Ústřední hřbitov (Ostrava)

Ústřední hřbitov Slezská Ostrava
Lokalita
StátČeskoČesko Česko
KrajMoravskoslezský
OkresOstrava-město
ObecOstrava
Zeměpisné souřadnice
Specifikace
Výstavba17801783
1961
Odkazy
Oficiální webhttps://www.ostrava.cz/cs/o-meste/bezbarierovy-pristup/smutecni-sine-a-hrbitovy/ustredni-hrbitov-slezska-ostrava/ustredni-hrbitov-slezska-ostrava
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ústřední hřbitov v Ostravě je největší a nejvýznamnější hřbitov v Ostravě. Nachází se ve východní části města, ve Slezské Ostravě, na adrese Těšínská 105.

Historie

Původní hřbitov byl založen spolu s kostelem svatého Josefa, vystavěného v letech 1780 až 1783, a sloužil jako hlavní pohřebiště pro Slezskou Ostravu.

Město Ostrava pak v této lokalitě zřídilo nový městský ústřední hřbitov roku 1961 jako náhradu za rušený hřbitov v městské části Moravská Ostrava. Nové pohřebiště vznikalo na poddolovaném území směrem od původního hřbitova směrem do svahu. Současně bylo rozhodnuto o výstavbě nového krematoria, které mělo nahradit původní ostravské krematorium (autor Vlastislav Hofman). Jeho výstavba byla přerušována kvůli různým potížím, zejména pro poddolování celé oblasti, trvala devět let a krematorium tak bylo otevřeno až v listopadu roku 1970.[1]

Nachází se zde několik památníků obětem hornických neštěstí či mrtvých při hornických stávkách, obětí druhé světové války a komunistického režimu v Československu.

Osobnosti pohřbené na tomto hřbitově

  • Antonín Mládek (1819–1879) – báňský ředitel, horní rada
  • Josef Hýbner (1839–1927) – báňský odborník
  • Petr Cingr (1850–1920), publicista, politik, organizátor odborového hnutí, poslanec
  • Vladislav Gajda (1925–2010) – sochař, medailér, plastik a kreslíř
  • Robert Vítek (1871–1945) – architekt a stavitel
  • Alois Sprušil (1872–1946) – správce sbírek ostravského Domu umění, sběratel umění
  • Jan Prokeš (1873–1935) – redaktor, politik, starosta Moravské Ostravy
  • Jan Folprecht (1873–1952) – geolog a báňský odborník
  • Bohumil Malý (1873–1950) – lékař pro choroby plicní
  • Zikmund Witt (1875–1942) – advokát, poslanec a senátor, oběť nacismu (kenotaf)
  • Edvard Rund (1879–1931) – hudební pedagog, sbormistr a skladatel
  • Otakar (1881–1948) a Oldřich (1888–1977) Špačkovi – stavitelé
  • Rudolf Tlapák (1884–1940) – pedagog, kulturní a osvětový pracovník, oběť nacismu
  • Augustin Handzel (1886–1952) – sochař
  • Vojtěch Martínek (1887–1960) – spisovatel, pedagog a osvětový pracovník
  • František Čechura (1887–1974) – vysokoškolský pedagog a rektor VŠB
  • František Kolář (1890–1969) – architekt a stavitel
  • Jan Šoupal (1892–1964) – sbormistr a hudební pedagog
  • Václav Šusta (1892–1953) – báňský odborník, geolog a paleontolog
  • Vladimír Kristin (1894–1970) – malíř
  • František Slabihoudek (1897–1963) – lékař, primář plicního oddělení, univerzitní pedagog
  • Antonín Kozina (1900–1970) – vysokoškolský pedagog a vědecký pracovník
  • Evžen Čížek (1904–1942) – plukovník čs. letectva, účastník zahraničního odboje (kenotaf)
  • Rudolf Kubín (1909–1973) – violoncellista a hudební skladatel
  • Evžen Friedl (1909–1954) – architekt
  • Anna Friedlová-Kanczucká (1913–2004) – architektka
  • Alois Sivek (1920–1971) – vysokoškolský pedagog a literární vědec
  • Josef Kobr (1920–1999) – operetní herec a režisér
  • Miloš Sýkora (1920–1945) – zachránce mostu spojujícího Moravskou a Slezskou Ostravu
  • Jaroslav Miska (1921–1975) – generální ředitel OKD
  • Ivo Stolařík (1923–2010) – muzikolog, etnograf a pedagog
  • Saša Lichý (1925–1986) – herec, režisér a dramatik
  • Rudolf Otava (1927–1986) – generální ředitel koncernu OKD
  • Jan Kasper (1932–2006) – hokejista a trenér
  • Mečislav Borák (1945–2017) – vysokoškolský pedagog, historik
  • Josef (Pepa) Streichl (1949–2013) – bluesový a folkový písničkář

Odkazy

Reference

  1. Svobodová, Markéta. Krematorium v procesu sekularizace českých zemí 20. století: ideové, stavební a typologické proměny. 1. vyd. Praha: Artefactum, 2013. S. 128 - 131.

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Slezská Ostrava, hrob Jana Prokeše.jpg
Autor: Lukáš Mižoch, Licence: CC BY-SA 3.0
Hrob Jana Prokeše ve Slezské Ostravě.