Ústav pro studium totalitních režimů

Ústav pro studium totalitních režimů
ZkratkaÚSTR
Zakladatelstát (zřizovatel)
Vznik2007
Právní formaorganizační složka státu
Účelbádání v oblasti české historie
SídloÚstav pro studium totalitních režimů, Siwiecova 2, 130 00 Praha 3, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Úřední jazykčeština
Řediteldoc. PhDr. Ladislav Kudrna, Ph.D.
Předseda radyPhDr. Eduard Stehlík, Ph.D.
OceněníUmělecká cena města Plzně (2015)
Oficiální webwww.ustrcr.cz
Datová schránkadbzaa4r
IČO75112779 (VR)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR) je organizační složka České republiky určená k vědeckému zkoumání a objasňování éry obou totalitních režimů v Československu, komunismu a nacismu. Zpřístupnění archivů a dat má podle iniciátorů vzniku ústavu zabránit zkreslování výkladu české historie. Instituce byla ustavena k 1. srpnu 2007 zákonem č. 181/2007 Sb.,[1] který vymezuje její poslání a úkoly. Nejvyšším orgánem Ústavu je Rada ÚSTR, která se skládá ze sedmi členů volených Senátem Parlamentu České republiky na funkční období v trvání 5 let.

Ústav sídlí v Praze na Žižkově v ulici Siwiecově (podle Ryszarda Siwiece), která byla kvůli ÚSTR přejmenována z původního názvu Havelkova (po komunistickém funkcionáři Václavu Havelkovi).[2] Kvůli dlouhodobé rekonstrukci je budova Ústavu nevyužívaná, vedení ÚSTR tak dočasně sídlí na nedalekém náměstí Winstona Churchilla v domě Radost.

Vznik a činnost ústavu

Ústav pro studium totalitních režimů začal po několikaměsíční přípravné fázi řádně fungovat dne 1. února 2008. K činnosti ústavu byla zřízena též zvláštní podřízená instituce Archiv bezpečnostních složek,[3] který je správním úřadem a vlastní archiválie vzniklé činností Státní bezpečnosti.

Ředitelem se 1. ledna 2008 stal Pavel Žáček. Za jeho vedení došlo k první krizi a z Ústavu odešlo několik mladých historiků (Tomáš Vilímek, Petr Blažek, Tomáš Bursík, Petr Koura, Prokop Tomek, Pavel Paleček, Pavlína Formánková ad.).[4] Rada ÚSTR vyhlásila výběrové řízení,[5] v němž Pavel Žáček svou pozici neobhájil. Do čela ÚSTR byl v únoru 2010 zvolen Jiří Pernes, jehož ovšem Rada ÚSTR 12. května 2010 odvolala a řízením Ústavu pověřila Zdeňka Hazdru. Z dalšího konkurzu v srpnu 2010 vítězně vzešel Daniel Herman,[6] který byl odvolán z funkce v dubnu 2013.[7] Řízením ÚSTR byla poté Radou pověřena bohemistka, polonistka a překladatelka Pavla Foglová[8] a v následném výběrovém řízení byl ředitelem zvolen Zdeněk Hazdra, který ústav řídil v letech 2014 až 2022.[9] Roku 2022 byl do funkce ředitele zvolen Ladislav Kudrna.[10]

První předsedkyní Rady Ústavu pro studium totalitních režimů byla zvolena Naděžda Kavalírová, která v čase volby vedla Konfederaci politických vězňů. Místopředsedou se stal Ivan Dejmal;[11] po jeho úmrtí byla do Rady zvolena novinářka Petruška Šustrová, která vystřídala Kavalírovou v jejím čele v lednu 2013. Od října 2013 byla předsedkyní Rady archivářka Emílie Benešová. V prosinci 2017 se předsedou Rady stal historik Eduard Stehlík.

Ústav vydává časopis Paměť a dějiny, Archiv bezpečnostních složek vydává sborník Securitas Imperii.

