Úzus

Úzus (z latinského usus užití, dovednost, zvyk) neboli uzance je označení pro pravidlo či ustálený postup, zvyk, zvyklost, obyčej.[1][2]

Úzus je způsob jednání, který je přijímaný, respektovaný určitou skupinou lidí na určitém místě a v určité době.[3]

Úzus může být motivací či inspirací k vytvoření psané normy nebo ke změně existující normy. A naopak, psaná norma může být zachycením stávajícího úzu.

Například v lingvistice je jazykový úzus ustálený způsob užívání jazykových prostředků v určité době a prostředí, který na rozdíl od normy a kodifikace zahrnuje i příležitostná, nepravidelná nebo netradiční užití jazykového prostředku.[4] V právu může úzus souviset s právním obyčejem, v lékařství mohl souviset se zdroji při vývoji etického kodexu. V etice, v sociologii nebo v diplomacii je úzus jedním ze zdrojů norem chování, např. jako etiketa.[5]

Úzus může spočívat i v tom, že je obvyklé uznávat chování, které se liší od právní normy.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ Encyklopedické heslo Usus v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
  2. ↑ Jazykový úzus. Malá československá encyklopedie III. Praha: Academia 1986
  3. ↑ ÚZUS. Nový encyklopedický slovník češtiny. Dostupné online
  4. ↑ Úzus. In: Internetová jazyková příručka [online]. ©2008–2020 [cit. 12. 12. 2020]. Dostupné z: https://prirucka.ujc.cas.cz/?slovo=%C3%BAzus
  5. ↑ MIZEROVÁ, Simona. Jazyková etiketa – zdvořilostní normy v jazyce. Uniwersytet Śląski 2020. Dostupné onlůine
  6. ↑ KOŽELUHA, Patrik. Hranice mezi interpretací a dotvářením práva. Disertační práce. Školitel: prof. JUDr. PhDr. Jan Wintr, Ph.D. Praha: Univerzita Karlova, právnická fakulta 2022.

Související články

Externí odkazy