Úsek H-33 lehkého opevnění vz. 37

Úsek H-33 je úsek čs. lehkého opevnění vzor 37^[1][2] vybudovaný od 20. 9. 1937 do 17. 12. 1937 (objekty č. 17-24 byly postaveny v blíže nezjištěných dnech do uvedeného termínu) jihozápadně od Prachatic^[3] jako součást^[4] Prachatických uzávěr na kótě Libín.^[5][6]

Poloha a popis úseku

Původní záměr na vybudování 39 (40) stanovišť úseku H-42

Úsek lehkého opevnění H-33 Prachatice je situován jihozápadně od Prachatic ve směru na Albrechtovice.^[3] Podle původního záměru měly být objekty úseku H-33 součástí později rozděleného (po 12. září 1937) úseku H-42, který měl tvořit uzávěru silnice z Libínského Sedla do Prachatic. Celkem byla v tomto úseku naplánována výstavba 40 objektů.^[7] Poloha objektů úseku H-33 (stejně jako H-42) využívá nadmořské výšky terénu Šumavského podhůří, zejména okolí Albrechtovického kopce (839,4 m n. m.) a Libína (1093 m n. m.). Objekty jsou situovány v nadmořské výšce od 651 do 930 m n. m..^[3] Ve výsledném a dochovaném stavu úsek H-33 tvoří 16 objektů nového typu vz. 37, z toho:

• 1 objekt A-120^[8],
• 4 objekty A-140^[9],
• 6 objektů A-160^[9],
• 1 objekt A-160
• 2 objekty A-220
• 2 objekty B2-80
• 1 objekt B2-90
• 2 objekty B2-100
• 1 objekt E
• 3 objekty A-180^[9],
• 0 objekt C-2^[10] a
• 2 objekty D-1
• 4 objekty D-2^[9][11]

Podnikatel, kterému byla stavba zadána postupoval podle schválené výkresové dokumentace nazývané Polírní plán, kterou uvádíme na příkladu z úseku II. sboru:A120N.^[12] V rámci ověření kvality materiálu byla v průběhu výstavby úseku na pořízených kontrolních kostkách objektů úseku H-33 destruktivními zkouškami prováděnými v Kloknerově ústavu v Praze (Výzkumný a zkušební ústav hmot a konstrukcí stavebních (při ČVUT)) zjištěna krychelná pevnost použitého betonu od 280 do 486 kg/cm² (45 MPa) podle ČSN 1039:1935. Na úseku H-33 však jsou doloženy výsledky měření pouze u 15 objektů (č. 2 – 16). Vojenská správa požadovala krychelnou pevnost 450 kg/cm² a za nedodržení snižovala cenu za provedení stavby.^[13] Všechny objekty byly podle následně upraveného plánu postaveny a s výjimkou zničených se dochovaly do současnosti.^[3][14] Vzhledem k poloze objektů 1 – 8 v katastru obce Jelemek na území pozdějšího Protektorátu Čechy a Morava, byly tyto objekty po okupaci ČSR 15. březnu 1939 v červnu 1939 německou okupační správou zcela zničeny s použitím velkého množství trhavin.^[15][3]

Přehled objektů úseku H-33^[3]

č.	Objekt č.	Typ	Odolnost	Souřadnice	Betonáž	M.n.m.	Pevnost	Stav	Sklon	Kategorie
1	1	B2-90	N	48°59′32″ s. š., 14°3′ v. d.	20. 9. 1937	761	?	zničen[16]
2	2	D2	N	48°59′19″ s. š., 14°2′43″ v. d.	29. 9. 1937	782	336	zničen[17]
3	3	D1	N	48°59′18″ s. š., 14°2′42″ v. d.	7. 10. 1937	782	451	zničen[18]
4	4	A-140	N	48°59′38″ s. š., 14°3′2″ v. d.	20. 10. 1937	800	280	zničen[19]
5	5	A-140	N	48°59′39″ s. š., 14°2′45″ v. d.	22. 10. 1937	813	?	zničen[20]
6	6	A-180	N	48°59′38″ s. š., 14°2′36″ v. d.	25. 10. 1937	818	379	zničen[21]
7	7	D2	N	48°59′45″ s. š., 14°2′10″ v. d.	26. 10. 1937	815	383	zničen[22]
8	8	A-160	N	48°59′16″ s. š., 14°2′32″ v. d.	29. 10. 1937	774	316	zničen[23]
9	9	A-180	N	48°59′15″ s. š., 14°2′28″ v. d.	15. 11. 1937	759	310	dochován[24]
10	10	A-140	N	48°59′15″ s. š., 14°2′18″ v. d.	18. 11. 1937	727	284	dochován[25]
11	11	A-120	Z	48°59′13″ s. š., 14°2′7″ v. d.	19. 11. 1937	678	415	dochován[26]
12	12	A-140	N	48°59′9″ s. š., 14°1′52″ v. d.	22. 11. 1937	656	444	dochován[27]
13	13	D2	N	48°59′3″ s. š., 14°1′42″ v. d.	25. 11. 1937	699	486	dochován[28]
14	14	B2-100	N	48°59′13″ s. š., 14°1′50″ v. d.	30. 11. 1937	651	379	dochován[29]
15	15	B1-100	N	48°58′44″ s. š., 13°59′45″ v. d.	1. 12. 1937	930	452	dochován[30]
16	16	B2-80	N	48°58′54″ s. š., 13°59′36″ v. d.	4. 12. 1937	898	474	dochován[31]
17	17	A-220	N	48°58′51″ s. š., 13°59′19″ v. d.	1937	854	?	dochován[32]
18	18	B2-80	N	48°58′59″ s. š., 13°58′56″ v. d.	1937	843	?	dochován[33]
19	29	E	N	48°58′57″ s. š., 13°58′50″ v. d.	1937	856	?	dochován[34]
20	20	D1	Z	48°58′54″ s. š., 13°58′42″ v. d.	1937	839	?	dochován[35]
21	21	B2-100	N	48°58′51″ s. š., 13°58′35″ v. d.	1937	819	?	dochován[36]
22	21a	D2	Z	48°58′48″ s. š., 13°58′25″ v. d.	1937	808	?	dochován[37]
23	22	A-220	N	48°58′41″ s. š., 13°58′30″ v. d.	1937	798	?	dochován[38]
24	23	A-180	N	48°58′38″ s. š., 13°58′13″ v. d.	1937	733	?	dochován[39]

