Československé parlamentní volby 1946

Volby do parlamentu Československé republiky 1946
StátČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Druh volebparlamentní
Volební termín26. května 1946
Předchozí volby1935
Následující volby1948
Volební účast93,9 %
Počet kandidátů8 politických stran
Výsledky
Celkem 300 poslanců
Klement Gottwald
(c) Bundesarchiv, Bild 183-R90009 / CC-BY-SA 3.0
Petr ZenklJan Šrámek
Klement GottwaldPetr ZenklJan Šrámek
volební lídrvolební lídrvolební lídr
KSČČSNSČSL
2 205 697 hlasů1 298 980 hlasů1 111 009 hlasů
31,2 %18,4 %15,7 %
93  mandátů55  mandátů46  mandátů
63 27 24
Jozef LettrichZdeněk Fierlinger
Jozef LettrichZdeněk FierlingerŠtefan Bašťovanský
volební lídrvolební lídrvolební lídr
DSČSSDKSS
999 622 hlasů855 538 hlasů489 586 hlasů
14,1 %12.1 %6,9 %
43  mandátů37  mandátů21  mandátů
43 1 21
Vavro Šrobár
Vavro ŠrobárIvan Frlička
volební lídrvolební lídr
Strana slobodyStrana práce
60 195 hlasů50 079 hlasů
0,9 %0,7 %
3  mandátů2  mandátů
3 2

Volby do Ústavodárného shromáždění Československé republiky se konaly v neděli 26. května 1946. Šlo o první volby v Československu po druhé světové válce, jediné do nástupu komunistů k moci a bývají označovány jako poslední svobodné demokratické volby na dobu více než čtyřiceti let.[1] Nutno podotknout, že se nejednalo o plně svobodné volby, hlasování se totiž mohly zúčastnit pouze strany Národní fronty, například pravicovým stranám tak nebylo vůbec umožněno kandidovat. Po volbách se navíc nepočítalo s existencí opozice, volby měly pouze určit poměr sil ve vládě Národní fronty.

Vítězem voleb se stala Komunistická strana Československa, následovaná Československou stranou národně socialistickou, Československou stranou lidovou, Demokratickou stranou, Československou sociální demokracií a třemi menšími slovenskými stranami.

"Volte 1", kampaň KSČ před volbami.

Kandidáti

Podrobnější informace naleznete v článku Národní fronta Čechů a Slováků.

V zemi České a Moravskoslezské byla podána jednotná kandidátní listina Národní fronty obsahující po 40 kandidátech za čtyři politické strany (Komunistická strana Československa, Československá strana národně socialistická, Československá sociální demokracie a Československá strana lidová). Dále bylo vyhrazeno 40  kandidátských míst pro zástupce tzv. všenárodních organizací: 10 za Ústřední radu odborů, 8 za Jednotný svaz českých zemědělců, 2 za Ústřední svaz obchodu, 2 za Ústřední svaz řemesel, 4 za Ústřední radu družstev, 3 za Ústřední národní tělovýchovný výbor, 3 za Svaz české mládeže a 8 za jiné významné složky veřejného života.[2]

Na Slovensku byla rovněž vytvořena jednotná kandidátní listina Národní fronty, která obsahovala po 40 kandidátech za obě dvě politické strany povolené na Slovensku (Komunistická strana SlovenskaDemokratická strana). Dále byly stanoveny následující počty: 14 kandidátů za odborové organizace (4 za Ústredie odborových sväzov Slovenska, 4 za Jednotný sväz slovenských roľníkov, 2 za Sväz slovenskej mládeže, 2 za Sväz slovenských žien) a 1 kandidát měl být bezpartajní. 5 kandidátů bylo vyhrazeno Rusínům. Za každého poslance byl zvolen zároveň jeho náhradník.[3]

