Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia

Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia byla přijata Valným shromážděním OSN 8. prosince 1948 jako rezoluce Valného shromáždění 260. Úmluva vstoupila v platnost 12. ledna 1951.^[1]

Úmluva definuje genocidu jako zločin podle mezinárodního práva a byla výsledkem kulminace činnosti polsko-židovského právníka Lemkina. Úmluva byla v ČSR publikována pod č. 32/1955 Sb.^[2]

Čl. II.:

V této Úmluvě se genocidou rozumí kterýkoli z níže uvedených činů, spáchaných v úmyslu zničit úplně nebo částečně některou národní, etnickou, rasovou nebo náboženskou skupinu jako takovou:

a) usmrcení příslušníků takové skupiny;

b) způsobení těžkých tělesných ublížení nebo duševních poruch členům takové skupiny;

c) úmyslné uvedení kterékoli skupiny do takových životních podmínek, které mají přivodit její úplné nebo částečné fyzické zničení;

d) opatření směřující k tomu, aby se v takové skupině bránilo rození dětí;

e) násilné převádění dětí z jedné skupiny do jiné.^[3]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Convention on the Prevention and Punishment of the Crime of Genocide na anglické Wikipedii.

• Henham, Ralph J.; Chalfont, Paul; Behrens, Paul (Editors 2007). The criminal law of genocide: international, comparative and contextual aspects, Ashgate Publishing, Ltd., ISBN 0-7546-4898-2, 9780754648987 p. 98
• The Genocide Convention on the Historic Archives of the United Nations Audiovisual Library of International Law

• Dílo Úmluva o zabránění a trestání zločinu genocidia ve Wikizdrojích
• Vyhláška č. 32/1955 Sb. o Úmluvě o zabránění a trestání zločinu genocidia na e-Sbírce