Ústav makromolekulární chemie Akademie věd České republiky
| Ústav makromolekulární chemie AV ČR, v. v. i. | |
|---|---|
 Ústav makromolekulární chemie AV ČR | |
| Vznik | 1959 |
| Právní forma | veřejná výzkumná instituce |
| Sídlo | Heyrovského náměstí 1888/2, Praha, 162 00, Česko (budova Ústavu makromolekulární chemie) |
| Souřadnice | 50°5′12,81″ s. š., 14°20′20,99″ v. d. |
| Mateřská organizace | Akademie věd České republiky |
| Oficiální web | www |
| Datová schránka | 2minqg2 |
| IČO | 61389013 (VR) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
| Ústav makromolekulární chemie | |
|---|---|
 Detail Pragerovy architektonicky atypické a hodnotné závěsné prosklené fasády. | |
| Účel stavby | |
výzkumný ústav | |
| Základní informace | |
| Sloh | mezinárodní sloh |
| Architekt | Karel Prager |
| Výstavba | 1960–1964 |
| Stavebník | ČSAV |
| Současný majitel | Akademie věd ČR |
| Poloha | |
| Adresa |  Česko |
| Další informace | |
| Kód památky | 50374/1-2270 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
| Web | Oficiální web |
| multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ústav makromolekulární chemie AV ČR (ÚMCH) je veřejná výzkumná instituce, součást Akademie věd České republiky.[1] Ústav se zaměřuje na základní výzkum syntetických polymerů. Badatelé z ÚMCH se věnují také aplikovanému výzkumu zejména v oblasti vývoje a modifikace polymerních materiálů a technologií ve spolupráci s průmyslovými partnery. ÚMCH také organizuje studijní programy pro získání doktorského titulu a postdoktorandská studia pro domácí i zahraniční studenty.
Historie ústavu
Historie české polymerní chemie se začala psát začátkem 40. let a v průběhu 50. let již začala vznikat různá výzkumná pracoviště. Ústav makromolekulární chemie byl založen v roce 1959 jako součást Československé akademie věd. K jeho prvním světovým úspěchům patřil vývoj hydrogelů, které byly základem vynálezu měkkých kontaktních čoček zakladatele ústavu profesora Otto Wichterleho. Hydrogely jsou dodnes využívány například v nitroočních čočkách, urologických implantátech nebo v chemicky modifikovaných formách včetně léčivého přípravku pro snadnější hojení ran s obchodním názvem Hemagel. V současnosti polymerní soustavy nachází uplatnění od medicínských užití až po nalézání šetrných způsobů likvidace plastů.
Důležitým úkolem bylo postavit vlastní budovu ústavu. Otto Wichterle sestavil stavební program a poté spolupracoval s architektem Karlem Pragerem, který v roce 1959 objekt ústavu navrhl, inspirován německým architektem Ludwigem Miesem van der Rohem, který na svých realizacích pracoval se závěsnými prosklenými fasádami. Nová budova byla pro ústav vystavěna na Petřinách mezi lety 1960 a 1964.[2][3][4] Od 24. května 2000 je objekt chráněn jako kulturní památka.[5]
Z rozpočtového modelu hospodaření na formu veřejné výzkumné instituce (v. v. i.) přešel ústav v roce 2007.[6]
Ředitelé ústavu
- Otto Wichterle (1959–1969)
- Jaroslav Hnídek (1969–1972)
- Karel Friml (1972–1984)
- Vladimír Kubánek (1984–1990)
- Pavel Kratochvíl (1990–1998)
- Karel Ulbrich (1998–2007)
- František Rypáček (2007–2016)
- Jiří Kotek (2016–dosud)
Hlavní směry výzkumu
Předností Ústavu makromolekulární chemie je šířka záběru, díky které pokrývá celou polymerní vědu od chemie přes fyzikální chemii až po fyziku polymerů a jejich aplikace v praxi, zejména v technických a biolékařských aplikacích. Výzkum probíhá v těchto oblastech:
Biomakromolekulární systémy
- Polymerní nosiče léčiv
- Polymerní vrstvené systémy pro kontakt s biologickým prostředím
- Bioanalogické polymery
- Polymerní hybridní systémy
- Hydrogely
Dynamika a samoorganizace molekulárních a nadmolekulárních polymerních útvarů
- Samoorganizace a nanostrukturní uspořádání makromolekul
- Dynamika a molekulární charakterizace makromolekul
Příprava, charakterizace a využití nových polymerních systémů s řízenou strukturou a vlastnostmi
- Polymerizační procesy
- Polymerní sítě
- Optoelektronické jevy
- Materiálový výzkum[8]
Výstavy v ÚMCH
V době normalizace, resp. od roku 1971 do konce roku 1989 bylo v ÚMCH uspořádáno okolo 280 výstav, ať již autorských, nebo kolektivních. Výstavní činnost, díky níž zde mohla vystavovat i řada vynikajících autorů, kteří v době normalizace nemohli vystavovat v galeriích kontrolovaných Svazem českých výtvarných umělců, inicioval RNDr. Miroslav Raab a od poloviny 70. let v ní pokračoval RNDr. Ivan Havlíček.
Odkazy
Reference
- ↑ Ústav makromolekulární chemie AV ČR, v. v. i.. Rejstřík veřejných výzkumných institucí [online]. Datum zápisu do rejstříku 01.01.2007 [cit. 2020-07-30]. Dostupné online.
- ↑ BOHÁČEK, Jan. Vzpomínka na velikána české vědy Otto Wichterleho. Akademický bulletin. 17. června 2013 [cit. 15. 7. 2024]. Dostupné z: http://abicko.avcr.cz/2013/06/03/index.html
- ↑ HORÁK, Ondřej. Průvodce neklidným územím II: příběhy moderní české architektury. Praha: Labyrint, 2018. 239 s. ISBN 978-80-87260-97-5. Kapitola 1963 – Karel Prager nepochybuje, s. 128.
- ↑ SEDLÁKOVÁ, Radomíra. Karel Prager: [lidé si na nové věci teprve musí zvyknout]. Praha: Titanic, 2013. ISBN 978-80-86652-54-2.
- ↑ Ústav makromolekulární chemie AV ČR. Památkový katalog [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-02-25]. Dostupné online.
- ↑ Ústav makromolekulární chemie AV ČR slaví šedesátiny. Akademie věd České republiky [online]. 21. 11. 2019 [cit. 2020-04-01]. Dostupné online.
- ↑ Petřiny zdobí pomník vynálezci. Šestka. Noviny městské části Praha 6 [online]. Prosinec 2005 [cit. 2020-04-01]. Dostupné online.
- ↑ Hlavní směry výzkumu. Ústav makromolekulární chemie AV ČR [online]. [cit. 2020-04-01]. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Autor: Akademie věd České republiky, Licence: CC BY-SA 3.0
Ustav makromolekularni chemie
Autor: Akademie věd České republiky, Licence: CC BY-SA 3.0
Ustav makromolekularni chemie
Autor: Akademie věd České republiky, Licence: CC BY-SA 3.0
Ustav makromolekularni chemie