Íñigo Vélez de Guevara
Inigo Vélez de Guevara | |
---|---|
Rodné jméno | Íñigo Vélez de Guevara y Tassis |
Narození | 1566 Salinillas de Buradón |
Úmrtí | 31. říjen 1644 Madrid |
Povolání | diplomat |
Děti | Beltrán Vélez de Guevara, Marquis of Campo Real Iñigo Vélez de Guevara y Tassis Oñate |
Rodiče | Pedro Vélez de Guevara |
Funkce | velvyslanec Španělska u Svatého stolce (1626–1628) |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Don Íñigo Vélez de Guevara y Tassis, sedmý hrabě de Oñate a hrabě de Villamediana (* 1566 – 31. října 1644) byl španělský šlechtic a významný politik a diplomat. Hlavní roli sehrál především během třicetileté války.
Život
Narodil se jako syn Pedra Véleze de Guevara a Marie de Tassis. Později si vzal za manželku Catalinu Vélezovou, pátou hraběnku de Oñate. Když zemřel v roce 1588 její jediný bratr Ladrón v bitvě proti Anglii, zdědil Inigo Vélez titul hraběte de Oñate. Další titul de Villamediana získal po smrti svého bratrance Juana de Tassis y Peralta, který byl druhým hrabětem de Villamediana.
U dvora krále Filipa III. zastával funkci nejvyššího komořího. V této funkci se účastnil nizozemské revoluce, ve které byl i zajat. Za věrné služby se stal rytířem španělského Řádu sv. Jakuba. Byl vyslán na diplomatickou misi ke dvoru Karla Emanuela Savojského. Nějakou dobu také sloužil jako španělský velvyslanec u Svatého stolce. Později, během třicetileté války ho Španělsko poslalo s armádou pod vedením generála Ambrosia Spinoly z Bruselu jako velvyslance do Vídně na pomoc císaři.
Z tohoto titulu se mu podařilo přesvědčit luteránského saského kurfiřta Jana Jiřího, aby nechal císařskou ligistickou armádu projít přes svoje území do Čech a za to mu přislíbil obě Lužice. Tato armáda později porazila žoldácké vojsko českých stavů v bitvě na Bílé hoře.
Don Íñigo Vélez se také zasadil o to, aby byl Fridrichu Falckému odebrán kurfiřtský titul a předán bavorskému vévodovi Maxmiliánovi za jeho podporu Katolické ligy. Společně s vrchním velitelem ligistických vojsk Johannem Tillym se zúčastnil potlačení vzpoury v Horních Rakousích (tohoto tažení se mimo jiné účastnil i filozof René Descartes). U vídeňského dvora zůstal jako zvláštní španělský vyslanec a patřil k těm, kdož se zasloužili o pád vrchního velitele císařských vojsk, Albrechta z Valdštejna.
Don Íñigo Vélez zemřel roku 31. října 1644 v Madridu jako tajný a státní rada a jako prezident Rady královského řádu. Jeho syn, také don Íñigo Vélez IV., chtěl pochovat jeho tělo se vší pompou v kostele svatého Filipa, ale králi nepřišlo vhodné, aby se tento pohřeb setkal s pohřbem jeho první ženy Izabely, která zemřela 6. října, a proto musel všechnu smuteční výzdobu odvolat a navíc zaplatit pokutu 4000 reálů.
Reference
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Íñigo Vélez de Guevara, 7th Count of Oñate na anglické Wikipedii a Íñigo Vélez de Guevara, Conde de Oñate na německé Wikipedii.
Předchůdce: Baltasar de Zúñiga | Španělský vyslanec ve Svaté říši římské 1617–1618 | Nástupce: Diego Sarmiento de Acuña |
Média použitá na této stránce
Autor: Heralder, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of Arms of King of Spain, 1580-1668 (Philip II, Philip III, Philip IV and Charles II)
Íñigo Vélez de Guevara, seventh Count of Oñate and Count of Villamediana