Historie úseku H-33

Poloha a taktické určení úseku

Úsek byl plánován a realizován jako součást obrany jihozápadní hranice Československa s Německou říší zajišťované I. armádním sborem Československé armády.^[40][41][42] V terénu byl vytyčen v květnu 1937 velitelem 9. pěší brigády plk. gšt. Františkem Lančem a jako stavební úsek H-42 měl původně zahrnovat 40 lehkých objektů postavených v délce 12 km.^[14] Takticky byl určen pro zachycení útoku Wehrmachtu na Prachatice a dále na Strakonice a Písek.^[7] Vzhledem k předpokládanému směru úderu Wehrmacht z jihozápadu měla tedy prachatická uzávěra přispívat ke zdržení útoku a na pražskou čáru na Prahu.^[43] Výstavba byla naplánována po obou stranách kóty 1096 Libín, kde měl úsek palbou přetínat silnici z Volar do Prachatic. V době plánování a výstavby tvořil první linii lehkého opevnění ve směru od Volar na Prachatice.

Změna taktického určení po dokončení úseku v průběhu roku 1938

Po dokončení výstavby úseku H-33 (stejně jako úseku H-42) na konci roku 1937 bylo rozhodnuto o výstavbě dalších úseků v bezprostřední blízkosti státní hranice. Byly vyměřeny a zadány k výstavbě

• úsek 199 (Loučová), termín zadání 30. 7. 1938, zadáno 72 objektů, vybetonováno 9^[44][45]
• úsek 194 (Stachy), termín zadání 26. 7. 1938, zadáno 47 objektů, vybetonováno 11 objektů^[46][47]
• úsek 194a (Stachy), termín zadání 26. 7. 1938, zadáno 46 objektů, vybetonováno 9^[48]
• úsek 191 (Horní Vltavice) (Lenora?),termín zadání 30. 5. 1938, zadáno 70 objektů, vybetonováno 46^[49][50]
• úsek 195 (Volary),termín zadání 30. 5. 1938, zadáno 70 objektů, vybetonováno 63^[51]
• úsek 196 (Jablonec), termín zadání 2. 6. 1938, zadáno 71 objektů, vybetonováno 27^[52][53]
• úsek 197 (Křenov),termín zadání 2. 7. 1938, zadáno 89 objektů, vybetonováno 34^[54][55]

Na úseku Volary - Křenov tedy bylo zadáno 465 (!) objektů. S ohledem na překotný politický vývoj v roce 1938 se podařilo do termínu odstoupení pohraničí, ve kterém všechny byly všechny nově plánované objekty postaveny, dokončit jen 199 z plánovaného počtu. V případě reálného konfliktu by se včleněním těchto úseků při čs.-německé hranici úseky H-42 a H-33 staly druhou linií (sledem) lehkého opevnění a změnilo se tak i taktické určení obou úseků v kontextu zamýšlené strategie a taktiky čsl. armády po mobilizaci v prostoru Prachatic.^[7]

Zajištění dokončených objektů armádou v době míru před mobilizací

V době výstavby úseku H-33 byla nejbližší vojenská posádka v Prachaticích v Žižkových kasárnách^[56], kde byla dislokována část (rota) hraničářského praporu 4 z Vimperka.^{[57][58][41][59][60]} Tyto jednotky zajišťovaly v rámci výstavby pouze pochozí hlídky a logistiku (činnost vojenského stavebního dozoru) a při mobilizaci nebyly včleňovány do obrany hranice. Vlastní ochranu hranice v míru zajišťovala v politickém okrese Prachatice (Strakonice a Vimperk) v době míru družstva stráže obrany státu (SOS) z praporu 10 se sídlem ve Strakonicích, jehož velitelem byl pplk. Jaroslav Rejžek z velitelství 10. pěší brigády.^{[61][62][63][64]}

