Újezd (Vrskmaň)

Újezd
Lokalita
Charakter	zaniklá vesnice
Obec	Vrskmaň
Okres	Chomutov
Kraj	Ústecký kraj
Historická země	Čechy
Stát	Česko Česko
Zeměpisné souřadnice	50°29′59″ s. š., 13°28′44″ v. d.
Základní informace
Katastrální území	Kyjice (2,85 km²)
Nadmořská výška	273 m n. m.
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Újezd
Další údaje
Zaniklé obce.cz	97
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Újezd (německy Ojes) je zaniklá vesnice v okrese Chomutov asi dva kilometry severovýchodně od středu Jirkova. Stála v katastrálním území Kyjice v nadmořské výšce 273 metrů.^[1] Zanikla v roce 1980 při stavbě vodní nádrže Újezd.

Název vesnice je staročeským označením pro území, po jehož obvodu projela skupina šlechticů a vytyčila tak jeho hranice. V historických pramenech se jméno vesnice vyskytuje ve tvarech Vgezd (1281), in Ujezdci (1445), in villa Oyesz (1454) nebo Ogezd (1555).^[2]

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1281 a nachází se v přídomku prvního známého majitele, který se jmenoval Pogral. Z roku 1383 pochází zmínka o tvrzi, na které sídlili děti jakéhosi Šráma. Tvrz v té době tvořila součást manského systému hradu Nový Žeberk.^[3] Stávala na ostrůvku v rybníce v jihovýchodní části vesnice a patřila pravděpodobně k sídlům typu motte.^[4]

V patnáctém století patřila vesnice k novosedelskému panství. Jedním z majitelů byl Jan z Měrunic, který Nové Sedlo roku 1444 prodal a ponechal si pouze Újezd se zpustlou tvrzí. Vesnici po něm zdědila jeho manželka Škonka z Hostivice a roku 1446 ji prodala Hynku Berkovi z Dubé.^[3] Po něm se v držení statku vystřídalo několik vladyckých rodin a roku 1470 je koupil Bedřich Hora z Ocelovic,^[5] kterému patřilo Nové Sedlo. V šestnáctém století byl Újezd součástí červenohrádeckého panství.^[3][6] Jeho majitelem byl mimo jiné Kryštof z Karlovic, který roku 1571 prodal Bohuslavovi staršímu z Michalovic statek Ervěnice.^[5] Dne 16. listopadu 1579 uzavřel Rudolf z Karlovic smlouvu s Kateřinou Rubininovou, vdovou po Bohuslavovi z Michalovic, kterou jí prodal vesnice Kundratice a Újezd se mlýnem.^[5]

Třicetiletou válku vesnice přečkala bez větších škod nebo byly brzy napraveny, ale jedna selská usedlost a dvě chalupy byly pusté. Podle berní ruly z roku 1654 v Újezdě žili čtyři sedláci, šest chalupníků a jedna rodina bez pozemků. Dohromady vlastnili šest potahů, šestnáct krav, čtrnáct jalovic, dvanáct ovcí, osmnáct prasat a dvě kozy.^[5]

Podle díla Johanna Gottfrieda Sommera z roku 1846 v Újezdě žilo 174 obyvatel ve třiceti domech. U vsi bývaly dva mlýny, z nichž tzv. Wiesenmühle (Luční mlýn) stával za vesnicí směrem k Jirkovu. Počet obyvatel se ve druhé polovině devatenáctého století příliš neměnil. Lidé se živili zemědělstvím, provozováním řemesel nebo prací v továrnách. Přímo ve vsi fungoval hostinec, parní mlýn s pilou a od roku 1868 továrna na výrobu vaty, ve které se zpracovávala cupanina dodávaná jako odpad z jirkovské textilní továrny. V okolí vesnice se nacházelo 45 hektarů důlních měr, na kterých býval hnědouhelný důl Franz Josef uzavřený před rokem 1905.^[7]

Újezd se nikdy nestal samostatnou obcí. Po zrušení poddanství se stal osadou Kyjic a podle údajů ze sčítání lidu byl nejpozději od roku 1869 osadou Jirkova. Ke Kyjicím byl znovu připojen až v roce 1950, ale o deset let později se obě vesnice staly částí obce Vrskmaň.^[8] Vesnice úředně zanikla 1. dubna 1980,^[9] protože musela ustoupit výstavbě vodní nádrže Újezd.^[10]

Ve vsi stávala novorománská kaple zasvěcená Panně Marii.^[7]

• BINTEROVÁ, Zdena. Vrskmaň. Chomutov: Okresní muzeum, 2000. 40 s. ISBN 80-239-4164-X. Kapitola Újezd, s. 37–38. 

• Římskokatolická farnost – děkanství Jirkov

• Encyklopedické heslo Újezd v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
• Újezd na stránkách Zaniklé obce a objekty po roce 1945