Jednalo se jen o politické strany, které byly po válce povoleny. V tomto poválečném systému se na rozdíl od parlamentu demokracie První republiky již nepočítalo s vládnoucí stranou či koalicí a opozičními stranami, nýbrž s účastí všech stran ve vládě, ovšem s rozdělením mocenských pozic podle volebních výsledků. Neexistoval také systém preferenčních hlasů. Ve volbách byly zavedeny tzv. bílé lístky (nebo také prázdné lístky), které měly být určeny k projevení nesouhlasu s politikou Národní fronty.[4]

Volební kraje a mandáty

Ve volbách se rozdělovalo 300 mandátů v jednokomorovém Ústavodárném Národním shromáždění. Jednotlivým zemím Československa byl přidělen počet mandátů na základě počtu osob zapsaných v seznamech voličů ke dni 7. května 1946 (země Česká 150, země Moravskoslezská 81 a Slovensko 69 mandátů). Území Československa bylo dále rozděleno na 28 volebních krajů, kterým byl potom přidělen počet mandátů podle počtu odevzdaných platných hlasů ve volbách na základě tzv. zemského mandátového čísla, určeného poměrným způsobem z celkového počtu platných hlasů dané země.

Výsledky voleb

Krátce před volbami byla volební způsobilost snížena z 21 na 18 let. Ve volbách hlasovalo celkem 7 099 411 voličů.[4] Komunistická strana dosáhla v českých zemích nejlepších výsledků v okresech, odkud bylo vysídleno původní německé obyvatelstvo, nejvíce v okrese Tachov - 70,45% hlasů.[5] I když na Slovensku získala většinu hlasů (61,43%) Demokratická strana, zvolení KSČ v českých zemích znamenalo její zánik a KSČ tak získala moc v celém Československu.

Celkové výsledky

Podíl hlasů
strana%
KSČ+KSS
38,1
ČSNS
18,4
ČSL
15,7
DS
14,1
ČSSD
12,1
Strana slobody
0,9
Strana práce
0,7
StranaPočet hlasůV %Počet mandátů[4][6]+/-
Komunistická strana Československa2 205 69731,293 63
Československá strana národně socialistická1 298 98018,455 27
Československá strana lidová1 111 00915,746 24
Demokratická strana999 62214,143nová
Československá sociální demokracie855 53812,137 1
Komunistická strana Slovenska489 5966,921nová
Strana slobody60 1950,93nová
Strana práce50 0790,72nová
bílé lístky59 4270,8--
celkem7 130 143100%300

Rozdělení mandátů

National Assembly of Czechoslovakia 1946.svg

     KSČ: 93 mandátů
     ČSNS: 55 mandátů
     ČSL: 46 mandátů
     DS: 43 mandátů
     ČSSD: 37 mandátů
     KSS: 21 mandátů
     Strana slobody: 3 mandáty
     Strana práce: 2 mandáty

Výsledky podle zemí

Výsledky KSČ a KSS podle okresů
Výsledky DS podle okresů na Slovensku
ZeměKSČ[p 1]ČSNSČSLDSČSSD[p 2]SSlBílé
lístky
země Česká43,325,216,3-15,0-0,3
země Moravskoslezská34,520,227,6-16,7-0,4
Slovensko30,5--61,43,14,20,8
Celkem38,118,415,714,112,80,90,8

Dopady voleb

Podrobnější informace naleznete v článku První vláda Klementa Gottwalda.

Výsledek voleb znamenal posílení Komunistické strany Československa. V čele vlády proto stanul komunista Klement Gottwald. Zachován byl ale systém Národní fronty a široké koalice stran. Komunisté měli v nové vládě devět zástupců (sedm českých a dva slovenské), národní socialisté, lidovci a slovenští demokraté po čtyřech, sociální demokraté tři a dva ministři byli bez stranické příslušnosti.

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam členů Slovenské národní rady po volbách v roce 1946.

