Étienne Pivert de Senancour

Étienne Pivert de Senancour
Rodné jménoÉtienne-Jean-Baptiste-Pierre-Ignace Pivert de Senancour
Narození6. listopadu 1770
Paříž
Úmrtí10. ledna 1846 (ve věku 75 let)
Saint-Cloud
Povoláníprozaik, esejista a filozof
Národnostfrancouzská
Literární hnutípreromantismus
Významná dílaObermann (1804)
Manžel(ka)Marie-Françoise Daguetová
DětiEulalie (1791–1876), spisovatelka,
Florian-Julien (1793)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Étienne Pivert de Senancour, celým jménem Étienne-Jean-Baptiste-Pierre-Ignace Pivert de Senancour (6. listopadu 1770, Paříž – 10. ledna, 1846, Saint-Cloud), byl francouzský preromantický prozaik, esejista a filozof, známý především jako autor epistolárního románu Obermann (1804), díky kterému je považován za předchůdce francouzského romantismu.[1]

Život

Již v dětství měl křehké zdraví a projevoval se jako snivý melancholický samotář s filozofickým a matematickým nadáním. Jeho otec chtěl, aby se stal knězem, ale četba děl encyklopedistů, Jeana-Jacquesa Rousseaua a Bernardina de Saint-Pierra zviklala jeho víru natolik, že před seminářem utekl roku 1789 do Švýcarska, jehož přírodu miloval, protože odpovídala jeho samotářské náladě.[1]

Ve Švýcarsku také napsal své první texty a roku 1790 se zde oženil s Marií-Françoise Daguetovou. Manželství, ve kterém se narodily dvě děti, však nebylo příliš šťastné, Marie-Françoise jej odmítla následovat do horských samot, a proto se usadil ve Fribourgu. Ve Francii, kde byl neprávem zanesen do seznamu emigrantů (nepřátel revoluce), se nejprve zdržoval jen občas a tajně. Později se vrátil trvale, ale byl připraven krachem asignátů v roce 1797 o majetek a žil proto v chudobě. Trpěl dlouhodobou nemocí, která vedla ke konci jeho života k ochrnutí.[2]

Jako spisovatel je autorem esejů, filozofických textů, divadelní hry a tří románů. Za jeho nejvýznamnější dílo je považován epistolární román Obermann z roku 1804, který v době svého vydání nevzbudil žádný ohlas. Objeven byl až roku 1832 Sainte-Beuvem, chválou ho zahrnula George Sandová. Hrdina románu byl stavěn po bok Chateaubriandova Reného a Senancour byl považován za předchůdce romantismu nepochopený svou dobou.[3].

Výběrová bibliografie

Romány

Oberman (1804)
  • Aldomen, ou le Bonheur dans l’obscurité (1795, Aldomen, aneb Štěstí v ústranní), román, silně ovlivněný Rousseauem, líčí osudy člověka, který se uzavírá do sebe a prchá ze společnosti do venkovské samoty,
  • Oberman (1804, v následujících vydáních název změněn na Obermann), dvoudílný epistolární román, ve kterém autor srovnává lidskou malost s věčnou krásou a silou přírody. Silně autobiografické dílo je plné hořkosti a pesimismu. Hrdina románu, žijící ve svém vlastním myšlenkovém světě, místo aby cítil marnivost světa, rozpoznává svou vlastní neschopnost být tím, co si přeje. Posílá z Alp svému příteli citově rozjitřené dopisy, ve kterých popisuje tragický rozměr rousseaismu: individualita nemůže najít své místo ani ve společnosti, ani v přírodě. Alpskou přírodu autor popisuje jako velkolepý řád harmonie v kontrastu s rozporuplnou lidskou existencí.[4]
  • Isabelle (1833, Isabela), pokračování románu Obermann.

Divadelní hry

Eseje a další texty

Rêveries (1833, Snění)
  • Les Premiers Âges. Incertitudes humaines (1792, Raný věk. Lidské nejistoty.)
  • Sur les générations actuelles. Absurdités humaines (1793, O současných generacích. Lidské absurdity).
  • Rêveries sur la nature primitive de l'homme (1798, Snění o původní přirozenosti člověka).
  • De l'amour (1806, Kniha o lásce), v knize mimo jiné autor obhajuje rozvod.
  • Libres méditations d'un solitaire inconnu (1819, Volné meditace neznámého samotáře).
  • Résumé de l’histoire de la Chine (1824, Přehled dějin Číny).
  • Résumé de l’histoire des traditions morales et religieuses (1825, Přehled dějin morálních a náboženských tradic).
  • Résumé de l'histoire romaine (1827, Přehled římských dějin).
  • Rêveries (1833, Snění), přepracované vydání knihy Rêveries sur la nature primitive de l'homme (Snění o původní přirozenosti člověka).

Hudební adaptace

V letech 1848 až 1854 zkomponoval uherský skladatel Ferenc Liszt první část své třídílné suity pro sólový klavír Années de pèlerinage (1855, Léta putování) s názvem Première année: Suisse (Rok první: Švýcarsko) jejíž šestou částí je Vallée d'Obermann (Obermannovo údolí) inspirovaná románem Obermann.[5]

Česká vydání

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b Slovník francouzsky píšících spisovatelů, Praha: Libri 2002, S. 655-656.
  2. ↑ Murray, Christopher John. Encyclopedia of the Romantic Era 1760-1850. Routledge 2003. S. 1036-1037.
  3. ↑ Ottův slovník naučný. 22. díl. Praha a Polička. Argo a Paseka 2000. S. 847.
  4. ↑ ŠRÁMEK, Jiří. Panorama francouzské literatury I. 1. vyd. Praha: Host, 2012. 718 s. ISBN 978-80-7294-565-8. S. 241.
  5. ↑ Années de Pèlerinage - Lisztomania

Externí odkazy

Média použitá na této stránce