Íránské vojenské letectvo

Íránské vojenské letectvo; نیروی هوایی جمهوری اسلامی ایران
	Znak íránského letectva
Země	Írán
Vznik	1979
Velikost	331 letounů
Posádka	52 000 aktivních vojáků
Velitelé	Ataolláh Sálehí
Účast
Války	Irácko-íránská válka

Íránské vojenské letectvo (persky نیروی هوایی جمهوری اسلامی ایران‎, česky: Vzdušné síly Íránské islámské republiky) jsou součástí ozbrojených sil Íránské islámské republiky, jejíž úlohou je zajištění vzdušného prostoru Íránu a důležitých politických a hospodářských center, regionů a vojsk před údery vzdušného protivníka, jako i přímá podpora boje pozemních a námořních sil.

Páteř íránského letectva tvoří z velké části americké letouny zakoupené ještě před rokem 1979. Patří k nim letouny F-5 Tiger II, F-4 Phantom II a F-14 Tomcat. Kromě amerických letadel vlastní Írán i ruské letouny MiG-29, Suchoj Su-24 a Su-25, francouzské Dassault Mirage F1 a čínské J-7. Mimo to Írán vyrábí několik vlastních strojů.

Historie

Před islamistickou revolucí v roce 1979 mělo Íránské královské letectvo kolem 450 moderních bojových letounů včetně 166 strojů F-5, 190 F-4 a 79 tehdy nejmodernějších F-14A. Početní stav čítal 100 000 mužů, z čehož bylo 5 000 pilotů cvičených v USA a západní Evropě. Kvůli embargu bylo mnoho strojů během 80. let rozebráno na náhradní díly. Kritický stav vyřešily až dodávky ze SSSR, Číny a KLDR.

Íránsko-irácká válka

F-14 Tomcat

Když byla 1. dubna 1979 vyhlášena Íránská islámská republika, došlo ke zhoršení vztahů s USA, které posléze proti Íránu vyhlásily ekonomické sankce. Tato skutečnost měla neblahý dopad na íránskou armádu neboť byly zrušeny všechny zbrojní kontrakty uzavřené předchozí vládou. Před revolucí bylo do Íránu dodáno 79 Tomcatů (z plánovaných 80) a pouze 284 střel AIM-54 Phoenix (z plánovaného počtu 714). Plánován byl i nákup nových letounů F-16A, který byl Íránem zrušen.^[zdroj?!] Nový režim se již brzy po svém nástupu k moci začal zbavovat svých odpůrců. V letectvu byl totiž největší počet vojáků loajálních bývalému režimu. Většina z nich byla posléze uvězněna, popravena nebo emigrovali. Někteří z nich však byli po napadení Íránu propuštěni, protože Íránu chyběli zkušení piloti.

Tohoto nepříznivého stavu využil sousední Irák a 22. září roku 1980 na Írán zaútočil. V ten den podniklo irácké letectvo nálet na íránská letiště a infrastrukturu. Tento útok byl však odražen, protože iráčtí piloti díky své nezkušenosti nedokázali přesně zamířit své rakety. Druhý den provedlo 140 íránských letadel odvetný úder při němž zničilo několik iráckých kasáren a leteckých základen. Co se týče ztrát, byly na straně Íránu minimální. Nejvýznamnější operací íránského letectva byla Operace Osirak, která se uskutečnila 30. září 1980.^[1] Při této operaci se podařilo íránskému letectvu proniknout nepozorovaně na irácké území a poškodit jaderné zařízení Osirak a posléze i několik elektráren poblíž Bagdádu.^[1]

Po roce 1986 se začal průběh války pro Írán vyvíjet nepříznivě. Po masivních dodávkách letadel zejména z Francie a SSSR a logistické podpoře USA se podařilo Iráku pomocí masivních náletů ochromit íránskou ekonomiku.^[zdroj?!] Ačkoliv měl Irák oproti Íránu horší leteckou techniku, podařilo se mu, díky podpoře finanční a materiální hlavně ze strany USA, Francie, SSSR a okolních arabských zemí, které pociťovaly strach z vítězství islámské revoluce, uspět.^[zdroj?!]

