Útok na základnu Šajrát

Útok na základnu Šajrát
konflikt: Občanská válka v Sýrii
Vypouštění střel Tomahawk z torpédoborce USS Porter během útoku na základnu Šajrát
Trvání	7. duben 2017
Místo	Sýrie
Souřadnice	34°30′2″ s. š., 36°53′57″ v. d.
Příčiny	odveta za chemický útok v Chán Šajchúnu, odrazení syrské vlády od chemických útoků [1]
Výsledek	poškození základny
Strany
Spojené státy americké Spojené státy americké Sýrie Sýrie
Síla
2 torpédoborce ?
Ztráty
žádné těžké poškození základny (dle syrské opozice)[2] nejméně 5 vojáků (dle Ruska)[3] okolo 20 letounů (dle USA)[1] 6 letounů MiG-23 (dle Ruska)[4]
9 mrtvých civilistů (dle syrského režimu)[5]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Útok na vojenskou základu Šajrát byl proveden 7. dubna 2017 Námořnictvem Spojených států amerických na rozkaz prezidenta USA Donalda Trumpa jako reakce na chemický útok v Chán Šajchúnu ze 4. dubna 2017, při němž bylo zabito nejméně 80 osob; letadla přitom podle amerických zdrojů startovala právě ze základy Šajrát, která patří vládním silám.^[6] Jednalo se o první přímý vojenský útok Spojených států vůči režimu Bašára Asada během syrské občanské války.^[7]

Útok

Útok byl proveden dvěma torpédoborci třídy Arleigh Burke 6. loďstva Námořnictva Spojených států amerických USS Ross (fregatní kapitán Russell Caldwell) a USS Porter (fregatní kapitán Andria Sloughová). K zahájení střelby došlo 7. dubna 2017 kolem 4:40 ráno místního času z východního Středozemního moře.^[8] Během akce bylo z obou lodí vypuštěno celkem 59 střel s plochou dráhou letu BGM-109 Tomahawk.^[6] Dráha střel byla koordinována tak, aby na cíl dopadly současně.^[9]

Ruský systém protivzdušné obrany S-400, rozmístěný v Sýrii na ochranu Rusy využívané základny Hmímím, nebyl proti střelám Tomahawk nasazen, ať už úmyslně (kvůli předčasnému americkému varování ruské strany o útoku a možného vyhrocení situace jejich sestřelením) nebo kvůli nemožnosti systému střely zadržet. Nicméně se Rusko rozhodlo po americkém útoku posílit své prostředky protivzdušné obrany v zemi.^[10]

Následky

Podle mluvčího amerického ministerstva obrany z vypuštěných 59 střel 58 dopadlo na cíl, jedna hned po startu explodovala. Během útoku mělo být zničeno kolem 20 letounů, dále zasaženy či poškozeny systémy protivzdušné obrany, hangáry a sklady s palivem.^[1]

Ruská televize RT oznámila, že při útoku na základnu bylo zabito nejméně 5 vojáků,^[3] z toho jeden generál,^[11] a podle syrských státních médií bylo zabito 9 civilistů po zásahu blízké vesnice.^[5][2] V době dopadu střel na základně měli být i ruští vojáci, žádného však nezabily, protože o útoku byla podle mluvčího Pentagonu Jeffa Davise ruská strana předem informována.^[12] Dle zdroje z řad proasadovské koalice tiskové agentury Reuters byla díky tomuto varování, které Rusové předali dále Syřanům, základna před útokem evakuována a zůstaly zde pouze letouny mimo operační nasazení.^[13] Dle mluvčího ruského ministerstva obrany generála Igora Konašenkova na základnu dopadlo jen 23 z 59 vystřelených Tomahawků, zničeno bylo 6 stíhacích letounů MiG-23 zde opravovaných.^[4]

Podle Talala Barasiho, syrského guvernéra Homsu, a Syrské observatoře pro lidská práva (SOLP) ze základny již druhý den startovala bojová letadla.^[2] Ministerstvo obrany Spojených států amerických se k tomu nevyjádřilo.^[14] Dle SOLP byla základna „téměř zcela zničena, včetně letadel a protiletecké obrany“. Dle opozičního syrského aktivisty Mohammeda al-Sibaie, žijícího v provincii Homs, byl Šajrát vyřazen z provozu.^[2] Americký prezident Trump se vyjádřil, že útok necílil na snadno opravitelnou ranvej, dle vyjádření Pentagonu byl kromě samotných letadel zacílen na zázemí základny (zpevněné letecké hangáry, skladiště paliva a munice, logistiku, protiletadlové systémy a radary).^[13]

Podle plukovníka Hassana Hamadeho, pilota zběhlého ze syrské armády v roce 2012, „nebude mít útok na základnu větší dopad na bojeschopnost syrského režimu“. Analytik Reed Foster, pracující pro nakladatelství Jane's, prohlásil, že sice „útok oslabil celkovou schopnost protiletecké obrany a pozemních útoků Syrských vzdušných sil, ale nikterak nezmenšil schopnost syrského režimu dále nasadit chemické zbraně“.^[2]

Ohlas

Zásah podpořila většina západních států včetně Evropské unie či NATO.^[15] Britský ministr obrany Michael Fallon označil zásah za „zcela přiměřený“.^[4] Útok podpořilo také Česko,^[16] Turecko, Jordánsko,^[17] Kuvajt,^[18] Izrael, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty,^[19] Spojené království, Německo, Japonsko, Francie, Kanada Austrálie či Polsko.^[20][7] Čína varovala před zhoršením situace, odsoudila však útoky chemickými zbraněmi.^[21]

Ministerstvo zahraničních věcí České republiky „chápe vojenský zásah USA jako snahu předejít dalším chemickým útokům v Sýrii proti civilnímu obyvatelstvu“.^[22]

Podle britského ministra obrany Michaela Fallona nese vinu za chemický útok v Chán Šajchúnu a smrt civilistů Rusko, coby nejdůležitější stoupenec režimu syrského prezidenta Bašára Asada. Sýrie podle něho potřebuje takovou vládu, v níž Asad nebude hrát žádnou roli. Šéf britské diplomacie Boris Johnson kvůli tomu zrušil návštěvu Moskvy.^[23] Dále vyzval Rusko, aby využilo svůj vliv v Sýrii a ukončilo tak občanskou válku.^[7] Dle Martina Schulze, předsedy Sociálnědemokratické strany Německa, je „čas na rozhovor, ne bomby“.^[7]

Proti útoku na základnu syrské armády protestovalo Rusko, prezident Vladimir Putin podle svého mluvčího označil americký zásah v Sýrii za „agresi proti svrchovanému státu a za porušení mezinárodního práva pod smyšlenou záminkou.“ Podle mluvčího Kremlu Dmitrije Peskova se Spojené státy snaží útokem v Sýrii odpoutat pozornost od amerického náletu na Mosul z konce března,^[24][25] při kterém zahynulo přes 200 civilistů.^[26]

Stejně jako Rusko útok odsoudili i Bělorusko, Brazílie,^[27] Bolívie,^[20] Severní Korea,^[28] Irák, Írán nebo Indonésie.^[29] Podle Severní Koreje americký útok v Sýrii dokazuje proč Severní Korea potřebuje jaderné zbraně.^[30] Podle íránského ministra zahraničí Mohammada Zarífa se ani ne dvě dekády po útocích 11. září 2001 stal ze Spojených států spojenec Al-Káidy.^[31]

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu útok na základnu Šajrát na Wikimedia Commons