Čárka (interpunkce)

,

Čárka ( , ) je interpunkční znaménko a matematická značka.

Interpunkční znaménko

Jako interpunkční znaménko se používá k oddělování jednotlivých vět v souvětí, částí rozvitých větných členů, vložených a osamostatněných částí vět (vsuvky, oslovení apod.). Její význam spočívá především v zpřehlednění složitějších větných konstrukcí. Často má i zásadní vliv na význam věty.

Pravidla používání čárky se v jednotlivých jazycích různou měrou liší.

Historie

Čárka byla jedním z prvních interpunkčních znamének. Ve 3. století př. n. l. Aristofanés Byzantský vymyslel systém značek (distinctiones), které oddělovaly verše a naznačovaly množství dechu potřebného k dokončení každého úseku textu čteného nahlas. Použití se v té době neřídilo mluvnickými pravidly, ale tzv. pauzovým principem, který se používal i v následujících tisíciletích. Různé délky pauzy se označovaly tečkou ve spodní (krátká pauza: . ), střední ( · ) nebo horní (dlouhá pauza: ˙ ) části řádku.

Značka používaná v současnosti se vyvinula z šikmého lomítka (virgula suspensiva/ ), které se používalo od 13. do 17. století k vyznačení pauzy. V 16. století se virgula posunula do dolní části řádku a získala dnešní podobu ( , ).[1][2][3][4]

Pauzový princip byl opuštěn během 18. a 19. století. Místo něj se začala uplatňovat pravidla respektující syntaxi vět.

Čeština

V češtině se používání čárky řídí těmito pravidly:[5]

Souvětí

Čárkou se oddělují:

  1. souřadně spojené věty hlavní i vedlejší, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem slučovacím;
    • Ráno jsem vstal, nasnídal jsem se a šel jsem do práce.
    • Ptal se, kdo to byl a co chtěl.
    • ale: Přijedeme v sobotu nebo v neděli.
  2. věty podřazené od vět nadřazených.
    • Vím, že to není pravda.
    • Řekl, že se ještě ozve, a pak se rozloučil. – spojka a je použita ve významu slučovacím, čárka před ní odděluje předchozí vloženou podřazenou větu.

Čárka se klade i před spojky a, i, ani, nebo, či, mají-li jiný význam než slučovací (odporovací, stupňovací, vylučovací, důsledkový, vysvětlovací apod.). Čárka se proto píše před spojovacími výrazy a proto, a tudíž, a tak, a tedy, a sice, a to apod.

Vedoucí onemocněl, a proto byla dnešní porada zrušena.
Přijdu buď v sobotu, nebo v neděli.

Věta jednoduchá

Čárkou se oddělují složky několikanásobného větného členu, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či s významem prostě slučovacím. Jednotlivé složky takového několikanásobného větného členu mohou být přiřazeny k sobě bez spojek nebo spojeny různými spojovacími výrazy.

Postupně rozvíjející přívlastky se čárkou neoddělují.

Vložené a volně připojené výrazy

Čárkou se také zpravidla oddělují výrazy, které jsou do věty vloženy nebo jsou k ní volně připojeny. Jsou to zejména:

Typografie

Při typografickém zpracování textu (v tisku, na počítači, na psacím stroji apod.) se dodržují tyto zásady umístění čárky:

  • Čárka se klade bezprostředně za předcházející slovo (bez mezery), mezi čárku a následující slovo se klade (jedna) mezera.
Správně:
pes, kočka
Nesprávně:
pes , kočka
pes ,kočka
pes,kočka

Výjimku tvoří zápis desetinných čísel, kde se mezera neklade: 3,14 (vizte Matematický symbol).

  • Nikdy se čárka neklade na začátek řádku, vždy musí být na stejném řádku jako předcházející slovo (s nímž tvoří jeden celek).
Správně:
pes,
kočka
Nesprávně:
pes
, kočka

Matematická značka

Související informace naleznete také v článku desetinná čárka.

V mnoha evropských jazycích (včetně češtiny) se čárka používá jako desetinná čárka, která odděluje celou část čísla od desetinné části. Například 3,14 znamená „tři celé (a) čtrnáct (setin)“. V tomto kontextu se jedná o jediné číslo, nikoliv čísla dvě – 3 a 14.

Zejména v anglofonním prostředí se jako desetinná značka místo čárky používá tečka (3.14); ve frankofonním prostředí se používá čárka (3,14).

Odkazy

Reference

  1. Reading Before Punctuation Archivováno 2. 9. 2006 na Wayback Machine. – Introduction to Latin Literature, leták Haverford College
  2. A History Of Punctuation. www.completetranslation.com [online]. [cit. 2005-03-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2005-03-08. 
  3. Points to Ponder Archivováno 28. 11. 2002 na Wayback Machine. v STSC Crosstalk
  4. Manuscript Studies, Medieval and Early Modern
  5. Členicí znaménka: Tečka Archivováno 16. 8. 2007 na Wayback Machine. v Pravidlech českého pravopisu

Externí odkazy

Média použitá na této stránce