruh reprezentuje protestantskou menšinu a bílý pruh uprostřed znázorňuje mír a harmonii mezi nimi.
Correspondence Analysis of Y-chromosomal variation in the Czech Republic Am J Phys Anthropol 2007.png
Autor: Concus Cretus, Licence: CC BY-SA 4.0
Y-chromosomal variation in the Czech Republic by American Journal of Physical Anthropology:

Correspondence Analysis. Two-dimensional plot of the distribution of populations according to their Haplogroup frequencies.

  Czech samples
  German samples
  Polish samples
  Italian samples
  Balkan samples
Work based on: (2007). "Y-chromosomal variation in the Czech Republic". Am. J. Phys. Anthropol. 132 (1): 132–9. DOI:10.1002/ajpa.20500. PMID 17078035.
C 2001.png
Autor: Norik, Licence: CC BY-SA 3.0
Podíl osob hlásících se k české národnosti ve Sčítání lidu, domů a bytů 2001 v okresech České republiky
České osobnosti - 12.png
Autor: AndrsoN1, Licence: CC BY-SA 4.0
Spisovatel/pedagog: Jan Komenský

• Náboženská osobnost: Jan Hus • Politik: František Palacký • Vědec: Jan Evangelista Purkyně • Vládce: Karel IV. • Umělec: Alfons Mucha • Zakladatel: Vratislav II. • Skladatel: Bedřich Smetana • Sportovec: Emil Zátopek • Vojevůdce: Jan Žižka • Vynálezce: Prokop Diviš

• Světec/světice: Svatá Anežka Česká
Prag Museum 1900.jpg
Budova Národního muzea v Praze kolem roku 1900.
C 2011.png
Autor: Norik, Licence: CC BY-SA 3.0
Podíl osob hlásících se k české národnosti ve Sčítání lidu, domů a bytů 2011 v okresech České republiky
C 1991.png
Autor: Norik, Licence: CC BY-SA 3.0
Podíl osob hlásících se k české národnosti ve Sčítání lidu, domů a bytů 1991 v okresech České republiky
Duchy of Bohemia and the Holy Roman Empire in 11th century.svg
Autor: , Licence: CC BY-SA 4.0
Duchy of Bohemia and the Holy Roman Empire in the 11th century