Účetnictví dračí brány

Účetnictví dračí brány (čínsky v českém přepisu lung-men čang, pchin-jinem lóng​ménzhàng, znaky zjednodušené 龙门账, tradiční 龍門賬) byl systém podvojného účetnictví vynalezený v Číně v pozdním mingském období (1570–1640). Vznikl nezávisle na vývoji v Evropě zdokonalením třídílného účetnictví, smíšeného systému používajícího jednoduché i podvojné zápisy. V polovině 18. století na základě účetnictví dračí brány vzniklo rozvinutější čtyřdílné účetnictví. V historii účetnictví v Číně bylo prvním čistě podvojným systémem účtování.

Vznik a popis

Účetnictví dračí brány se objevilo v hospodářství mingské Číny v pozdním mingském období (1570–1640) mezi tamními bankéři. Na přelomu mingské a čchingské éry (v polovině 17. století) se rozšířilo i do komerční a výrobní sféry.[1][2] Vzniklo nezávisle na vývoji účetních metod v Evropě zdokonalením domácích čínských účetních metod.[3] Jeho předchůdcem bylo třídílné účetnictví, které bylo směsí jednoduchého a podvojného účetnictví (v tomto systému byly podvojně účtovány pohledávky a převody, kdežto hotovostní platby byly zaznamenávány pouze jedním zápisem).[2]

Používalo důsledné třídění účetních operací na příjmy, výdaje, pohledávky a závazky a podvojné zápisy pro všechny transakce.[2] Od dosavadních čínských systémů (třídílné účetnictví, čtyřčlenná bilanční metoda jednoduchého účetnictví) převzalo základní strukturu účetních knih. Používalo několik deníků – samostatné deníky pro nákupy, prodeje, hotovostní transakce a převody.[1] Kromě hlavní knihy (tche-čching pu) účetní využívali podřízené specializované knihy pro nákupy, prodeje, inventář/zásoby a ostatní položky.[1]

Účty byly rozděleny do čtyř kategorií:

  1. přírůstky (進, ťin) zahrnující veškeré tržby a příjmy,
  2. úbytky (缴, ťiao) zahrnující veškeré výdaje a újmy, jako nákupy zboží, mzdy a jiné provozní náklady, daně,
  3. aktiva (存, cchun) zahrnující majetek osoby nebo společnosti a
  4. pasiva (該, kaj) zahrnující kapitál a závazky kryjící aktiva v předešlé kategorii.[4]

Jednotlivé položky byly zapisovány do oddělených sekcí účetních knih podle svého charakteru, přírůstky a aktiva do horní části stránek, úbytky a pasiva do spodní části.[5] Zápisy byly vždy podvojné v horní (značen 收, šou, přírůstek) a dolní (značen 付, fu, výdaj) sekci příslušného deníku. Například nákup na úvěr byl zaúčtován zápisem v horní části deníku nákupů – „šou dlužen panu P. 5 liangů“ a paralelním v dolní části deníku – fu nákup za 5 liangů“. Podobně výdaj na provoz obchodu byl zapsán v horní části deníku různých položek – „šou platba v hotovosti 1 liang“ a druhým v dolní části – „fu provoz obchodu 1 liang“.[6]

Zápisy v denících byly pravidelně sumarizovány a přenášeny do hlavních knih, ty byly na konci účetního období (obvykle měsíčního) uzavírány. Pro ocenění prodaného zboží byly v rámci účetní závěrky používány dvě metody. Podle prvé byla cena prodaného zboží stanovena oceněním zásob, jeho hodnota byla spočtena podle rovnice:

cena prodaného zboží = nákupy celkem + počáteční stav - konečný stav.[7]

Druhým používaným způsobem (mnohem oblíbenějším)[8] byla metoda nejvyšší ceny, podle které:

cena prodaného zboží = nejvyšší nákupní cena × prodané kusy.[7]

Zisk nebo ztráta byl určován jako rozdíl přírůstků (ťin) a úbytků (ťiao), respektive aktiv (cchun) a pasiv (kaj). Při uzavírání knih musela platit bilanční rovnice:

přírůstky (ťin) - úbytky (ťiao) = aktiva (cchun) - vlastní kapitál a závazky (kaj).[2]

Význam

Účetnictví dračí brány mělo značný význam pro pokrok účetnictví v Číně. Podvojnost zápisů přispěla k jasnějšímu porozumění ekonomické podstatě transakcí. Zpřesnilo se chápání role zisku a ztráty, v souvislosti s jeho výpočtem jak jako rozdílu příjmů a výdajů, tak aktiv a pasiv, což přispělo k pochopení vztahů mezi kapitálem, příjmy, aktivy, výdaji a závazky. V podvojném systému byla také snazší detekce chyb a omylů.[9]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c LIN, Z. Jun. Chinese Double-Entry Bookkeeping Before the Nineteenth Century. Accounting Historians Journal. 1992, roč. 19, čís. 2, s. 103–122, na s. 111. [dále jen Lin]. Dostupné online. ISSN 0148-4184. (anglicky) 
  2. ↑ a b c d SOLAS, Cigdem; SINAN, Ayhan. The historical evolution of accounting in China: The effects of culture [PDF]. Association of Accounting and Finance Academians – AAFA (MUFAD), 2008-02-14 [cit. 2010-04-17]. S. 20. [dále jen Solas, Sinan]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  3. ↑ Lin, s. 103–104.
  4. ↑ Lin, str. 111–112.
  5. ↑ Lin, str. 112.
  6. ↑ Lin, str. 112–113.
  7. ↑ a b Lin, str. 113.
  8. ↑ Lin, str. 114.
  9. ↑ Lin, str. 115.

Literatura

  • GAO, Simon S.; HANDLEY-SCHACHLER, Morrison. The influences of Confucianism. feng Shui and Buddhism in Chinese accounting history. Accounting, Business & Financial History. Březen 2003, s. 41–68. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-06-02. ISSN 0598-5206. (anglicky)  Archivováno 2. 6. 2010 na Wayback Machine
  • HOSKIN, Keith; MACVE, Richard. Contesting the Indigenous Development of “Chinese Double-entry Bookkeeping” and its Significance in China’s Economic Institutions and Business Organization before c.1850 [online]. London: London School of Economics, Dept. of Economic History, 2012-2 [cit. 2015-04-19]. Working papers, No. 160. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-11. (anglicky) 
  • LIN, Z. Jun. Chinese Double-Entry Bookkeeping Before the Nineteenth Century. Accounting Historians Journal. 1992, roč. 19, čís. 2, s. 103–122. Dostupné online. ISSN 0148-4184. (anglicky) 
  • SOLAS, Cigdem; SINAN, Ayhan. The historical evolution of accounting in China: The effects of culture [PDF]. Association of Accounting and Finance Academians – AAFA (MUFAD), 2008-02-14 [cit. 2010-04-17]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]