Úpsko-metujská tabule
| Úpsko-metujská tabule | |
|---|---|
 Letecký pohled na část přehrady Rozkoš | |
| Nejvyšší bod | 360 m n. m. (vrstevnice) |
| Rozloha | 210,9 km² |
| Střední výška | 285,2 m n. m. |
| Nadřazená jednotka | Orlická tabule |
| Sousední jednotky | Třebechovická tabule Východolabská tabule Jičínská pahorkatina Krkonošské podhůří Podorlická pahorkatina |
| Podřazené jednotky | Českoskalická plošina Úpská niva Rychnovecká tabule Novoměstská tabule Metujská niva Bohuslavická tabule |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Horniny | slínovec, jílovec, vápenec, sedimenty, spraš |
| Povodí | Úpa, Metuje, Dědina, Labe |
| Souřadnice | 50°21′40″ s. š., 16°1′17″ v. d. |
| Identifikátory | |
| Kód geomorf. jednotky | VIC-2A |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Úpsko-metujská tabule je geomorfologický podcelek v severní části Orlické tabule, ležící v okresech Náchod, Trutnov, Hradec Králové a Rychnov nad Kněžnou v Královéhradeckém kraji.
Poloha a sídla
Území podcelku se rozkládá zhruba mezi sídly Kuks (na severozápadě), Chvalkovice (na severu), Studnice (na severovýchodě), Nové Město nad Metují (na východě), České Meziříčí (na jihu), Předměřice nad Labem (na jihozápadě) a Jaroměř (na západě). Uvnitř podcelku leží města Česká Skalice, větší obce Provodov-Šonov a Bohuslavice, částečně města Nové Město nad Metují a Jaroměř.[1]
Geomorfologické členění
Podcelek Úpsko-metujská tabule (dle značení Jaromíra Demka VIC–2A) geomorfologicky náleží do celku Orlická tabule. Dále se člení na šest okrsků: Českoskalická plošina (VIC–2A–1) a Úpská niva (VIC–2A–2) na severu, Rychnovecká tabule (VIC–2A–3), Novoměstská tabule (VIC–2A–4) a Metujská niva (VIC–2A–5) uprostřed, Bohuslavická tabule (VIC–2A–6) na jihu.[2]
Podle alternativního členění Balatky a Kalvody[3] se Úpsko-metujská tabule člení pouze na dva okrsky (Českoskalická tabule a Novoměstská tabule).
Tabule sousedí s druhým podcelkem Orlické tabule, Třebechovickou tabulí na jihu, a s celky Východolabská tabule na západě, Jičínská pahorkatina na severozápadě, Krkonošské podhůří na severu a Podorlická pahorkatina na východě.[2]
Kompletní geomorfologické členění celé Orlické tabule uvádí následující tabulka:
Významné vrcholy
| název vrcholu | výška (m n. m.) | podřazená jednotka |
|---|---|---|
| Za Humny | 355 | Českoskalická plošina |
| Starč | 355 | Bohuslavická tabule |
| Vinice | 340 | Českoskalická plošina |
| Na Příčnici | 332 | Rychnovecká tabule |
| Králíčkův kopec | 330 | Bohuslavická tabule |
| Horka | 324 | Bohuslavická tabule |
| Štěpnice | 309 | Novoměstská tabule |
| Zvolský vrch | 299 | Novoměstská tabule |
| Lhotecký kopec | 297 | Bohuslavická tabule |
| Balcarův kopec | 295 | Bohuslavická tabule |
| Prášilka | 278 | Novoměstská tabule |
Nejvyšším bodem Úpsko-metujské tabule je vrstevnice (360 m n. m.) na jihovýchodní hranici s Podorlickou pahorkatinou.[3]
Odkazy
Reference
- ↑ Úpsko-metujská tabule na Mapy.cz
- ↑ a b DEMEK, Jaromír; MACKOVČIN, Peter, a kolektiv. Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. Brno: AOPK ČR, 2006. 582 s. ISBN 80-86064-99-9.
- ↑ a b BALATKA, Břetislav; KALVODA, Jan. Geomorfologické členění reliéfu Čech. Praha: Kartografie Praha, 2006. ISBN 80-7011-913-6.
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Letecký pohled na část přehrady Rozkoš a vesnici Lhota u České Skalice, východní Čechy
Letecký pohled na vesnici Běstviny, oficiální součást města Dobruška, východní Čechy