Úřední dílo

Úřední dílo je dílo, které může jinak naplňovat všechny znaky autorského díla, ale u kterého je z důvodu veřejného zájmu jeho autorskoprávní ochrana zcela vyloučena. Nejde tedy o jeho omezení na základě smluvní nebo zákonné licence, ale o stav, kdy dílo vůbec nepodléhá úpravě autorského práva.

Autor úředního díla přitom nemusí o svá práva k dílu přijít hned na počátku, existují také situace, např. při vytváření obecní symboliky, kdy se původní autorské dílo následně „zúřední“, takže svou dosavadní autorskoprávní ochranu ztratí až poté.[1]

Vymezení úředního díla

V České republice úřední díla vymezuje ustanovení § 3 písm. a) autorského zákona na několika zřejmých příkladech:

Úředními díly ovšem nejsou jen díla hotová, dokončená na základě řádného úředního postupu, ale i jen jejich návrhy a nehotové materiály, včetně přípravné úřední dokumentace, např. návrhy zákonů včetně jejich důvodových zpráv. Autorskoprávní ochranu také postrádají překlady úředních děl, musí však být určena přímo k úředním účelům, nikoli soukromým.[1]

Navíc jde kromě tohoto demonstrativního výčtu i o další podobná díla, u nichž je veřejný zájem na vyloučení autorskoprávní ochrany, tedy na tom, aby k nim měla veřejnost neomezený přístup a aby taková díla mohla být dále šířena. Protože je ale status úředního díla zásahem do jinak automatického autorského práva a působí tedy autorovi újmu na jeho osobních i majetkových právech, je zde nutný restriktivní (zužující) výklad. V každém konkrétním případě je proto vždy zapotřebí zkoumat, jestli je naplněn veřejný zájem a zda má dílo úřední povahu. Půjde zejména o peníze (bankovky a mince, patrně však už ne pamětní mince) nebo o zápisy a protokoly z úředních jednání.[1]

Reference

  1. a b c d e f g TELEC, Ivo; TŮMA, Pavel. Autorský zákon. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2007. ISBN 978-80-7179-608-4. S. 71–82.