Ústřičník dlouhozobý

Ústřičník dlouhozobý
Ústřičník dlouhozobý
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia)
Kmen	strunatci (Chordata)
Třída	ptáci (Aves)
Podtřída	letci (Neognathae)
Řád	dlouhokřídlí (Charadriiformes)
Čeleď	ústřičníkovití (Haematopodidae)
Rod	ústřičník (Haematopus)
Binomické jméno
Haematopus longirostris Vieillot, 1817
Synonyma
Haematopus australasianus Gould, 1838 Haematopus longirostris mattingleyi Mathews, 1912 Haematopus picatus P.P. King, 1826
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ústřičník dlouhozobý (Haematopus longirostris) je statný druh ústřičníka, který se primárně vyskytuje v Austrálii, jeho areál výskytu však kapsovitě sahá na jih Nové Guineje a okolní ostrůvky.

Druh popsal v roce 1817 francouzský ornitolog Louis Pierre Vieillot.^[2] Jedná se o monotypický taxon.^[3] Druhové jméno longirostris pochází z latinského longus („sazový“) a -rostris („zobý“).^[4]

Délka těla dosahuje kolem 48–52 cm. Samec i samice vypadají stejně, samice bývá o něco větší než samec.^[5] Svrchní strana těla je černá. Břicho, podocasní krovky, kostřec a střední část spodní strany křídel jsou bílé. Duhovky, oční kroužek a zobák jsou sytě červené, nohy růžové. Nedospělí jedinci mají světlejší zobák, jeho špička bývá černá.^[6]

Areál výskytu druhu zabírá pobřežní oblasti Austrálie a Tasmánie a kapsovitě zasahuje i do jižní oblasti Nové Guineje a na Aruské ostrovy. V prvním desetiletí 21. století se početnost australské populace odhadovala na 12–14 tisíc jedinců.^[7]

Stanoviště druhu tvoří mořské pobřeží, preferuje hlavně písčité pláže v zálivech.^[6][8] Je poměrně rozšířený a vzhledem ke snadné identifikaci se jedná o jednoho z nejlépe rozlišitelných ptáků australského pobřeží. Typicky je k vidění, jak samostatně nebo v páru cupitá podél pobřeží, kde hledá svou hlavní potravu – měkkýše, občas sezobne i kraba nebo červa. V oblibě má hlavně odliv, kdy moře ustoupí a ústřičník může v odhalených březích nalézat potravu. Měkkýše ve schránce otevírá buď klováním nebo tlučením o tvrdý povrch, přičemž individuální ústřičníci preferují používání buď jedné nebo druhé metody, kterou se naučili od svých rodičů.^[5] Vokální projev zahrnuje v letu vydávané per-píp nebo plíp plíp.^[6]

Jedná se primárně o monogamní druh, který utváří doživotní páry.^[5] V Novém Jižním Walesu byl nicméně zaznamenán zajímavý případ trojice ústřičníků, která spolu zahnízdila 10 let po sobě.^[9] Ústřičníci zahnizďují přímo na zemi na pláži. Během hnízdění jsou vysoce teritoriální a hlasitě křičí na každého narušitele teritoria. V případě potřeby mohou předvádět zlomení křídla, aby tak odlákali pozornost predátora od hnízda. Samice mezi srpnem a lednem klade do mělkého důlku v písku 2–3 vejce. Vejce o rozměrech 59×41 mm bývají šedě olivová s tmavě hnědými skvrnami. Inkubaci zajišťují oba partneři s větším přispěním samice po dobu 28–32 dní. Prekociální mláďata opouští hnízdi do 3 dnů od vyklubání, avšak rodiče je nadále krmí po několik týdnů.^[5]

Mezinárodní svaz ochrany přírody druh hodnotí jako málo dotčený.^[10] Populace je patrně stabilní a hlavní potenciální ohrožení druhu představují výstavba v pobřežních oblastech, úbytek přirozených stanovišť, predace liškami, sběr měkkýšů lidmi, rušení lidmi a stoupání hladiny moří spolu s dalšími doprovodnými jevy globálního oteplování, jako jsou výjimečně rozbouřená moře, která mohou smést hnízdiště ústřičníků.^[7]

• Kolektiv autorů, 2007. Reader's digest complete book of Australian birds. Sydney: Reader's Digest (Australia). ISBN 978-0-949819-99-4. S. 348. (anglicky) 
• SIMPSON, Ken. Field guide to the birds of Australia: the most complete one-volume book of identification. 6. vyd. Australia: Penguin, 1999. Dostupné online. ISBN 0-670-87918-5. 

• Obrázky, zvuky či videa k tématu ústřičník dlouhozobý na Wikimedia Commons
• Taxon Haematopus longirostris ve Wikidruzích