Výstavba úseku

Velitelství ženijního vojska I. sboru vyzvalo k účasti na soutěži o výstavbu původního úseku H-42 v červenci 1937 šest prověřených stavebních firem, z nichž jedna účast odmítla. Podmínkou bylo provedení stavby 39 lehkých objektů ve lhůtě 90 dnů, maximálně do 31. 10. 1937 (40. objekt byl do projektu zahrnut až po zadání prací). Jako vojenský stavební dozor (VSD) byl určen kpt. pěch. Soběslav Koblic z pěš. pluku 11 a technikem dozoru byl určen čet.asp. Ing. František Svoboda (od podzimu 1937 ppor. prez. služby) z ženijního pluku 5. Ze soutěže o zadání výstavby úseku vyšla vítězně firma Arch. František Fína v Plzni, která nabídla nejnižší cenu 836 749,34 Kč. Po schválení výběru ŘOP byla stavba vítězné firmě zadána dne 29. 7. 1937 a 2. 8. 1937 jí bylo předáno staveniště. Před zahájením prací ještě došlo k upřesnění podmínek a navýšení počtu objektů na 40.^[65] V průběhu výstavby došlo k souhře technických a organizačních obtíží. Vybraná firma sice nabídla nejnižší cenu za zhotovení úseku v původním rozsahu (tedy včetně dosud neplánovaného úseku H-33), ale neměla dostatečné manažerské schopnosti a zkušenosti. Nedokázala zajistit potřebný počet dělníků české národnosti (nebo německých odpovídajících bezpečnostním požadavkům), protože poměry na jihozápadní hranici se dramatizovaly sílícími provokacemi henleinovských bojůvek a Sudetoněmeckého Freikorpsu.^[66] Kromě toho zadržovala dělníkům příplatky za přesčasy, které byly vzhledem k termínu zhotovení díla a technologickému požadavku na kontinuální betonáž nezbytné. Vznikl konfliktní vztah majitele firmy k vojenskému stavebnímu dozoru i k vlastním zaměstnancům. Dalším faktorem průtahů ve výstavbě objektů byly velmi nepříznivé geografické a dopravní podmínky, protože staveniště bylo dostupné pouze nezpevněnými komunikacemi vedoucími z Prachatic do strmého kopce (nadmořská výška Prachatic je 561 m n. m.). Deštivý podzim roku 1938 tyto problémy ještě umocnil. Postupně též narůstaly neshody mezi důstojníky stavebního dozoru – kpt. Koblicem a ppor. prez. služby Ing. Svobodou. Konflikt vyvrcholil na konci října 1937, kdy si na kpt. Koblice stěžovala stavební firma, technik Svoboda i mužstvo vojenského stavebního dozoru. Šetření zpravodajských orgánů I. armádního sboru prokázalo, že se kpt. Koblic dopustil řady přečinů, např. že se stravoval v kuchyni mužstva, aniž za stravu platil. 15. 11. 1937 byl proto odvelen nazpět k pěšímu pluku 11 a nahrazen por. žen. Ing. Otakarem Gráfem, který byl zároveň vojenským stavebním dozorem úseku H-33. Technikem obou úseků zůstal ppor. Ing. Fr. Svoboda.^[67]

Dodatečné vyčlenění úseku H-33

Vzhledem k narůstajícím průtahům ve výstavbě objektů H-42 velitel ženijního vojska I. sboru rozhodl 12. září 1937 o odejmutí části objektů firmě Fína: nejprve 10, následně 14 a nakonec 24 objektů. Z odejmutých objektů na východním křídle původního úseku H-42 byl vytvořen nový úsek H-33 lehkého opevnění vz. 37.^[3] Výstavba úseku H-33 byla svěřena firmě Jenč, Hladeček a Kroft, která úspěšně realizovala výstavbu 19 objektů úseku E-21 Čerňovice^[68] a 47 objektů úseku E-22 Stříbro.^[69] Ta nasadila na stavbu vyčleněného úseku zhruba 100 dělníků, což stavbu urychlilo.^[47] Naproti tomu na zbytku úseku H-42 i za této redukce počtu objektů se podařilo staviteli Fínovi dokončit konečný počet 16 objektů (původně číslovaných jako č. 24 – 39) až 4. 12. 1937 a část objektů byla betonováno po sjednané mezní lhůtě předání do konce října.^[65]

Úsek H-33 v době mobilizace 23. září 1938

Po mobilizaci byly k dislokaci do úseků Prachatické uzávěry určeny jednotky 5. divize, jejímž velitelem byl brigádní generál Bedřich Neumann.^[70] Původně Hraniční oblast 31. Obranu zajišťoval pěší pluk 11.^[7][71] Úkolem 5 divize byla obrana hlavního obranného postavení na západ od toku Vltavy u Zlaté Koruny po Stachy o celkové délce 98 km. Druhé obranné postavení v úseku Netolice-Hluboká zajišťoval pěší pluk 51. Druhé obranné postavení v úseku Lhenice - Libínské Sedlo zajišťoval záložní pěší pluk 61 pěšího pluku 11 z Písku.^[57][72] V Prachaticích bylo také velitelské stanoviště pěšího pluku 61.^[73]