Volby rovněž určily složení dalších zákonodárných a samosprávných orgánů. Na základě jejich výsledků byly například provedeny změny ve složení Slovenské národní rady. Podle Nařízení Slovenské národní rady 91/1946 O obnovení Slovenskej národnej rady na podklade výsledku volieb do Ústavodarného národného shromaždenia měly politické strany předložit seznam kandidátů do SNR a těm se měl přidělit mandát v SNR poměrně podle výsledků celostátních voleb.[7] Analogickým způsobem byly výsledky celostátních voleb aplikovány na přerozdělení mandátů v místních národních výborech. V českých zemích to znamenalo výrazný nástup KSČ do vedení místních a okresních výborů. V 37,5 % místních národních výborů získala KSČ nadpoloviční většinu mandátů a ze 163 předsedů okresních národních výborů jich nyní bylo 128 z KSČ.[8]

Odkazy

Reference

  1. Československo v letech 1946 – 1948 – poslední léta demokracie. Dejepis.com [online]. Dostupné online. 
  2. Ročenka Národního shromáždění republiky československé. Praha: Archiv Národního shromáždění, 1946, s. 9.
  3. Ročenka Národního shromáždění Republiky československé. Praha: Archiv Národního shromáždění, 1946, s. 9.
  4. a b c Výsledky voleb na totalita.cz
  5. Volby 1946 a odsun Němců
  6. Československá volební statistika
  7. 91/1946 Zb. SNR Nariadenie Slovenskej národnej rady o obnovení Slovenskej národnej rady na podklade výsledku volieb do Ústavodarného národného zhromaždenia [online]. zbierka.sk [cit. 2012-10-17]. Dostupné online. (slovensky) 
  8. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 468. (česky) 

Poznámky

  1. na Slovensku KSS
  2. na Slovensku Strana práce

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Volby 1946 komunisté.png
Autor: Fext, Licence: CC BY-SA 3.0
Výsledky Komunistické strany Československa a Komunistické strany Slovenska ve volbách 1946
Petr Zenkl - 1938.jpg
Autor: unknown, taken in 1938, Licence: CC BY-SA 4.0
Photograph of Petr Zenkl from 1938
Zdeněk Fierlinger 1932.jpg
Czech politician Zdeněk Fierlinger (1891-1976) as ambassador to Austria in 1932.
Vavro Šrobár.JPG
Vavro Šrobár
Demokratická strana voľby 1946.png
Autor: Belisarius~skwiki, Licence: CC BY-SA 4.0
Výsledky Demokratickej strany (DS) vo voľbách do Ústavodarného národného zhromaždenia Československej republiky v roku 1946 na úrovni volebných okresov. Intenzita modrej farby zodpovedá volebnej úspešnosti DS.
Volte 1.jpg
KSČ získala volební číslo "1", záběr z amerického filmového týdeníku "The March of Time".
Bundesarchiv Bild 183-R90009, Budapest, II. Weltfestspiele, Festumzug, tschechische Delegation (cropped KG).jpg
(c) Bundesarchiv, Bild 183-R90009 / CC-BY-SA 3.0
Pro dokumentární účely německý Spolkový archiv často ponechal původní popisky obrázků, které mohou být chybné, neobjektivní, zastaralé nebo politicky extrémní. Info non-talk.svg
Budapest, II. Weltfestspiele, Festumzug, tschechische Delegation August 49-Internationale Studentenfestspiele in Budapest.UBz:Eine Gruppe aus der tschechischen Jugend bei der Schlußdemonstration.Foto:Illus SNB
National Assembly of Czechoslovakia 1946.svg
  KSČ: 93 seats
  KSS: 21 seats
  ČSSD: 37 seats
  Strana práce: 2 seats
  ČSNS: 55 seats
  ČSL: 46 seats
  Strana svobody: 3 seats
  DS: 43 seats
Jan Šrámek.jpg
Jan Šrámek (1870-1956). Český politik.
Emblem of the Democratic Party (Czechoslovakia).svg
Historický znak Demokratickej strany (DS), historickej politickej strany v Česko-Slovensku (1944-1948).