Válka v Perském zálivu

Když 16. ledna 1991 začala operace Pouštní bouře uvědomilo si irácké vedení, že stávající irácké letectvo nemůže nijak konkurovat masivní převaze spojeneckých vojsk. Ve snaze ochránit svá letadla před zničením je poslalo do Íránu. Jednalo se asi o 140 letadel různých typů. Írán letadla zabavil a zařadil do své výzbroje. Pro tyto letouny poté získával náhradní díly z Ruska. V roce 1998 na irácko-íránské schůzce Írán popřel, že tyto stroje užívá, a odmítl je vrátit.

Letecké základny

Búšehr - F-4D/E, F-14
Badr - CH-47C
Čáhbahár - F-4D, Su-24, Agusta-Bell 212, Bell 214
Dezfúl - F-5E/F
Došan Tape - VIP dopravní letadla
Ghaleh Morghi - Agusta Bell 206
Hamadán - F-4D/E, RF-4E, Su-24, Agusta-Bell 212
Kermánšáh - Bell 214A, AB-205A, Agusta Bell 206
Chatámí - F-5E/F, Su-24, Agusta-Bell 212
Mašhad - Mirage F-1EQ/F-1BQ, F-5E/5F
Mehrabád - F-5B, MiG-29, Su-24, C-130E/H, Boeing 707
Šíráz - Su-24, Su-25, C-130E/H, Il-76, P-3F, CH-47C, Agusta-Bell 212, PC-7
Tabríz - F-5E/F, MiG-29, vrtulníky
Omidiyeh - F-7M, FT-7
Záhedán - F-7M^[2]

Vlastní výroba

Íránský průmysl v současnosti vyrábí tři vlastní bojové letouny dvě z nich jsou odvozeniny od amerického letounu F-5 Tiger II a třetí typ byl vyvinut s ruskou pomocí.

Azarakhsh nebo Azarachš (persky اذرخش‎) je íránský bojový letoun vyráběný leteckým závodem HESA ve městě Šahín. Jedná se o upravený letoun F-5 Tiger II. Tento letoun je o 15 % delší než F-5.Výroba byla zahájena v roce 1997.
Sáeqeh (persky صاعقه‎) je druhá generace letounu Azarachš má o 15 % delší křídla a používá ruské proudové motory RD-33
Shafaq nebo Šafaq (persky شفق‎) je podzvukový přepadový letoun s charakteristikami stealth.
Sofre Máhí (persky سفره ماهی‎ česky Platýz) je nový íránský letoun s charakteristikami stealth. Letoun byl testován v dubnu 2010. Test byl podle generála Azíze Nasírzáde úspěšný.