Úsek H-33 po roce 1938

Po Mnichovské dohodě byly Prachatice přičleněny k Německé říši.^[74] Úsek H-33 je názorným příkladem toho, jak německá vojenská a politická správa prosazovala po 1. říjnu 1938 korigování území původně stanoveného k odstoupení Německé říši podle místních politických, dopravních, vojenských a geografických podmínek. Objekty úseku H-33 s výjimkou 9 objektů č. 1 – 9 byly zahrnuty do území, které ČSR byla nucena odstoupit podle Mnichovské dohody. Z mapy opevnění je zřejmé, že zcela osamocené objekty východního křídla Prachatické uzávěry se staly z vojenského hlediska zcela bezcennými.^[75] Toto řešení vedlo k úplnému zachování řopíků, které připadly na území Německé říše. 9 objektů u obce Jelemek bylo po 15. březnu 1939, kdy jejich území přešlo do Protektorátu německou vojenskou správou zničeno.^[76][3] Do historie obou úseků spadá i vyúčtování nákladů obou stavebních firem, ke kterému došlo paradoxně až v květnu 1939, tedy po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava a po okupaci bývalé ČSR nacistickým Německem, které tyto objekty měly zabránit. Firmě Fína byl zaplacen doplatek za úsek H-42 389 109,50 Kč a firmě F. Jenč, F. Hladeček a F. Kroft za úsek H-33 1 553 239,71 Kč. Celkové náklady na výstavbu úseku H-33 a H-42 činily 1.576.401,91 Kč.^[77]

Úsek H-33 po roce 1948

Vzhledem k poloze směrem k hranici se Spolkovou republikou Německo byl úsek H-33 (stejně jako úsek H-42) po roce 1948 zahrnut do československého opevnění během studené války jako součást obrany státní hranice. V rámci reaktivace řopíků na nich byly provedeny úpravy pro boj v podmínkách jaderné války. Úsek H-33 (stejně jako H-42 a úseky v okolí Volar) se stal součástí obranné linie zajišťované 62. motostřeleckým plukem dislokovaným od 1.10.1958 do 1. 11. 1991 v Prachaticích (jeho předchůdcem byl 62. střelecký pluk dislokovaný tamtéž),^[78][79] který byl součástí 15. motostřelecké divize v Českých Budějovicích.^[80][81][82]

Protiatomové úpravy (PAO)

Objekty H-33, které nebyly likvidovány v průběhu II. světové války prošly v letech 1958 - 1962 tzv. protiatomovými opatřeními (PAO) zajišťujícími pasivní ochranu před tlakovou vlnou a pronikavou radiací.^[76][83] Úprava spočívala v čistění a bílení vnitřních stěn objektu. Týlová (vchodová) stěna byla obložena rovnaninou a záhozem zeminou po úroveň stropu. Vchod do objektu byl opatřen tlakovými dveřmi. Pro instalované filtroventilační zařízení byl vyzděn cihlový komínek. Zemina na týlové straně si vyžádala vložení vchodové chodbičky z betonových prefabrikátů. Opatření omezila palebnou sílu objektu, protože byla zrušena vchodová střílna a granátový skluz. Tyto úpravy spolu s původní homogenizací záhozu z doby výstavby objektů, maskovací nátěr a eroze viditelných betonových stěn splnily požadavek na dokonalé splynutí objektu s terénem.^[84]

Výzbroj reaktivovaných objektů

Československá lidová armáda k reaktivaci objektů nejprve v padesátých letech využívala původní předválečnou výzbroj a vybavení, zejména těžký kulomet vz. 37. Postupné zavádění sovětských kulometů vz. 43 Gorjunov, čs. lehkého kulometu vz. 52/57 od roku 1952 a zejména plošné zavádění nového čs. univerzálního kulometu UK vz. 59 od roku 1961 vedlo od roku 1952 k vývoji a osazování nové lafety označované UL1, která zbraň vyvažovala pružinou.^[85][86]

Další ženijní práce

Kromě úpravy LO 37 byla v okolí Prachatic budována stálá ženijní opevnění, zejména úkryt ženijní ÚŽ-6.^[87] Tyto práce zajišťovala (spolu s údržbou reaktivovaných lehkých objektů) zejména ženijní rota 62. motostřeleckého pluku v jeho záložních prostorech ve Zbytinách a ve VVP Boletice.^[88] Až do roku 1990 byla reaktivovaným objektům věnována 62. motostřeleckým plukem pravidelná péče, byly osazeny lafetami, ventilátory a periskopy. Vnitřní nátěry byly obnovovány, kovové části byly konzervovány, takže objekty byly plně bojeschopné a po nástupu osádky s výzbrojí připraveny k boji.^[84]

Úsek H-33 po roce 1989

Dokumentace a prezentace objektů lehkého opevnění je zejména po roce 1989 předmětem zájmu dobrovolníků, amatérských badatelů a výzkumníků, jejichž přínos pro výzkum čs. lehkého opevnění v kontextu historie pohraničí je značný.^{[3][14][42][89]} Oba prachatické úseky jsou důležitým dokladem o historii města Prachatic a jeho okolí od roku 1918. V širším kontextu patří k hmotným dokladům o proměnách česko-německého pohraničí v době historických mezníků do roku 1938, v letech 1938 – 1945 a v letech 1948 – 1989.

