Ústav experimentální medicíny Akademie věd České republiky

Ústav experimentální medicíny AV ČR
Zkratka	ÚEM AV ČR
Vznik	1975
Právní forma	veřejná výzkumná instituce
Sídlo	Vídeňská 1083, Praha 4
Souřadnice	50°1′1,22″ s. š., 14°27′55,98″ v. d.
Ředitelka	Ing. Miroslava Anděrová, CSc.
Mateřská organizace	Akademie věd České republiky
Počet zaměstnanců	223 (stav k 31.12.2020)
Ocenění	EU Centre of Excellence (1998–2004)
Oficiální web	www.iem.cas.cz
E-mail	uemavcr@biomed.cas.cz
Datová schránka	kqcnc2p
IČO	68378041 (VR)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ústav experimentální medicíny AV ČR, v. v. i. (zkratka ÚEM AV ČR) je veřejná výzkumná instituce, součást Akademie věd České republiky.^[1] Vznikl v roce 1975 jako ústav ČSAV spojením čtyř vědeckých laboratoří existujících při odděleních lékařských fakult Univerzity Karlovy v Praze.^[2]

Historie

Ústav vznikl v roce 1975,^[2][3] kdy došlo ke sloučení tří klinických laboratoří Univerzity Karlovy: plastické chirurgie, oftalmologie, otorhinolaryngologie a jedné laboratoře ultrastruktury v histologii na Fakultě všeobecného lékařství UK a jejich postupnému přemístění do sídla v Legerově ulici č. 61 po bývalé klinice popálenin, která tam vznikla za války v době náletů po zrušení soukromého Borůvkova sanatoria.

Pobočnou laboratoří se v 70. letech stala Laboratoř pro výzkum vlivu mykotoxinů na zdraví v Olešnici v Orlických horách. V roce 1993 se přestěhoval do nové budovy v Praze Krči, Vídeňská 1083, a v roce 2011 došlo k zániku Ústavu farmakologie AV ČR^[4] a k převodu Oddělení molekulární embryologie z Ústavu živočišné fyziologie a genetiky AV ČR do UEM AV.

Zaměření

Ústav je centrem základního biomedicínského výzkumu v oblasti buněčné biologie, vývojové toxikologie, neurobiologie, neurofyziologie, neuropatologie a teratologie, molekulární epidemiologie, molekulární farmakologie, imunofarmakologie, výzkumu nádorových onemocnění, molekulární embryologie, kmenových buněk a tkáňových náhrad. Ústav také zajišťuje výuku neurověd na lékařských fakultách Univerzity Karlovy. Ústav je také partnerem několika spin-off společnosti na využití kmenových buněk, např. Bioinova a Epona Cells, které sídlí v Inovačním biomedicínském centru (IBC) 350 metrů od budovy UEM.

K roku 2019 v Ústavu pracovalo 157 zaměstnanců (stav k 31. 12. 2019^[5]). Ústav je členěn na vědecká oddělení.^[6] Výsledkem výzkumu probíhajícím na půdě ústavu jsou již aplikovatelné výsledky v oboru ochrany životního prostředí, neurověd, regenerativní medicíny, farmakologie a diagnostických metod.^[7]

Výzkumná oddělení

• Oddělení buněčné neurofyziologie – studium role astrocytů a polydendrocytů v patofyziologii mozkové ischemie a ve vývoji Alzheimerovy choroby a studium mechanismů vápníkové signalizace u gliových buněk.
• Oddělení funkčního uspořádání biomembrán
• Oddělení genetické toxikologie a epigenetiky – studium mechanismu toxických účinků vyráběných nanočástic i ultrajemných částic, vznikajících při spalovacích procesech.
• Oddělení molekulární biologie nádorů – studium molekulární charakteristiky nádorových onemocnění, především tlustého střeva a konečníku.
• Oddělení nanotoxikologie a molekulární epidemiologie – testování toxických účinků vyráběných nanočástic i jemných částic z ovzduší na lidských buněčných liniích (pocházejících z povrchového epitelu dýchacího traktu) a také na 3D plicních modelech (tzv. systém MucilAirTM).
• Oddělení neurofyziologie sluchu – studium morfologické charakteristiky buněk sluchového systému a jejich patologické procesy. Elektrofyziologické a histologické nálezy jsou korelovány na základě behaviorálních testů.
• Oddělení neurochemie
• Oddělení plasticity buněčného jádra
• Oddělení regenerace nervové tkáně
• Oddělení tkáňového inženýrství – vývoj tkáňových náhrad a technologie uvolňování bioaktivních látek s využitím různých typů nanovlákenných nosičů, umělé chrupavčité a kostní náhrady pro klinické využití v ortopedii, nanovlákenné nosiče pro hojení kožních defektů a incisionální hernie.
• Oddělení vývojové biologie

Výzkumná centra

Centrum rekonstrukčních neurověd (NEURORECON)

Zaměřením centra je výzkumná činnost v oblasti vážných nemocí a poranění mozku a míchy pod vedením profesora J. Fawcetta z oddělení klinických neurověd Univerzity v Cambridgi. Zkoumány jsou možnosti regenerace axonů a plasticity nervové tkáně.