Za vedení Zdeňka Hazdry byla na jaře 2017 zahájena rekonstrukce sídla ÚSTR v Siwiecově ulici, která měla být dokončena v květnu 2018.[12] Původně mělo jít o výměnu opláštění a zateplení budovy, došlo však zahájení celkové rekonstrukce, aniž by pro takovou akci byly připravené finanční prostředky.[13] Na základě trestního oznámení předsedy Rady Eduarda Stehlíka se případem začala zabývat Policie České republiky.[12] K listopadu 2023 bylo z budovy stále torzo a rekonstrukce nepokračovala. Profinancováno bylo přibližně 60 nebo 70 milionů korun a ministerstvo financí odmítalo poskytnout další částku.[13][14]

Kritika a spory

Činnost ÚSTR je také předmětem kritiky, zejména s ohledem na okruh témat, kterými se instituce zabývá.[15] Podoba ústavu byla v roce 2013 označována jako antikomunistický pomník, který se ale nevěnoval systematickému vědeckému uchopení minulosti a role většinové společnosti v ní.[16] Ke kritice se přidal i Český svaz bojovníků za svobodu, který ÚSTR vytkl, že se v dostatečné míře nezabývala zkoumáním nacistické totality.[17] Již dříve byl z jejich strany vysloven požadavek, aby ÚSTR zveřejnil seznamy agentů gestapa, což se nestalo.[18]

V roce 2007 57 poslanců ČSSD a KSČM podalo k Ústavnímu soudu České republiky návrh na zrušení zákona podle něhož vznikl Ústav pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek.[12] Ústavní soud ČR návrh v březnu 2008 zamítl.[19]

Ústav provázejí také diskuse o tom, kdo ho má řídit. Mediální kritika dopadala jak na Pavla Žáčka, tak na Jiřího Pernese, Daniela Hermana, Pavlu Foglovou i Zdeňka Hazdru. Nejsilnější spory se po Pavlu Žáčkovi týkaly odvolání ředitele Daniela Hermana v dubnu 2013: zapojil se do nich také tehdejší premiér Petr Nečas (ODS).[20] Soudní spor Hermana proti Ústavu trval skoro 3 roky; Obvodní soud pro Prahu 3 v květnu 2014 nepravomocně rozhodl, že Herman byl odvolán protiprávně,[21] Městský soud v Praze v lednu 2015 naopak rozhodl, že Rada ÚSTR měla pravomoc Hermana odvolat.[22] Pravomocný rozsudek padl 26. dubna 2017, kdy Městský soud v Praze rozhodl, že samotné odvolání Hermana z funkce ředitele bylo sice právně v pořádku, ale následná výpověď je neplatná.[23] Nejvyšší soud na podzim 2018 posoudil i neplatnost výpovědi jako mylnou, výpověď z místa byla právně na místě. S ÚSTR se soudil také neúspěšný kandidát na ředitele Adrian Portmann, jeho dvousetstránkovou žalobu proti ÚSTR Obvodní soud pro Prahu 3 v srpnu 2015 zamítl v plném rozsahu.[24]

V závěru dubna 2022 rezignovalo všech 14 členů Vědecké rady, poradního orgánu ředitele, na protest proti jmenování Ladislava Kudrny ředitelem ústavu, když se odmítavě postavili k jím předložené koncepci a vyjádřili pochybnost nad jeho předpoklady pro profesionální práci historika, s odkazem i na kauzu domnělého plagiátorství.[25][26][27]

V březnu 2023 se ve společném prohlášení ohradilo proti „nezodpovědnému řízení“ ústavu ředitelem Ladislavem Kudrnou přes 170 českých historiků, protože „Za zhruba deset měsíců od nástupu současného ředitele do funkce bylo z této instituce propuštěno nebo pod tlakem odešlo 34 osob, tj. zhruba 25 procent všech zaměstnanců ÚSTR“. Před tím se za vedení ústavu postavila sedmičlenná rada ústavu vedená Eduardem Stehlíkem.[28]