Úsek H-33 v literatuře

Budování a problematice čs. opevnění v letech 1935 – 38 je věnována rozsáhlá odborná literatura. Komunita sdružená kolem portálu ropiky.net zajišťuje fotografickou dokumentaci dochovaných objektů, jejich lokalizaci, akvizici vojenských dokumentů z doby plánování a výstavby objektů, zveřejňuje mapy, technické a taktické detaily.^[3] Významným tématem je výzkum opevnění na Šumavě před rokem 1938 i po roce 1945, jehož výsledky jsou publikované v renomovaných nakladatelstvích a jehož autory jsou vojenští ("pevnostní") historici zaměřující se na čs. pohraniční fortifikaci.^[7] Vzrůstá i zájem veřejnosti o historii opevňování Šumavy v době studené války.^[90][91][92]

Úsek H-33 v turistice

Po roce 1989 se lehké objekty staly předmětem profesionálního i amatérského zájmu, na který navazuje "pevnostní turistika"^{[93][94][95][96]} a pořádání prezentací opevnění a významných událostí spojených s opevňovacími pracemi a zářijovou mobilizací v roce 1938. S ohledem na politické souvislosti se oba úseky lehkého opevnění u Prachatic dochovaly bez destrukce v době německé okupace (jako tomu bylo u úseků tvořících ústupové příčky a vojenské opevnění Prahy). Zatím zde vzniklo jedno muzeum v objektu H-33/10/A-140N^{[25][97][98][99][100]} Nezajištěné a nevyužívané "řopíky" jsou i bezpečnostním a hygienickým rizikem, které se snaží Město Prachatice a další obce řešit.^[101]

Galerie

Pohledy na dochované objekty

• 

  Pohled na H-33/11/A-120 Z – zadní stěna a vrostlý strom

• 

  Pohled na H-33/11/A-120 Z – zadní stěna, levá střílna, čelní stěna a vrostlý strom

• 

  Pohled na H-33/11/A-120 Z (z nadhledu) – zadní stěna, levá střílna, čelní stěna a vrostlý strom

• 

  Pohled na H-33/11/A-120 Z – čelní stěna, pravá střílna, čelní stěna a rovnanina, vzadu zához vchodu

• 

  Pohled na H-33/11/A-120 Z – čelní stěna, pravá střílna, rovnanina, vzadu zához vchodu

• 

  Pohled na H-33/11/A-120 Z – čelní stěna, pravá střílna, rovnanina pohled zpředu

• 

  Pohled na H-33/13/D2 zezadu na zadní stranu s vchodem levou střílnu a čelní stěnu

• 

  Pohled na H-33/13/D2 zezadu na zadní stranu s vchodem levou střílnu a čelní stěnu

• 

  Pohled na strop H-33/14/B2-100

• 

  Pohled zpředu na čelní stěnu s rovnaninou, záhozem a levou střílnu H-33/14/B2-100

• 

  Pohled zpředu na čelní stěnu s rovnaninou, záhozem a levou střílnu H-33/14/B2-100

• 

  Pohled zezadu na čelní stěnu s rovnaninou, záhozem a levou střílnu a zadní stěnu s vchodem a rovnaninou H-33/14/B2-100

• 

  Pohled zezadu na čelní stěnu s rovnaninou, záhozem a levou střílnu H-33/14/B2-100

• 

  Pohled na H-33/15/B1-100 – zakrytá střílna

• 

  Pohled na H-33/15/B1-100

• 

  Pohled zezadu na H-33/15/B1-100 – vchodové dveře s rovnaninou, pravá střílna a čelní stěna

