Údlické doubí

Přírodní památka Údlické doubí
IUCN kategorie IV (Oblast výskytu druhu)
Celkový pohled od severozápadu
Základní informace
Vyhlášení	22. února 2012
Vyhlásil	Krajský úřad Ústeckého kraje
Nadm. výška	316–367 m n. m.
Rozloha	43,88 ha[1][2]
Správa	Krajský úřad Ústeckého kraje
Poloha
Stát	Česko Česko
Okres	Chomutov
Umístění	Údlice
Souřadnice	50°27′20,88″ s. š., 13°27′40,68″ v. d.
Údlické doubí
Další informace
Kód	5761
Obrázky, zvuky či videa na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Údlické doubí je přírodní památka asi 1,5 kilometru severně od Údlic v okrese Chomutov. Návrší s nadmořskou výškou 367 porůstá doubrava, v níž se vyskytuje ohrožený roháče obecného. Cílem ochrany území je stabilizace jeho populace a podpora xylofágního hmyzu.

Krajina v okolí Údlického doubí je trvale osídlena od desátého století a zdejší úrodné půdy sloužily zemědělství. Samotný les byl na vrchu zakreslen na Müllerově mapě Čech z roku 1720. V jihozápadní části jsou patrné terasy vzniklé blíže neznámou lidskou činností. Severozápadní část sloužila jako vojenské cvičiště, jehož pozůstatky jsou rozpadající se stavby a okopy pro tanky.^[3]

Chráněné území vyhlásil Krajský úřad Ústeckého kraje v kategorii přírodní památka s účinností od 22. února 2012. Území se překrývá se stejnojmennou evropsky významnou lokalitou.^[4]

Přírodní památka s rozlohou 43,88 hektarů leží v katastrálním území Údlice v okrese Chomutov a částečně se překrývá se stejnojmennou evropsky významnou lokalitou. Nachází se v Mostecké pánvi v nadmořské výšce 316–367 metrů.^[4] Chráněné území má přibližně elipsovitý tvar o rozměrech asi 850 metrů (směr západ–východ) krát 650 metrů (sever–jih). Hranice jsou přibližně určeny hranicí lesa.

Geologicky leží území v Českém masivu. Podloží zde tvoří neogénní sedimenty složené z písků, štěrků, jílů a uhelných slojí původem ze středního až spodního miocénu.^[5] Samotný vrch má tvar kupy a je tvořen miocenními sedimenty, které překrývá písčito-jílovitá vrstva.^[6] S nadmořskou výškou 367 metrů je Údlické doubí význačným bodem geomorfologického okrsku Jirkovské pánve. Ta v geomorfologickém členění spadá do celku Mostecká pánev a podcelku Chomutovsko-teplická pánev. Pro ni jsou charakteristická široce rozevřená údolí s mírnými svahy a reliéf náplavových kuželů a údolních niv. Samotné návrší je plochá nesouměrná kupa na miocenních sedimentech s plochým vrcholem a příkřejšími svahy na západě a na jihu.^[7] Z půd převažují pelozemě, na západním a východním okraji doplněné smonicemi.^[5]

V rámci Quittovy klasifikace podnebí přírodní památka leží v teplé oblasti T2,^[4] pro kterou jsou typické průměrné teploty −2 až −3 °C v lednu a 18–19 °C v červenci. Roční úhrn srážek dosahuje 550–700 milimetrů, počet letních dnů je 50–60 a počet mrazových dnů se pohybuje mezi 100–110.^[8]

Údlické doubí porůstá buková doubrava s převahou dubu letního (Quercus robur) a dubu zimního (Quercus petraea). Vtroušeně v lese roste habr obecný (Carpinus betulus) a v severozápadní části borovice lesní (Pinus sylvestris). V keřovém patře převažuje bez černý (Sambucus nigra).^[9] Z ohrožených druhů rostlin na místě roste lilie zlatohlavá (Lilium martagon) a před vyhlášením chráněného území byla zaznamenána také třemdava bílá (Dictamnus albus) a zimostrázek alpský (Polygala chamaebuxus).^[10]

Předmětem ochrany je roháč obecný (Lucanus cervus), který se vyskytuje v celé přírodní památce, ale nejčastěji v prosvětlené doubravě v severozápadní části lesa. Jedinci zde obvykle dosahují velikosti pět až šest centimetrů.^[10] Před vyhlášením chráněného území byli nalezeni ojedinělí jedinci krajníka hnědého (Calosoma inquisitor) a z obratlovců skokana štíhlého (Rana dalmatina). K ohroženým druhům bezobratlých v lese patří také mravenec otročící (Formica fusca) a mravenec množivý (Formica polyctena).^[11]

Hlavním důvodem vyhlášení chráněného území je výskyt ohroženého živočišného druhu roháče obecného (Lucanus cervus) a stabilizace jeho populace. Ochranná opatření v přírodní památce jsou směřována k podpoře xylofágního hmyzu.^[12] Spočívají především v prosvětlení, ponechávání suchých stromů v porostu a v dlouhodobějším měřítku k vybudování větší prostorové a věkové diferenciace lesa.^[3]

Údlické doubí je přístupné po silnici III/25124 z Údlic do Otvic, která vede po jeho východní straně. Z ní odbočuje lesní cesta ke středu území, kde stojí objekt vodárny. Další lesní cesta vede podél severního okraje lesa. Na jižním okraji se nachází zahrádkářská kolonie.

• Seznam chráněných území v okrese Chomutov
• Seznam památných stromů v okrese Chomutov

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Údlické doubí na Wikimedia Commons