Vystoupení ÚSTR z Platformy evropské paměti a svědomí

Problémy měl ÚSTR s Platformou evropské paměti a svědomí[29]. Poprvé Platforma vyzvala nově jmenovanou ředitelku Ústavu Pavlu Foglovou, aby vysvětlila své podnikání z let 1994‐2000, během nichž se paní Foglová podle zpráv z tisku mohla dopustit praní špinavých peněz s částkou 20 miliónů Kč.[30] Dále Platforma žádala o informace kvůli pěti členům Vědecké rady ÚSTRu, jejichž část života byla poznamenána členstvím v KSČ a poté pozastavila ÚSTR členství. Platformu zajímalo, jestli se nejedná o bývalé placené funkcionáře. ÚSTR se ohradil proti právu takové věci zjišťovat, protože se nejedná o zaměstnance Ústavu a že Platforma prý nepostupovala podle platných stanov. A zareagoval vystoupením z Platformy.[31] Tehdejší předseda Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů Adrian Portmann z dobré vůle posbíral od těchto bývalých členů KSČ vyjádření, že tehdy nebyli placenými funkcionáři. Prozatímní ředitelka Pavla Foglová tyto kroky k opětovnému vstupu do Platformy neakceptovala.[32]

„Na druhou stranu tu je morální nárok, obzvláště obětí represí, kteří mají právo vědět, kdo pracuje na zhodnocování represivních režimů. Jako elegantní řešení může skutečně nastat čestné prohlášení dotčených, kde by navrch ještě mohli vysvětlit svoje životní pohnutky, které je vedly ke vstupu do KSČ a u některých k následné opozici vůči komunismu... Ale zpět do Čech. Nějaké čestné prohlášení a předstoupení před oběti represí je něco jako podaná ruka, na kterou se sluší reagovat nějakým pochopením a přijetím. V případě Pitharta by to počítám pomohlo zahladit stopy a pomoci vyrovnat se s minulostí včetně šrámů na duši, v případě Jana Rataje by mě samotného zajímalo, jak by se ke své minulosti v Ústavu marxismu-leninismu postavil čelem.”

ÚSTR rok poté, pár postřehů, Luboš Rokos, 25. 4. 2014[33]

Ředitelé ústavu

PořadíOsobaFunkční období
1.Pavel Žáček1. ledna 2008 – 31. března 2010
2.Jiří Pernes1. dubna 2010 – 12. května 2010
Zdeněk Hazdra
(prozatímní ředitel)
13. května 2010 – 15. srpna 2010
3.Daniel Herman16. srpna 2010 – 10. dubna 2013
4.Pavla Foglová11. dubna 2013 – 30. dubna 2014
5.Zdeněk Hazdra1. května 2014 – 30. dubna 2022
6.Ladislav Kudrnaod 1. května 2022

Rada ústavu

Předsedové Rady ústavu

PořadíOsobaFunkční období
1.Naděžda Kavalírová13. prosince 2007 – 5. prosince 2012
2.Petruška Šustrová3. ledna 2013 – 30. října 2013
3.Emilie Benešová31. října 2013 – 5. prosince 2017
4.Eduard Stehlík20. prosince 2017 – 18. června 2019
od 29. července 2019

Členové Rady ústavu

Zeleně jsou zvýrazněny osoby figurující v radě k 24. lednu 2023.[34]