• 

  Pohled zprava na H-33/15/B1-100 – rovnanina u vchodových dveří, pravá střílna

• 

  Pohled shora na strop objektu H-33/15/B1-100

Pohledy na původní stanoviště objektů 1–9 zničených Wehrmachtem po 15. 3. 1939

• 

  Stopy po zničeném H-33/1/B2-90, původní stanoviště

• 

  Pohled na původní stanoviště zničeného H-33/2/D2

• 

  Pohled na původní stanoviště zničeného H-33/3/D1

• 

  Pohled na původní stanoviště zničeného H-33/4/A-140

• 

  Pohled na původní stanoviště zničeného H-33/5/A-140

• 

  Pohled na původní stanoviště zničeného H-33/6/A-180

• 

  Pohledy na původní stanoviště H-33/7/D2

• 

  Pohled na původní stanoviště zničeného H-33/8/A-160

• 

  Pohledy na původní stanoviště zničeného H-33/9/A-180 – rovnanina

Pohledy na objekty reaktivované po roce 1948

• 

  Pohled na objekt reaktivovaný po roce 1948

• 

  Pohled na objekt reaktivovaný po roce 1948 – zásyp u vchodové stěny

• 

  Pohled na čelní stěnu se záhozem a levou střílnu

• 

  Pohled na čelní stěnu se záhozem a pravou střílnu

• 

  Pohled na zadní stěnu se záhozem

• 

  Pohled na čelní a zadní stěnu se záhozem

• 

  Pohled na strop objektu

Pohled na H-33/10/A-220^[25]

• 

  Pohled na H-33/10/A-140

• 

  Pohled na H-33/10/A-140 – čelní stěna, levá střílna a zához

• 

  Pohled na H-33/10/A-140 – čelní stěna, pravá střílna a zadní stěna

• 

  Pohled na opravený H-33/21/B2-100, pohled zezadu na zadní stěnu s dveřmi, levou střílnu a čelní stěnu

• 

  Pohled na opravený H-33/21/B2-100, pohled zezadu na zadní stěnu s dveřmi a rovnaninou a čelní stěnu

• 

  Pohled na opravený H-33/21/B2-100, pohled zleva na zadní stěnu s dveřmi a rovnaninou a čelní stěnu

• 

  Pohled na opravený H-33/21/B2-100, pohled zprava na pravou stěnu se zakrytou střílnou a rovnaninou u čelní i zadní stěny

Pohled na H-33/22/A-220

• 

  Pohled na H-33/22/A-220 – diagonálně zleva zezadu – čelní stěna s rovnaninou a záhozem, zadní stěna s dveřmi

• 

  Pohled na H-33/22/A-220 – diagonálně zleva zepředu – čelní stěna s rovnaninou a záhozem, levá odkrytá střílna, zadní stěna s dveřmi, ventilační mřížka a granátový skluz

• 

  Pohled na H-33/22/A-220 zezadu, mříž dveří, vpravo rovnanina a zásyp, čelní stěna - levé a pravé ucho

• 

  Pohled na H-33/22/A-220 zprava, vpravo rovnanina a zásyp u čelní stěny, vlevo zásyp u zadního vchodu

• 

  Pohled na H-33/22/A-220 ze stropu, čelní stěna ucho

Detaily zemních úprav a rovnaniny u čelní (zadní) stěny

• 

  Pohled na detaily eroze čelní stěny H-33/13/D2 a rovnaninu

• 

  Pohled na detaily opraveného H-33/21/B2-100 – zadní stěna s dveřmi a rovnaninou

• 

  Pohled na detail opraveného H-33/21/B2-100 – pohled zprava na čelní stěnu s rovnaninou

• 

  Pohled na detail opraveného H-33/21/B2-100 – pohled shora z rovnaniny u zadního vchodu

• 

  Detail rovnaniny

• 

  Pohled na původní stanoviště H-33/7/D2 – rovnanina

Detaily vchodů

• 

  Detail H-33/12/A-140 – zadní stěna – mříže na dveřích a část záhozu z doby reaktivace

• 

  Detail H-33/12/A-140 – zadní stěna – mříže na dveřích

• 

  Pohled na H-33/15/B1-100 – pohled zezadu – vchodové dveře s rovnaninou

• 

  Pohled na H-33/15/B1-100 – pohled zezadu – vchodové dveře s rovnaninou

• 

  Pohled na H-33/15/B1-100 – mříž vchodu detail

Detaily střílen zvenčí

• 

  Detail H-33/12/A-140 – roh a střílna – eroze materiálu

• 

  Detail H-33/12/A-140 – střílna a čelní stěna

• 

  Pohledy na detail střílny H-33/13/D2

• 

  Pohled na H-33/15/B1-100 – detail zakrytá střílna

• 

  Pohled na H-33/15/B1-100 – detail zakrytá střílna

• 

  Pohled na H-33/15/B1-100 – detail odkrytá střílna

• 

  Pohled na H-33/15/B1-100 – detail odkrytá pravá střílna a čelní stěna ("ucho")

• 

  Pohled na H-33/15/B1-100 – detail zakrytá pravá střílna a čelní stěna ("ucho")

