Íránské národy

Íránské národy
Rozšíření íránských jazyků
Rozšíření íránských jazyků
Populace
210–235 milionů[1]
Země s významnou populací
Írán a íránská vysočina, malá Asie, Jižní Asie, Střední Asie, Kavkaz a komunity v Severní Americe a Západní Evropě.
Příbuzné národy
Další užívající indoíránské jazyky

Íránské národy jsou v současnosti rozmanitá Indoevropská etnolingvistická skupina, kterou tvoří mluvčí íránských jazyků.[2][3]

Předpokládá se, že se protoíránský jazyk objevil jako samostatná Indoíránská větev v Střední Asii v polovině 2. tisíciletí před naším letopočtem.[4][5] Pravděpodobně ještě jako jednotná skupina žili Indoíránci na přelomu 3. a 2. tisíciletí př. n. l. na sever a východ od Kaspického moře. To odpovídá jejich ztotožnění s archeologickou andronovskou kulturou ve stepích střední Asie a jihozápadní Sibiře, která vznikla migrací lidu kultury se šňůrovou keramikou z Evropy na východ. Již opuštěný výraz pro indoíránské kmeny je Árjové. V 16. století př. n. l. došlo k diferenciaci Indoárijců a Íránců.[6]

Obyvatelé Oxuské kultury z horního toku řeky Amudarja na jihu střední Asie, kteří vzešli z neolitických zemědělců z Íránské vysočiny, pravděpodobně hráli významnou roli v migraci nomádských indoíránských kmenů andronovské kultury ze střední Asie do jejich pozdějších sídel na jihu.[6] Během této expanze příslušníci andronovské kultury nejspíše převzali tuto městskou kulturu a smísili se s jejími obyvateli.[7]

Na vrcholu své expanze v polovině 1. tisíciletí před naším letopočtem se jimi obývané území táhlo od íránské vysočiny a celé eurasijské stepi po velkou dunajskou kotlinu na západě k Ordosu na východě.[8]

Západoíránská Perská říše ve své době dominovala starověkému světu, přičemž zanechala významné kulturní dědictví, zatímco východoíránští nomádi ze stepí sehráli rozhodující roli ve vývoji euroasijského kočovnictví a hedvábné stezky.[4]

Mladé ženy v Tádžikistánu

Mezi starověké Íránce patří Alani, Baktrové, Massagetové, Médové, Chórezmové, Parthové, Sakové, Sarmati, Skytové, Sogdianci a další ve Střední Asii, Kavkaze, Východní Evropě a íránské vysočině.

V 1. tisíciletí našeho letopočtu byla jejich oblast osídlení zmenšena v důsledku slovanských, germánských, turkických a mongolských expanzí. Mnoho z nich se stalo předmětem slavizace.[9][10][11][12]

Do íránských národů současnosti patří Balúčové, Kurdové, Gílánci, Lúrové, Mázandaránci, Oseti, Paštunové, Pamírci, Peršané, Tádžikové a Talyšové. Obývají oblast íránské plošiny po Kavkaz na severu, perský záliv na jihu, Sin-ťiang na východě a po východní Turecko na západě.[13]

Odkazy

Reference

  1. ↑
    • Írán: LIBRARY OF CONGRESS, Library of Congress – Federal Research Division. Ethnic Groups and Languages of Iran [online]. [cit. 2009-12-02]. Dostupné online.  (Persian and Caspian dialects-65% Kurdish 8%-Luri/Bakhtiari 5%- Baluchi 4%):80% of the population or approximately 63 million people.
    • Afghanistan: CIA Factbook Afghanistan: unting Pashtuns, Tajiks, Baluchs, 21 million
    • Tajiks of Central Asia counting Tajikistan and Uzbekistan 10–15 million
    • Kurds Syria, Lebanon and Iraq based on CIA factbook estimate 18 million
    • Zazas of Turkey, based on CIA factbook estimate 4 million
    • Ossetians, Talysh, Tats, Kurds of the Caucasus and Central Asia: 1–2 million based on CIA factbook/ethnologue.
    • Tajiks of China: 50,000 to 100,000
    • Iranian speakers in Bahrain, the Persian Gulf, Western Europe and USA, 3 million.
    • Pakistan counting Baluchis+Pashtus+Afghan refugees based on CIA factbook and other sources: 71 million.
  2. ↑ Waldman & Mason 2006, s. 692
  3. ↑ IRAN vi. IRANIAN LANGUAGES AND SCRIPTS [online]. Bibliotheca Persica Press, 15 December 2006 [cit. 2015-06-01]. Dostupné online. 
  4. ↑ a b Beckwith 2009, s. 58–77
  5. ↑ Mallory 1997, s. 308–311
  6. ↑ a b MALLORY, James Patrick; ADAMS, Douglas Quentin. The Oxford Introduction to Proto-Indo-European and the Proto-Indo-European World. Oxford: OUP Oxford, 2006. Dostupné online. ISBN 978-0199296682. S. 32, 72-74, 266. 
  7. ↑ Guarino-Vignon, Perle, et al. (2022). "Genetic Continuity of Indo-Iranian Speakers Since the Iron Age in Southern Central Asia", in Scientific Reports 12, Article 733, 14 January 2022.
  8. ↑ Harmatta 1992, s. 348: "From the first millennium b.c., we have abundant historical, archaeological and linguistic sources for the location of the territory inhabited by the Iranian peoples. In this period the territory of the northern Iranians, they being equestrian nomads, extended over the whole zone of the steppes and the wooded steppes and even the semi-deserts from the Great Hungarian Plain to the Ordos in northern China."
  9. ↑ BRZEZINSKI, Richard; MIELCZAREK, Mariusz. The Sarmatians, 600 BC-AD 450. [s.l.]: Osprey Publishing, 2002. S. 39. 
  10. ↑ ADAMS, Douglas Q. Encyclopedia of Indo-European Culture. [s.l.]: Taylor & Francis, 1997. S. 523. 
  11. ↑ Women in Russia. [s.l.]: Stanford University Press, 1977. S. 3. 
  12. ↑ Slovene Studies. [s.l.]: Society for Slovene Studies, 1987. S. 36. 
  13. ↑ EMMERICK, Ronald Eric. Iranian languages [online]. Encyclopædia Britannica, Inc. [cit. 2015-05-29]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Таджикские девушки.JPG
Autor: Махин, Licence: CC BY-SA 3.0
девушки студентки,город Душанбе.
Iranian languages distribution.png
Autor: Dbachmann, Licence: CC BY-SA 3.0
Current distribution of Iranian languages. After J. Gippert, see also [1], en:Image:Moderniranianlanguagesmap24.PNG.