JménoOdDoFunkceOdDo
Bárta, ZdeněkZdeněk Bárta20140319a19. března 201420190319a19. března 2019
Benda, PatrikPatrik Benda20071205a5. prosince 200720121205a5. prosince 2012místopředseda20080214a14. února 200820121205a5. prosince 2012
Benešová, EmilieEmilie Benešová20121205a5. prosince 201220171205a5. prosince 2017předsedkyně20131031a31. října 201320171205a5. prosince 2017
Bublan, FrantišekFrantišek Bublan20190724a24. července 2019
Bureš, JanJan Bureš20130321a21. března 201320180321a21. března 2018
Čejka, ČestmírČestmír Čejka20071205a5. prosince 200720121205a5. prosince 2012
Černý, KarelKarel Černý20171206a6. prosince 201720221206a6. prosince 2022
Dejmal, IvanIvan Dejmal20071205a5. prosince 200720080206a6. února 2008místopředseda20071213a13. prosince 200720080206a6. února 2008
Fiala, PetrPetr Fiala20071205a5. prosince 200720120502a2. května 2012
Jelínek, LukášLukáš Jelínek20121205a5. prosince 201220171205a5. prosince 2017místopředseda20130103a3. ledna 201320171205a5. prosince 2017
Junek, JiříJiří Junek20171206a6. prosince 201720221206a6. prosince 2022místopředseda20171220a20. prosince 201720221206a6. prosince 2022
Kavalírová, NaděždaNaděžda Kavalírová20071205a5. prosince 200720121205a5. prosince 2012předsedkyně20071213a13. prosince 200720121205a5. prosince 2012
20121205a5. prosince 201220170120a20. ledna 2017
Liška, JiříJiří Liška20171206a6. prosince 201720221206a6. prosince 2022
20221207a7. prosince 2022
MacDonagh-Pajerová, MonikaMonika MacDonagh-Pajerová20221207a7. prosince 2022místopředsedkyně20221220a20. prosince 2022
Mihola, JiříJiří Mihola20221207a7. prosince 2022
Palouš, MartinMartin Palouš20180404a4. dubna 2018
Stehlík, EduardEduard Stehlík20140618a18. června 201420190618a18. června 2019předseda20171220a20. prosince 201720190618a18. června 2019
20190724a24. července 2019předseda20190729a29. července 2019
Stehlík, MichalMichal Stehlík20071205a5. prosince 200720121205a5. prosince 2012
Šustek, VojtěchVojtěch Šustek20210428a28. dubna 2021
Šustrová, PetruškaPetruška Šustrová20081030a30. října 200820131030a30. října 2013předsedkyně20130103a3. ledna 201320131030a30. října 2013
Uhl, MichalMichal Uhl20121205a5. prosince 201220171205a5. prosince 2017
Zahradníček, JanJan Zahradníček20080320a20. března 200820130320a20. března 2013

