Ústřední hřbitov Neředín
Ústřední hřbitov Neředín | |
---|---|
Původní obřadní síň | |
Lokalita | |
Stát | Česko |
Kraj | Olomoucký |
Okres | Olomouc |
Obec | Olomouc |
Zeměpisné souřadnice | 49°35′48,9″ s. š., 17°13′10,42″ v. d. |
Specifikace | |
Výstavba | 1898–1901 |
Odkazy | |
Oficiální web | http://www.olomouc.eu/hrbitovy/verejna-pohrebiste/neredin-ustredni-hrbitov_(cesky) |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Ústřední hřbitov Neředín je největší a nejvýznamnější hřbitov v Olomouci. Nachází se v městské části Neředín, na západním okraji města na třídě Míru. Součástí neředínského hřbitova je také olomoucký židovský hřbitov ve východní části pohřebiště.
Historie
Hřbitov byl vystavěn v letech 1898 až 1901[1] během volebního období olomouckého purkmistra Karla Brandhubera. Byly sem přeneseny také ostatky ze zrušeného hřbitova U Dřevěného Zvonu, který se nacházel před městskou Terezskou bránou a byl pojmenován podle nedalekého stejnojmenného hostince. Civilní hroby byly odstraněny do roku 1901, vojenský hřbitov zde vytrval do roku 1969. Na místě pohřebiště byly s rozšiřujícím se centrem města vybudovány Smetanovy sady. Vznik Ústředních hřbitovů na přelomu století probíhal v řadě měst Rakouska-Uherska, mj. v Plzni či v Brně.
V centrální části hřbitova na konci hlavní vstupní cesty byla postavena kaple v novodorománském slohu sloužící jako obřadní síň. Tuto funkci pak pozvolna převzal prostor funkcionalistického krematoria a kolumbária postaveného roku 1927 podle návrhu Aloise Šajtara. Vitrážové okno v čelní stěně s tematikou Fénixe navrhl Josef Kaplický. Za hlavní branou se nacházejí historizující stavby evangelické pohřební kaple a židovské obřadní síně. [1] Hrobka purkmistra Karla Brandhubera postupně začala sloužit jako pohřebiště purkmistrů a primátorů Olomouce.
Na hřbitově se nachází díla známých architektů a souchařů, například Kamila Hilberta, Quido Kociana, Josefa Wagnera, Jana Kotěry, Jana Laudy, Antona Hanaka, Julia Pelikána, Olbrama Zoubka nebo pražské firmy Anýž.
V 70. letech 20. století byla ke hřbitovu přivedena tramvajová doprava a vystavěna smyčka.
Pohřbené osobnosti (výběr)
- Gustav Meretta (1832–1888) – architekt a stavitel, autor přestavby Svatováclavského dómu v Olomouci
- Jaroslav Kovář mladší (1905–1987) – kreslíř a architekt
- Karel Starý starší (1843–1929) – architekt a stavitel
- Ignát Wurm (1825–1911) – kněz a etnograf
- Romuald Promberger (1856–1932) – nakladatel, majitel knihkupectví na Horním náměstí, český vlastenec
- Rodina Neswadbova a Wiedermannova – podnikatelské rodiny firmy Neswadba a Wiedermann vyrábějící klavíry
- Rodina Woletzova
- Rodina Ottahalova – poloplastickou skulpturu Živé vody vytvořil Anton Hanak[1]
- Rodina Primavesi – bankéřská rodina, hrobka s monumentální sochou alegorie Věčnosti od Antona Hanaka[1]
- Rodina Pallatova – rodina stavitele a architekta Aloise Pallata (1854–1908), autorem hrobky byl Kamil Hilbert (chráněno jako kulturní památka)
- Rostislav Čtvrtlík (1963-2011) - herec
Brandhuberova hrobka
- Karl Brandhuber (1846–1934) – poslední německý purkmistr
- Josef Engel (1830–1900) – purkmistr, podnikatel, poslanec Říšské rady
- Milan Hořínek (1937–2014) – první primátor města po Sametové revoluci
Židovský hřbitov
- Ignác Briess starší (1833–1931) – obchodník a majitel sladoven, rodinnou hrobku navrhl vídeňský ateliér Fellner & Helmer
Odkazy
Reference
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Ústřední hřbitov Neředín na Wikimedia Commons
- Magistrát města Olomouce - Správa hřbitovů a krematoria Archivováno 10. 9. 2019 na Wayback Machine.
- Historie hřbitova, hroby významných osobností
- Hrobka Aloise Pallaty
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Michal Maňas , Licence: CC BY 4.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Lehotsky, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem:
Autor: Lehotsky, Licence: CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: