Ásové

Ása-Thór „Thór z Ásů“ bojující s jotuny, Mårten Eskil Winge, 1872

Ásové, staroseversky Æsir, jsou skupinou bohů v severské mytologii sídlící ve světě Ásgardu. Jedná se o válečnická a magická božstva známá pro svou znalost run a kouzelných zpěvů jako galdra-smidir („kouzlotepci“). Druhou skupinou božstev, spojenou především s plodností a bohatstvím, jsou Vanové, kteří kdysi s Ásy vedli válku, ale posléze se smířili a tři z Vanů: Njörd, Frey a Freya se usídlili v Ásgardu a jsou počítáni mezi Ásy.[1][2]

Praotcem Ásů je Búri, kterého na počátku času svým jazykem vysvobodila z ledu kráva Audhumla, zplodil syna Bora a ten pak měl s thursyní Bestlou tři syny: Ódina, Viliho a Véa. Ódin se svými bratry zabil prvotního obra Ymiho, stvořil lidstvo a stal se vládcem bohů. Přestože jsou Ásové svým původem s „obry“ – jotuny a thursy – úzce spjati, jsou jejich hlavním nepřáteli, v poslední bitvě zvané Ragnarök se s nimi střetnou a většina jich zahyne.

Ásové jsou často zmiňováni společně s álfy, což může být částečně způsobeno potřebou aliterace, ale nejspíše také principiální podobností mezi těmito bytostmi. Společně a bez nějakého jasného odlišení se tak objevují ve Vědmině písni, Hávamálu, Grímnismálu, Lokasenně a dalších textech z Poetické Eddy.[3]

Po Ásech je pojmenována runa ansuz ve starším futharku (jednom ze způsobů zápisu runových znaků) a také Ásatrú („víra v Ásy“), jedna z forem germánského novopohanství.

Seznam Ású

Ve výčtu Ású, bohů v Gylfiho oblouznění (jedna z částí Prozaické Eddy) je uvedeno čtrnáct bohů a čtrnáct bohyň:[4]

  1. Ódin
  2. Thór
  3. Baldr
  4. Njörd
  5. Frey
  6. Tý
  7. Bragi
  8. Heimdall
  9. Höd
  10. Vídar
  11. Váli
  12. Ull
  13. Forseti
  14. Loki
  1. Frigg
  2. Saga
  3. Eir
  4. Gefjun
  5. Fulla
  6. Freya
  7. Sjöfn
  8. Lofn
  9. Vár
  10. Vör
  11. Syn
  12. Hlín
  13. Snotra
  14. Gna

A zvlášť ještě dvě bohyně:

V Jazyce básnickém (další z částí Prozaické Eddy) je uveden odlišný seznam, který některá božstva vynechává, navíc uvádí boha Hönira a bohyně Idunn, Gerd, Sygin a Nannu.[5] Kromě toho je k Ásům řazen také moudrý Mími[6] a zjevně k nim také náleží Ódinovi bratři: Vili, Vé a Lóður.

Příslušnost některých těchto božstev mezi Ásy je však problematická. Njörd, Frey a Freya náleží původem mezi Vany, Freyova manželka Gerd mezi jotuny a Loki je po otci jotunem.

Etymologie

Staroseverské označení těchto božstev zní Æsir („Ásové, bohové“), zatímco singulár zní áss („Ás, bůh“), femininum je ásynja („bohyně“), plurál ásynjur („bohyně“). John Lindow považuje za možnou etymologii z výrazu pro „dech“ a navrhuje možné spojení těchto božstev s životem a životní silou. Jiné etymologie spojují jejich jméno se suverenitou a vázáním. Ve staroseverštině existuje též homonymum ass („nosník, trám, pilíř“) a někteří badatelé z toho důvodu shledávají souvislost jména Ású s dřevěnými idoly bohů. Termín lze nalézt již v raných runových nápisech, ze staroangličtiny je doloženo příbuzné os („bůh, božstvo“), z gótšiny latinizované anses („polobozi“). Snorri Sturluson, autor Mladší Eddy, spojil jméno Ásové lidovou etymologií s Asií a severská božstva chápal jako zbožštěný lid původem z Asie.[6]

Reference

  1. ↑ LINDOW, John. Norse Mythology: A Guide to Gods, Heroes, Rituals, and Beliefs. [s.l.]: Oxford University Press, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0195153828. S. 49-50. 
  2. ↑ PAGE, Raymond Ian. Severské mýty. Praha: Levné knihy KMA, 2007. ISBN 80-7309-423-1. S. 64. 
  3. ↑ ŠEINER, Jan. Álfar: Definice a charakteristika. Brno, 2012. Diplomová práce. Masarykova univerzita Filozofická fakulta. Vedoucí práce Aleš Chalupa. s. 7–11. Dostupné online.
  4. ↑ Runarmál - Gylfiho oblouznění [online]. [cit. 2019-08-01]. Dostupné online. 
  5. ↑ Wikisource - Skáldskaparmál [online]. [cit. 2019-08-01]. Dostupné online. 
  6. ↑ a b LINDOW, John. Norse Mythology: A Guide to Gods, Heroes, Rituals, and Beliefs. [s.l.]: Oxford University Press, 2002. Dostupné online. ISBN 978-0195153828. S. 231-232. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Thor's Fight with the Giants (Mårten Winge) - Nationalmuseum - 18253.tiff
According to Norse mythology, thunder and lightning occur when the Æsir god Thor is angered, and so he rides out on his chariot, pulled by the goats Tanngnjóstr and Tanngrisnir, on the hunt for wickedness in the form of the Ettins. In his fight against this race of giants, he swings his hammer Mjöllnir and pulls on his belt of power, Megingjörð, which boosts his power. Psychologically, Thor is quite simple, in comparison with the brooding Odin. He was worshipped mainly by farmers and slaves.

In Mårten Eskil Winge’s interpretation, Thor is strong, blond, resolute and fearless. The painting was extremely well received when it was shown for the first time at Nationalmuseum in 1872, a time when Norse mythology and the gods were enjoying great popularity. Winge was one of many Scandinavian artists who painted the Æsir gods in the 1870s. And their paintings and sculptures still influence our ideas about Vikings and the Æsir gods to this day.

Winge’s original audience interpreted the painting as a general depiction of good battling evil. In modern times, Thor’s battle with the giants has been perceived as an expression of Nationalist or Fascist ideals. The blond-haired Thor has been seen as a defender of the Nordic ideal that is threatened by the dark-haired giants. The swastika on Thor’s belt of power has no doubt helped to make the painting popular among various right-wing extremist groups. For Winge and his contemporaries, the swastika was an ancient decorative symbol for the sun, appearing in architectural decoration and in various logos.