Úpský přivaděč
Úpský přivaděč | |
---|---|
most s rychlostní silnicí přes přivaděč | |
Základní informace | |
Délka toku | 2,34 km |
Světadíl | Evropa |
Pramen | |
jez na Úpě na jihu Babiččina údolí | |
Ústí | |
do vodní nádrže Rozkoš v České Skalici | |
Protéká | |
Česko (Královéhradecký kraj) | |
Úmoří, povodí | |
Atlantský oceán, Severní moře, Labe, Metuje, Rozkoš | |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Úpský přivaděč je vodní kanál charakterizovaný jako přivaděč, který přivádí vodu z řeky Úpy do vodní nádrže Rozkoš. Je dlouhý 2,34 km. Přivaděč je dvojitého lichoběžníkového profilu ve dně a ve spodní části je opevněný betonem. Z Úpy vytéká v Babiččině údolí. Překračují jej čtyři silniční mosty a jeden most železniční.
Průběh toku
Počátek kanálu se nachází nad jezem v jižní části Babiččina údolí v nadmořské výšce 290 metrů. Z počátku vede přibližně východním směrem do vsi Zlíč, kde akvaduktem překonává tok Olešnice a stáčí se na jih. Na východním okraji České Skalice se ze severu vlévá do nádrže Rozkoš.
Zajímavost: Opis mailu na můj dotaz z Povodí Labe.
Přivaděč do nádrže Rozkoš délky cca 2,34 km je veden v minimálním podélném spádu, proto je možné vodu přivaděčem převádět nejen z Úpy do nádrže, ale omezeně i z nádrže zpět do Úpy.
Při naplněné severní části nádrže nad úroveň kóty prahu vtoku do přivaděče tak lze tuto možnost využít. Tento způsob převodu vody využíváme však velmi málo, převážně pro časově omezenou potřebu dotace průtoku v Úpě.
Tímto způsobem lze v období s nižšími průtoky vytvořit vhodné podmínky např. pro účely kurzů vodácké školy záchrany nebo kurzů HZS pro trénink záchrany tonoucího. V žádném případě nelze průtoky v Úpě tímto způsobem dotovat dlouhodobě.
Vodní režim
Při sklonu 0,75 ‰ umožňuje maximální průtok 150 m³/s.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Úpský přivaděč na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Honza Groh (Jagro), Licence: CC BY-SA 3.0
Most s rychlostní silnicí přes přivaděč do/z vodní nádrže Rozkoše, Česká Skalice