Podobné orgány v jiných zemích

Odkazy

Reference

  1. Zákon č. 181/2007 Sb., o Ústavu pro studium totalitních režimů a o Archivu bezpečnostních složek a o změně některých zákonů. In: Sbírka zákonů. 2007. Dostupné online. Ve znění pozdějších předpisů. Dostupné online.
  2. Zveřejnění dokumentace procesu změny názvu ulice Havelkova - Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2016-07-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-01-11. 
  3. Archiv bezpečnostních složek
  4. ZÍDEK, Petr. Lidovky.cz [online]. Dostupné online. 
  5. ÚSTR [online]. Dostupné online. 
  6. Ústav pro studium totalitních režimů. Usnesení z 38. jednání Rady Ústavu pro studium totalitních režimů [online]. 2010-08-13 [cit. 2010-08-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-10-04. 
  7. Rada odvolala ředitele ÚSTR a hned zvolila šéfkou Foglovou. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2013-04-10 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  8. Pavla Foglová. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2016-07-13]. Dostupné online. 
  9. Novým ředitelem ústavu pro studium totality se stal náměstek Hazdra. zpravy.idnes.cz [online]. iDNES.cz. Dostupné online. 
  10. ČTK. Ředitelem Ústavu pro studium totalitních režimů bude historik Kudrna, ve funkci vystřídá Hazdru. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2022-03-02 [cit. 2023-11-14]. Dostupné online. 
  11. Radu Ústavu pro studium totalitních režimů povede Kavalírová. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2007-14-14 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  12. a b c Otevřený dopis Senátu Parlamentu České republiky k volbě Františka Bublana do funkce člena Rady Ústavu pro studium totalitních režimů. Bubínek Revolveru [online]. 2019-07-19 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  13. a b PODLEŠÁK, Václav. Reportéři ČT: Pokuty a penále pro ÚSTR dosahují až 84 milionů [online]. Ceskatelevize.cz, 2023-11-14 [cit. 2023-11-14]. Dostupné online. 
  14. Z budovy ÚSTR je torzo. Projekt rekonstrukce měl chyby, potvrdilo ministerstvo. Další peníze dát nechce. ČT24 [online]. Česká televize, 2021-11-03 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  15. Demokratická levice, ÚSTR a co dál?. www.denikreferendum.cz [online]. [cit. 2013-04-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-03. 
  16. Proč je ÚSTR spíše hlasatelem dogmatu než vědeckou institucí. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2013-04-03 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  17. Odbojáři jdou proti ÚSTR: Ať bádá i o německé okupaci, nebo ho rovnou zrušte. ParlamentníListy.cz [online]. OUR MEDIA, 2013-04-14 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  18. PhDr. Jiří Jaroš Nickelli - Konečně vydat seznamy gestapáků. Českénárodnílisty.cz [online]. [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  19. N 56/48 SbNU 791 Ústav pro studium totalitních režimů - návrh na zrušení zákona č. 181/2007 Sb. [online]. Ústavní soud ČR, 2008-03-13 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  20. Puč v ÚSTR má politrukům umést cestu do státní správy, řekl Nečas. iDNES.cz [online]. MAFRA. Dostupné online. 
  21. Odvolání Hermana z ÚSTR bylo protiprávní, rozhodl soud. Aktuálně.cz [online]. Economia [cit. 2016-07-13]. Dostupné online. 
  22. Vyhazov nynějšího ministra Hermana z čela ÚSTR byl nezákonný. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2017-04-26 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  23. Výjimka z nabídkové povinnosti zaměstnavatele dle § 73a zák. práce [online]. www.profipravo.cz, 2018-12-03 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  24. Soud odmítl zrušit výsledek loňského konkurzu na šéfa ÚSTR [online]. Aktualne.cz. Dostupné online. 
  25. Prohlášení Vědecké rady Ústavu pro studium totalitních režimů [PDF]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2022-03-02 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  26. Vědecká rada ÚSTR rezignuje, členové nesouhlasí s volbou nového ředitele. ČT24 [online]. Česká televize, 2022-04-27 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  27. Nový šéf ÚSTR Kudrna odmítá, že jeho text je plagiát. Vědecká rada rezignuje. iDNES.cz [online]. MAFRA, 2022-04-27 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  28. Historici se přidali ke kritice ÚSTR. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2023-03-30]. Dostupné online. 
  29. WINKELMANN-HEYROVSKÁ, Neela. Platforma evropské paměti a svědomí, chronologie vzniku 2008–2011 [PDF]. ÚSTR [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  30. O P E N L E T T E R [To Pavla Foglová, Director] [online]. ÚSTR, 2014-04-14 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ÚSTR oficiálně vystoupil z Platformy evropské paměti a svědomí. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2014-02-26 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  32. Konflikt v ÚSTRu se zbytečně vyostřil, říká kandidát na ředitele Portmann. Lidovky.cz [online]. MAFRA, 2014-02-28 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. ISSN 1213-1385. 
  33. ROKOS, Luboš. Luboš Rokos: ÚSTR rok poté, pár postřehů [online]. Deník Referendum, 2014-04-25 [cit. 2022-05-01]. Dostupné online. 
  34. Členové Rady ÚSTR [online]. Ústav pro studium totalitních režimů [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. 

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Ústav pro studium totalitních režimů.jpg
Autor: Dezidor, Licence: CC BY 3.0
Budova Ústavu pro studium totalitních režimů