Čáka

Čáka francouzského důstojníka 6. pluku královské gardy z let 1822-1830

Rakouský císař František I. v husarské uniformě s kožešinovou čákou, 1810-1815

Čáka, nebo čáko (z maďarského csákó označující čepici hraničářů, angl. shako) je vysoká tvrdá čepice či klobouk válcového nebo kónického tvaru, vojenského původu.^[1] Užívala se převážně jako součást slavnostní uniformy, pro boj v poli byla nahrazena nízkou čepicí.

Materiál a střih

Válcová nebo kónická kostra a dýnko mohou být zhotoveny z papírové lepenky, s hedvábnou či bavlněnou podšívkou a potahem z kůže nebo ze sukna. Jindy je kostra tlačená ze silné kůže, pozdní příklady bývají ze železného nebo ocelového plechu. Čáky mívají štítek vpředu a vzadu. Ruské čáky bývaly potažené kožešinou, nejčastěji perziánovou. Britská královská stráž u Buckinghamského paláce v Londýně má čáky s medvědí kožešinou. Důležitou součástí čáky je její příslušenství: kožený řemínek k upevnění pod bradu nebo na záda, distinkce: barevné provedení, zpravidla ve dvou kontrastních barvách, plechový tlačený odznak se znakem státu, armády, jednotky nebo korporace, ke které nositel přísluší. Dekoraci tvoří dále chochol z peří (odnímatelný), kokarda či bambule (někdy s číslem vojenské jednotky), kroucená šňůra nebo šňůry se střapcem, často z dracounu zlaté barvy.

Historie

Čáka byla zavedena ve druhé polovině 18. století pro příslušníky armád jako odznak hodnosti důstojníků, rozšířila se díky napoleonským válkám z Francie do celé Evropy a ve 40. letech 19. století do Ameriky. Prostřednictvím koloniálních vlád se čáka dostala do Asie, Afriky a Austrálie, kdy je dosud oblíbenou součástí uniforem národních nebo vládních gard. Také sloužila a slouží jako součást slavnostní uniformy některých civilních institucí a organizací, například havířů nebo hasičů.

V posledních desetiletích čáku nosí také ženy při přehlídkách mažoretek.