Émile Loubet

Émile Loubet
8. prezident Francie
Ve funkci: 18. února 1899 – 18. února 1906
Předchůdce	Félix Faure
Nástupce	Armand Fallières
Stranická příslušnost
Členství	Demokratická republikánská aliance
Narození	31. prosince 1838 Marsanne
Úmrtí	20. prosince 1929 (ve věku 90 let) Montélimar
Místo pohřbení	Montélimar
Choť	Marie-Louise Loubet
Alma mater	Pařížská právní fakulta
Profese	politik a advokát
Ocenění	rytíř Řádu slona (1900) Řád Norského lva (1904) Řád Mahá Čakrí rytíř Řádu zlatého rouna Dobročinný řád afrického osvobození … více na Wikidatech
Commons	Émile Loubet
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Émile Loubet (30. prosince 1838 Marsanne, Drôme – 20. prosince 1929 Montélimar, Drôme) byl francouzský politik, v roce 1892 několik měsíců předseda vlády a v letech 1899 až 1906 francouzský prezident.

Narodil se v roce 1838. V roce 1863 získal doktorát z práv. Po pádu druhého císařství a nastolení třetí republiky v roce 1870 se stal vytrvalým podporovatelem Léona Gambetty a současně starostou Montélimaru. V roce 1876 byl za Montélimar zvolen do poslanecké sněmovny, o rok později byl jako poslanec zvolen znovu, ačkoli v tom samém roce přestal být kvůli sporům s vládou starostou města.

V roce 1885 vstoupil do Senátu. V letech 1887–1888 byl ministrem ve vládě Pierra Tirarda. V roce 1892 jej prezident a současně jeho osobní přítel Sadi Carnot požádal o sestavení nové vlády – tento kabinet však padl už po několika měsících v důsledku tzv. Panamské aféry. Sám Loubet se nicméně stal ministrem vnitra v nové vládě Alexandra Ribota.

Loubetova reputace coby státníka a silného a srozumitelného řečníka postupně rostla, díky čemuž se v roce 1896 stal předsedou Senátu a v roce 1899 dokonce francouzským prezidentem – získal 483 hlasů, zatímco bývalý předseda vlády Jules Méline, jeho jediný vážný soupeř, získal pouhých 279 hlasů. Loubet tak v úřadu nahradil Félixe Faureho.

Počátek jeho prezidentství ovlivňovaly dozvuky Dreyfusovy aféry. Dreyfusovi byl v roce 1899 po obnoveném procesu v Rennes uložen nový dlouholetý trest vězení; Loubet však trest na návrh ministra války markýza de Gallifet Dreyfusovi prominul. Dalším politickým tématem třetí republiky se stala odluka církve od státu; již v dubnu 1905 byl odvolán francouzský velvyslanec ve Vatikánu a v červenci téhož roku rozluku odhlasovala poslanecká sněmovna.

Loubet zemřel v roce 1929 ve věku 90 let v Montélimaru.

• velkokříž Řádu etiopské hvězdy – Etiopské císařství, 1899^[1]
• velkokříž Řádu čestné legie – Francie, 1899^[1]
• Řád chryzantémy – Japonsko, 1899^[1]
• rytíř Řádu černé orlice – Prusko, 1899^[1]
• rytíř Řádu svatého Ondřeje – Ruské impérium, 1899^[1]
• rytíř Řádu svatého Alexandra Něvského – Ruské impérium, 1899^[1]
• Řád svaté Anny I. třídy – Ruské impérium, 1899^[1]
• Řád svatého Stanislava I. třídy – Ruské impérium, 1899^[1]
• Řád bílého orla I. třídy – Srbsko, 1899^[1]
• rytíř Řádu Serafínů – Švédsko, 17. dubna 1899^[1]
• velkostuha Řádu Leopoldova – Belgie, 1900
• rytíř Řádu slona – Dánsko, 1. listopadu 1900^[2]
• rytíř Řádu zvěstování – Italské království, 1901^[3]
• velkokříž Řádu nizozemského lva – Nizozemsko, 1902^[4]
• rytíř Nassavského domácího řádu zlatého lva – Lucembursko, 1902^[4]
• velkokříž s diamanty Řádu svatého Alexandra – Bulharsko, 1902^[5]
• rytíř Řádu zlatého rouna – Španělsko, 22. června 1902^[6]
• velkokříž Řádu věže a meče – Portugalsko, říjen 1902^[7]
• rytíř Řádu Mahá Čakrí – Siam, 29. srpna 1902^[8]
• rytíř Řádu Norského lva – Švédsko-norská unie, 1. prosince 1904^[9]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Émile Loubet na anglické Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Émile Loubet na Wikimedia Commons