Detaily střílen objektů reaktivovaných po roce 1948 z interiéru

• 

  Pohled do interiéru H-33/13/D2, střílnu a výdřevu

• 

  Pohled do interiéru H-33/13/D2 – střílna

• 

  Pohled na střílnu z interiéru H-33/19/E

• 

  Pohled na střílnu z interiéru H-33/19/E

• 

  Pohled na střílnu z interiéru H-33/19/E

• 

  Pohled na střílnu z interiéru H-33/19/E

• 

  Pohled na střílnu z interiéru H-33/19/E

• 

  Pohled do interiéru H-33/18/B2-80 – střílna

• 

  Pohled do interiéru H-33/18/B2-80 – výdřeva, střílna

• 

  Pohled do interiéru H-33/18/B2-80 – výdřeva, střílna

• 

  Pohled do interiéru H-33/18/B2-80 – výdřeva, střílna

Detaily interiérů objektů reaktivovaných po roce 1948

• 

  Detaily interiéru reaktivovaného objektu H-33/11/A-120 Z

• 

  Pohled do interiéru H-33/18/B2-80 – výdřeva

• 

  Pohled do interiéru H-33/18/B2-80 – výdřeva

• 

  Pohled do interiéru H-33/18/B2-80 – výdřeva, granátový skluz

• 

  Pohled do interiéru H-33/18/B2-80 – výdřeva, granátový skluz, střílna

Detaily vnějších stěn objektů opravených po roce 1990

• 

  Pohled na opravený H-33/21/B2-100, pohled zleva na zadní stěnu s dveřmi a rovnaninou a čelní stěnu

• 

  Detail H-33/10/A-140 – uchycení ostnatého drátu

• 

  Detail H-33/10/A-140 – vchod

• 

  Pohledy na detaily opraveného H-33/21/B2-100 – roh, větrací okénko a zakrytá střílna

• 

  Pohledy na detail opraveného H-33/21/B2-100 – zakrytá střílna

• 

  Detail střechy

• 

  Detail střechy

• 

  Pohled na periskop ze střechy H-33/21/B2-100

• 

  Pohled na periskop ze střechy H-33/21/B2-100

• 

  Zátaras

Odkazy

Související články

• Prachatice
• Československé opevnění
• Lehké opevnění vzor 37
• Ředitelství opevňovacích prací
• Mnichovská dohoda
• Československá republika
• Všeobecná mobilizace v roce 1938
• 5. pěší divize
• Sudetoněmecký Freikorps
• Vyhnání Čechů ze Sudet v roce 1938
• Kloknerův ústav
• Naučná stezka Totalita rozděluje