Seznam letadel

Letadlo	Foto	Země původu	Typ	Verze	Ve službě^[3]	Poznámky
Stíhací letadla
Grumman F-14 Tomcat		USA	přepadové stíhací letadlo/stíhač k vybojování vzdušné nadvlády	F-14A	24	Celkem bylo dodáno 79 letadel (z plánovaných 80).
MiG-29		SSSR	stíhací letadlo cvičné letadlo	MiG-29A/UB	20	Celkem bylo dodáno 28 letadel, ze kterých bylo 18 jednomístných stíhacích a 6 dvoumístných cvičných bylo dodáno z SSSR. Plus 4 další letadla (3 jednomístná stíhací a 1 dvoumístné cvičné) jsou bývalé irácké stroje.
Dassault Mirage F1		Francie Francie	stíhací letadlo	F1EQ F1BQ	9 4	24 letadel bylo evakuováno z Iráku během války v Zálivu v roce 1991.
Chengdu F-7		Čína Čína	přepadové stíhací letadlo cvičné letadlo	F-7M FT-7	17 4
HESA Saeqeh		Írán Írán	stíhací letadlo	dvě verze byly zpozorovány	5^[4]	Írán plánoval vyrobit minimálně 24 těchto letadel.
McDonnell Douglas F-4 Phantom II		USA	stíhací letadlo	F-4D/E RF-4E	42	Původně bylo objednáno 225 letadel. V současnosti postupně vyřazovány.
Northrop F-5 Tiger II		USA	stíhací letadlo	F-5E	20	Původně bylo objednáno 166 letounů F-5 a 15 dalších RF-5E. Když Írán dostal F-5E a F, začal prodávat své F-5A a B do zemí jako Etiopie, Turecko, Řecko a Jižní Vietnam; kolem roku 1976 byly všechny prodány kromě pár F-5B, které zůstaly jako cvičné.
Bojová letadla
Suchoj Su-24		SSSR	bojové letadlo	Su-24MK	24	12 získaných z SSSR, 24 původně iráckých.
Suchoj Su-25		SSSR	letadlo přímé podpory pozemních vojsk	Su-25K Su-25UBK	9	7 původně iráckých letadel bylo vráceno zpět do Iráku do boje proti Islámskému státu.
Námořní hlídkové letouny a AWACS
Lockheed P-3 Orion		USA	námořní hlídkový letoun	P-3F	5
Dopravní letadla
Boeing 707		USA	doprava VIP/dopravní letadlo/tankovací letadlo	707-368C 707-3J9C	1 3
Boeing 747		USA	doprava VIP/tankovací letadlo	747-100 747-100F 747-200F	5
Dassault Falcon 20		Francie Francie	doprava VIP		3
Fokker F27 Friendship		Nizozemsko Nizozemsko	taktické transportní letadlo	F27-400M F27-600	10
Iljušin Il-76		Rusko Rusko	dopravní letadlo		5
Lockheed C-130 Hercules		USA	taktické dopravní letadlo	C-130E C-130H	31
Pilatus PC-6 Porter		Švýcarsko Švýcarsko	dopravní letadlo		13
Antonov An-74		Ukrajina Ukrajina	dopravní letadlo		9
Xian Y-7		Čína Čína	dopravní letadlo		14
Cvičná letadla
Northrop F-5 Tiger II		USA	stíhací letadlo	F-5B F-5F	21
Pilatus PC-7		Švýcarsko Švýcarsko	cvičné letadlo		35
Vrtulníky
Boeing CH-47 Chinook		USA	těžký transportní vrtulník	CH-47C	40
Bell 214	(c) Meggar from en.wikipedia.org, CC-BY-SA-3.0	USA	letecká pátrací a záchranná služba/střední transportní vrtulník	Bell 214C	22
Agusta-Bell 212		Itálie Itálie	lehký transportní vrtulník	AB 212	2	Licenčně vyráběný v Itálii.
Agusta Bell 206	(c) Tasnim News Agency, CC BY 4.0	Itálie Itálie	cvičný vrtulník/lehký transportní vrtulník	AB 206	6	Licenčně vyráběný v Itálii.

Protivzdušná obrana

Írán disponuje poměrně hustou sítí protivzdušné obrany která je ovšem velice zastaralá a slabá. Většinu vybavení tvoří zastaralé americké a ruské protivzdušné systémy MIM 23B a S-200, které se Írán snaží svépomocí modernizovat. Íránský zbrojní průmysl vyrábí několik verzí, převážně kopií čínských protiletadlových raket nebo upravuje stávající americké a ruské typy. V roce 1993 se Íránu podařilo získat od Chorvatska modernější ruský zbraňový systém S-300PMU-1. V roce 2005 bylo do Íránu dodáno 29 zbraňových systémů krátkého dosahu Tor M1. Írán z neustálých výhrůžek ze strany Izraele ohledně leteckého útoku na íránské jaderné kapacity v roce 2007 podepsal s Ruskem smlouvu o dodávce moderního protivzdušného raketového systému dlouhého dosahu S-300 PMU-2. Smlouva však po dlouhých průtazích a intervencích ze strany Západu a především Izraele nebyla dodržena. Poté se Írán pokoušel získat rakety S-300 neoficiálně přes různé prostředníky avšak některé pokusy překazily zahraniční zpravodajské služby. Írán se posléze obrátil na Čínu, která přislíbila dodat protiletadlový systém HQ-9 (红旗-9), který kombinuje prvky ruského S-300 a amerického MIM-104 Patriot. Írán také posléze oznámil vlastní program vývoje protileteckého systému. V roce 2010 na vojenské přehlídce v Teheránu se tento nový systém skutečně objevil.