Spin-off společnosti

Bioinova

Spin-off firma Bioinova s.r.o. vznikla v roce 2008. Provedla několik klinických studií:

• ALS a produkce kmenových buněk – K roku 2015 se v Bioinovii aplikovala léčba kmenovými buňkami u pacientů s amyotrofickou laterální sklerózou v rámci experimentální terapie pod kódem AMSC-ALS-001^[8], a to za cenu nákladů léčby ve výši 150 000 Kč.^[9] Smyslem studie se stala evidence nepřítomnosti komplikací v místě intratekálně aplikace suspenze mesenchymálních kmenových buněk a nepřítomnosti nové neurologické poruchy (meningitida, paraplegie, močová inkontinence), kterou nelze vysvětlit přirozenou progresí základního onemocnění. Dalším cílem experimentální léčby je zpomalení progrese onemocnění ALS po aplikaci hodnoceného přípravku hAMSC (progrese choroby dle funkční škály ALSFRS, Norrisovy škály a spirometrických vyšetření).^[8] Pro zavedení experimentální medicíny byla nutná vstupní investice 60 mil Kč do tzv. superčistých prostor (vzduch se vymění a vyčistí i čtyřicetkrát každou hodinu), přičemž v roce 2014 náklady na výrobu vlastních kmenových buněk byly třikrát levnější než dovozené ze zahraničí.^[10]
• Ruptura rotátorové manžety – Další studií č. AMSC-RC-001 je klinické hodnocení testující možné využití mesenchymálních stromálních buněk k reperaci poškozené šlachy u pacientů s rupturou rotátorové manžety.^[11]
• Srůst obratlů –Využitím kmenových buněk kostní dřeně při navození srůstu obratlů po operaci páteře se zabývá klinická studie č. AMSC-DSD-001.
• Reimplantace endoprotézy kyčelního kloubu – Pod kódem AMSC-BDT-001 pokračuje klinická studie ověřující možnost využití autologních multipotentních kmenových buněk pro hojení rozsáhlých defektů při reimplantaci endoprotézy kyčelního kloubu. Cílem této studie je hodnocení bezpečnosti a účinnosti kostní novotvorby s využitím beta-trikalcium fosfátového biomateriálu obsahujícího autologní mezenchymální kmenové buňky.^[12] Od r. 2010 vlastní Bioinova, s.r.o. povolení SÚKL k aseptické výrobě léčivých přípravků na bázi mezenchymálních kmenových buněk z kostní dřeně pro klinická hodnocení fáze I, II a III. Výroba probíhá v čistých prostorech třídy A/B v souladu s pravidly tzv. správné výrobní praxe.

V roce 2016 se Ústav zbavil svého podílu ve firmě Bioinova.^[13]

EponaCell

Aplikovaný výzkum je zaměřen na užití autologních (vlastních) kmenových buněk léčeného zvířete (pes, kůň), které nastartováním hojivého procesu pomáhají obnovit poškozenou tkáň. Léčba, která urychlí hojení a sníží komplikace, stojí cca 30 000 Kč.^[14]

Akce pro veřejnost a genderová politika

Veřejnost se může s některými částmi ústavu seznámit v rámci každoročně pořádaného Dne otevřených dveří a dalších popularizačních akcí, kterými jsou Týden vědy a techniky Akademie věd, od roku 1988 Týden mozku z iniciativy Josefa Syky a od roku 2015 Veletrh vědy.^[15] Přibližně kilometr vzdáleným pracovištěm je IKEM, který se zaměřuje především na klinickou činnost. Obě instituce dlouhodobě spolupracují na několika projektech.

Ústav je od roku 2001 veden přísně genderově vyváženě s ohledem na eliminaci byť i nepřímé diskriminace, tj. procentní zapojení žen ve vedoucích funkcí ústavu je na 40 % vedoucích pracovníků oproti 8 % u sousedního Ústavu molekulární genetiky (rok 2013)^[16] nebo dokonce 4 % u IKEMu^[17]. Vedení ústavu podporuje účast žen ve vědě v akcích pro média a veřejnost.

Lidé

Ředitelé

Vědci

• Martin Braniš – zoolog
• Jitka Čejková – histochemička a oftalmoložka, spoluobjevitelka hemagelu
• Eva Kmoníčková – farmakoložka
• Šárka Kubinová – výzkum biomateriálů a aplikovaný výzkum nízkoteplotního plazmatu a jeho interakce s živými organismy, hojení ran
• Miroslav Peterka – teratolog
• Radim Šrám – molekulární epidemiolog a genetik, od roku 2007 koordinoval rozsáhlý výzkum znečištění ovzduší na Ostravsku, držitel zvláštní ceny Česká hlava
• Jan Topinka – chemik
• Pavel Vodička – onkolog
• Pavla Jendelová – neurovědkyně
• Helena Fulková – genetička

Patenty

Prodané licence na patenty byly podstatné zdroje příjmů této instituce. Níže jsou uvedeny některé z nich, ohledně jiných se vedou vleklé soudní spory.^[19]

Odkazy

Reference

Související články

• Akademie věd ČR
• Farmakologický ústav ČSAV

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Ústav experimentální medicíny Akademie věd České republiky na Wikimedia Commons
• Stránky ústavu