Reference

Literatura

• ANGER, Jan. Na směru hlavního úderu. (Obrana západních a jihozápadních Čech v září 1938.).. Historie a vojenství. Časopis Historického ústavu Československé armády.. Roč. 40 (1991), čís. 6, s. 34–35. Dostupné online [cit. 2018-11-16]. ISSN 0018-2583. 
• CEJPEK, Stanislav. Československá armáda v roce 1938 a obrana jižních Čech. Marginalia Historica V. Roč. 2002, čís. V, s. 243. Dostupné online [cit. 2018-11-16]. ISSN 1804-5367. 
• DUBÁNEK, Martin; FIC, Tomáš; LAKOSIL, Jan. Putování po československém opevnění 1935-1989. Muzea a zajímavosti. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. 258 s., [40] s. barev. obr. s. ISBN 978-80-204-2200-2. S. 1–258. 
• DUBÁNEK, Martin; LAKOSIL, Jan; FIC, Tomáš; PILVOUSEK, Tomáš. Nové putování po československém opevnění 1935-1989. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2017. 310 s. (Tipy na výlet). ISBN 978-80-204-4393-9. S. 1–310. 
• DUBÁNEK, Martin; LAKOSIL, Jan; MINAŘÍK, Pavel. Utajená obrana železné opony. Československé opevnění 1945-1964. Redakce David Pazdera. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2008. 216+32 stran barevných příloh s. ISBN 978-80-204-1758-9. S. 89–90. 
• FENCL, Pavel. Prachatice. Praha. Litomyšl. Třeboň.: Paseka.Státní oblastní archiv v Třeboni, 2007. 60 s. (Zmizelé Čechy). ISBN 978-80-7185-843-0. S. 27. 
• FENCL, Pavel; MAGER, Jan Antonín; JURČO, Antonín. Prachatice. Obrazy z paměti města. 1. vyd. Prachtice: Město Prachatice, 2012. 410. ilustrace (převážně barevné), mapy, portréty, faksimile s. ISBN 978-80-260-2975-5. S. 106. 
• FIDLER, Jiří; SLUKA, Václav. Encyklopedie branné moci Republiky československé 1920 - 1938. 1. vyd. Praha: LIBRI, 2006. 767 s. ISBN 80-7277-256-2. S. 1–767. 
• HAMÁK, Bedřich; VONDROVSKÝ, Ivo. Mobilizovaná československá armáda 1938 (30. září 1938). 2., dopl. a opr.. vyd. Dvůr Králové nad Labem: Fortprint Dvůr Králové nad Labem, 2011. 207 [10] složených l. barev. obr. příl. : il., mapy, portréty, plány, faksim s. ISBN 978-80-86011-44-8. S. 5–207. 
• HŘÍDEL, Karel; LÁŠEK, Radan. Opevnění z let 1936 - 1938 na Šumavě. 1. vyd. Dvůr Králové nad Labem: FORTE, 2011. 63 s. (Pevnosti). ISBN 80-901580-9-9. S. 23. 
• Eduard Stehlík; ČTVERÁK, Vladimír; DURDÍK, Tomáš; LUTOVSKÝ, Michal; STEHLÍK, Eduard. Pevnosti a opevnění v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Redakce Jaroslav Richter. 2. Dotisk. vyd. Praha: Libri, 2002. 555 fot., obr. s. ISBN 80-7277-096-9. Kapitola Československý pevnostní systém z let 1935-38, s. 387–415. [Dále jen STEHLÍK.]
• LAKOSIL, Jan. H-42 snadno a rychle [online]. Praha: ropiky.net, 2005-10-18 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. 
• LAKOSIL, Jan. Historie opevňování Šumavy [online]. Praha: ropiky.net, 2004-03-26 [cit. 2018-11-03]. Dostupné online. 
• LAKOSIL, Jan; SVOBODA, Tomáš. Sudety 1938.Pohledem důstojníků německé armády. Redakce Věra Vlková, David Pazdera. Praha: Mladá fronta, 2013. 244 s., [26] s. faksim. a fot. s. ISBN 978-80-204-2894-3. S. 1–243. 
• LAKOSIL, Jan. Šumava 1938. prvé. vyd. Praha: Mladá fronta, 2018. 280 s. ISBN 978-80-204-4816-3. 
• LAKOSIL, Jan. Šumava krásná i smrtící v dobových fotografiích a dokumentech : lehké opevnění, okupace, železná opona. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2014. 286 s. ISBN 978-80-204-3481-4. S. 1. 
• LAKOSIL, Jan. Utajená obrana Šumavy. Lehké opevnění jihozápadní hranice Československa od Mnichova po současnost. Redakce Věra Vlková, David Pazdera. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2012 (2012 tisk). 328 + 16 stran barevné přílohy s. ISBN 978-80-204-2791-5. S. 15, 300. 
• LAKOSIL, Jan; SVOBODA, Tomáš; ČERMÁK, Ladislav. Souboj bez vítěze. Německé přípravy na dobývání čs. lehkého opevnění v roce 1938. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2010. 310 [16] s. barev. obr. příl. s. ISBN 978-80-204-2201-9. S. 1–310. 
• LÁŠEK, Radan. Jednotka určení SOS. Díl třetí. Praha: Codyprint, 2008. 335 il., mapy, portréty, faksim. s. ISBN 978-80-902964-9-7. 
• LÁŠEK, Radan. Velitelé praporů SOS. Redakce Olga Pensdorfová a Tomáš Kubeš. Praha: Codyprint, 2009. 227 s. ISBN 978-80-903892-0-5. Kapitola 10/Prapor Strakonice pplk. Jaroslav Rejžek, s. 82–90. 
• LÁŠEK, Radan. Ztracené varty – strážci šumavské hranice 1938. 1. vyd. Praha: Codyprint, 2018. 248 s. ISBN 978-80-903892-4-3. Kapitola Velitelé šumavských praporů, s. 28. 
• LIKOVSKÝ, Jakub; BAUER, Zdeněk. Opevnění Republiky československé 1935-1938.. 1. vyd. Praha: Železný, 1998. 116 s. S. 1–116. 
• Pamětní spis o česko-slovenském stálém opevnění. Překlad Kupka, Vladimír. 1. vyd. Karlov: FORTprint, 2000. 220 s., mp., plánky s. (Pevnosti). ISBN 80-86011-10-0. S. 1–200. 
• SANDER, Rudolf. Abecední přehled dislokace československé mírové armády v letech 1918-1939. Sborník archivních prací.. 2000, roč. 50, čís. 1, s. 205–319. ISSN 0036-5246. 

• Seznam objektů úseku H-42 Prachatice [online]. Praha: ropiky.net, rev. 2018-09-18 [cit. 2018-11-01]. Dostupné online. 
• SVITÁK, Miloslav. Krvavá hranice západních a jižních Čech na podzim 1938 : incidenty mezi čs. jednotkami a henleinovci : události od 12. září 1938 do 11. října 1938 pohledem zpravodajského oddělení I. sboru. 1. vyd. Jindřichův Hradec: Miloslav Sviták, Jindřichův Hradec, 2017. 272 ilustrace, mapy, portréty, faksimile s. ISBN 978-80-906853-0-7. S. 5–272. 
• SVOBODA, Tomáš; LAKOSIL, Jan; ČERMÁK, Ladislav. Velká kniha o malých bunkrech. Československé lehké opevnění 1936-1938. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2011. 335, [16] s. fot. a map s. ISBN 978-80-204-2422-8. S. 61–66. 
• ŠMÍDA, Zdeněk. Státní hranice a pohraniční turistika [online]. Zdeněk Šmída, rev. 2017 [cit. 2018-11-21]. Dostupné online. 
• VULTERÝN, Ivan, et al. Vojsko v Prachaticích. 1. vyd. Praha: nákladem vlastním, 2017. 126 s. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Úsek H-33 lehkého opevnění vz. 37 na Wikimedia Commons
• Lehké opevnění vz. 37
• Prachatice
• http://www.opevnenipt.wz.cz/