Írán používá velké množství protiletadlových kanónů, které používá na obranu svých jaderných zařízení v Natanzu, Búšehru a Qomu. Jedná se hlavně o kanóny typu KS-1. Írán tento kanón výrazně modernizoval. Dalším protiletadlovým kanónem je ZU-23. Íránští inženýři tento dvojhlavňový kanón vybavili ještě dalšími čtyřmi hlavněmi. Vznikl tak šestihlavňový kanón ráže 23 mm o kadenci 6000 ran za minutu. Podle íránských inženýrů je účinek takovéto zbraně efektivnější než u Phalanx CIWS.

Systém	Původ	Typ	Verze (místní označení)	Ve službě	Poznámky	obrázek
MIM-23B		PVOS		150	rakety jsou upraveny pro použití na letounech F-14
S-200		PVOS	Sayyad-1	200	používá i čínské HQ-2
S-300 PMU-1		PVOS		neznámý počet	zakoupen v Chorvatsku v roce 1993
Tor M1		PVOS		29
2K12 Kub		PVOS		8	ve výzbroji IRGC
HQ-9		PVOS		neznámý počet
Pancir-S1		PVOS		10	získán ze Sýrie
ZSU-23-4		PVOS		100		(c) John Hill, CC BY-SA 2.0
ZU-23-2		PVOS	ZU-23-6	neznámý počet	šest hlavní
KS-19		PVOS		100
Oerlikon 35 mm		PVOS	GDF-002	92		(c) Dave1185 na projektu Wikipedie v jazyce angličtina, CC BY 3.0
SA-20		protiletadlová střela		neznámý počet

Radarové vybavení

Systém	Původ	Typ	Verze (místní označení)	Ve službě	Poznámky	obrázek
Gamma		mobilní 3D radar		?
Kasta 2E2		mobilní radar		?
Kolčuga		pasivní sledovací systém		?	zakoupen v roce 2006
JY-14 Radar		3D radar		?

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku نیروی هوایی ارتش جمهوری اسلامی ایران‎ na perské Wikipedii.

↑ ^a ^b JONES, Nate. Document Friday: When Iran Bombed Iraq’s Nuclear Reactor [online]. National Security Archive, 2012-03-09 [cit. 2017-05-13]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Air Fields and Bases
↑ World Air Forces 2016 16. ledna 2016 Flightglobal.com
↑ HESA Saeqeh (Thunderbolt) Lightweight Multirole Fighter (2014). www.militaryfactory.com [online]. [cit. 2016-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-17.

Externí odkazy

[doc-1] JONES, Nate. Document Friday: When Iran Bombed Iraq’s Nuclear Reactor [online]. National Security Archive, 2012-03-09 [cit. 2017-05-13]. Dostupné online. (anglicky)

[2] Air Fields and Bases

[flightglobal-3] World Air Forces 2016 16. ledna 2016 Flightglobal.com

[4] HESA Saeqeh (Thunderbolt) Lightweight Multirole Fighter (2014). www.militaryfactory.com [online]. [cit. 2016-05-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-17.

[1]

[2]

[3]

[4]

Navigation

Navigace

Tématické portály