Éósforos
| Éósforos | |
|---|---|
 | |
| Děti | Daidalion Aegle Hesperis |
| Rodiče | Kefalos a Éós |
| Příbuzní | Eosfóros (sourozenec) Chione[1][2] a Autolykos (vnoučata) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Éósforos (latinsky Eosphorus), jinak také Hesperos či Fosforos, je v řecké mytologii synem bohyně ranních červánků Éós a Titána Astraia. Jako jeho otec bývá uváděn také obr Atlás či Kefalos, syn boha Herma.
Éósforos je bohem jitřní hvězdy a zároveň jejím zosobněním. Vychází na oblohu ještě před bohyní Éós, bohyní ranních červánků, Aurorou. Bývá nazýván také Večernicí, vycházel-li večer. Jiné jeho jméno je Zářný, latinsky Lucifer.
Je zobrazován jako nahý mladík, který s pochodní v ruce běží před svou matkou. Přináší světu a lidem každodenně ranní světlo.
V mýtech je uváděn jako otec trachínského krále Kéýka, vášnivého mořeplavce, který doplatil na svou bezbřehou odvahu a za prudké bouře nakonec ztroskotal a byl vyvržen na břeh. Jeho manželka Alkyoné chtěla zemřít zároveň s ním, ale bohové to nedopustili. Proměnili je oba v ledňáčky.
V římské mytologii se Éósforos vyskytuje se jménem Lucifer (lat. Lucifer je doslovný překlad řec. Φωσφόρος (fósforos), neboli Světlonoš).[3] Teprve mnohem později se v křesťanských knihách objevuje jako kníže pekel, kam se dostal pro svůj odbojný vztah proti Bohu.
Reference
- ↑ Dědalion. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek X.
- ↑ Nikolaj Petrovič Obnorskij: Chiona. In: Encyklopedický slovník Brockhaus-Jefron, svazek XXXVII.
- ↑ Isidor ze Sevilly; ADÁMKOVÁ, Iva (překlad a poznámky), (et al.). Etymologiae XIX–XX = Etymologie XIX–XX. 1. vyd. Praha: Oikoymenh, 2009. (Knihovna středověké tradice; sv. 19). ISBN 978-80-7298-408-4. S. 299.
Literatura
- Slovník antické kultury, nakl. Svoboda, Praha, 1974
- Vojtěch Zamarovský, Bohové a hrdinové antických bájí
- Graves, Robert, Řecké mýty, 2004, ISBN 80-7309-153-4
- Houtzager, Guus, Encyklopedie řecké mytologie, ISBN 80-7234-287-8
- Löwe, Gerhard, Stoll, Heinrich Alexander, ABC Antiky
- Fink, Gerhard, Kdo je kdo v antické mytologii, 2004, ISBN 80-7218-992-1
- Neškudla, Bořek, Encyklopedie řeckých bohů a mýtů, 2003, ISBN 80-7277-125-6
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Éósforos na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Fósforos v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Encyklopedické heslo 
Média použitá na této stránce
One of an ensemble of four paintings with personifications of the times of day intended as supraportas for the boudoir of Maria Luisa of Parma, Princess of Asturia.