Čínsko-sovětský rozkol

Nikita Chruščov a Mao Ce-tung v roce 1958
Aby čelil SSSR, setkal se Mao Ce-tung s americkým prezidentem Nixonem a v roce 1972 vzniklo čínsko-americké sblížení.

Čínsko-sovětský rozkol bylo přerušení politických vztahů mezi Čínskou lidovou republikou (ČLR) a Sovětským svazem (SSSR), způsobené doktrinálními rozdíly, které vyvstaly z jejich různých interpretací a praktických aplikací marxismu – leninismu, jak je ovlivnila jejich příslušná geopolitika během studené války (1945–1991).[1] Na konci padesátých a na počátku šedesátých let se čínsko-sovětské debaty o interpretaci ortodoxního marxismu staly konkrétními spory o sovětské politice národní destalinizace a mezinárodním mírovém soužití se západním světem, což Mao Ce-tung označil za revizionismus. Proti tomuto ideologickému pozadí zaujala Čína agresivní postoj vůči Západu a veřejně odmítla politiku SSSR mírového soužití mezi východním a západním blokem.[1] Kromě toho Čína nesnesla užší sovětské styky s Indií a Moskva se obávala, že Mao byl příliš nonšalantní ohledně hrůz jaderné války.[2]

V roce 1956 Nikita Chruščov v projevu O kultu osobnosti a jeho důsledcích odsoudil Stalina a stalinismus a zahájil destalinizaci SSSR. Mao a čínské vedení byli zděšeni, protože ČLR a SSSR se postupně rozcházely ve svých interpretacích a aplikacích leninské teorie. V roce 1961 jejich neřešitelné ideologické rozdíly vyvolaly v ČLR formální vypovězení sovětského komunismu jako díla „revizionistických zrádců“ v SSSR.[1] V zemích východního bloku byla čínsko-sovětská roztržka otázkou, kdo povede revoluci světového komunismu a na koho (Čína nebo SSSR) se předvojové strany světa obrátí s žádostí o politické rady, finanční a vojenskou pomoc.[3] V tomto duchu obě země soupeřily o vedení světového komunismu prostřednictvím předvojových stran v původních zemí v jejich sférách vlivu.[4]

V západním světě přeměnil čínsko-sovětský rozkol bipolární studenou válku na tripolární geopolitickou událost tak důležitou jako stavba Berlínské zdi (1961), zmírnění kubánské raketové krize (1962) a konec války ve Vietnamu (1975), protože rivalita usnadnila Maovi realizaci čínsko-amerického sblížení díky návštěvě amerického prezidenta Richarda Nixona v Číně v roce 1972. Vznikem čínsko-sovětského rozkolu navíc zmizel i koncept monolitického komunismu, tedy západního vnímání toho, že komunistické státy byly společně jednotnými aktéry geopolitiky po druhé světové válce, zejména v období 1947–1950 během války v Indočíně, do které USA zasáhly (1946–1954).[5] Z historického hlediska čínsko-sovětský rozkol usnadnil marxisticko-leninskou reálpolitiku s níž Mao založil tripolární geopolitiku (ČLR – USA – SSSR) pozdního období studené války (1956–1991) a také kvadropolární geopolitiku (ČLR-UK-USA-SSSR) až do Suezské krize v roce 1956.[6]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c Chambers Dictionary of World History, B.P.Lenman, T. Anderson, Editors, Chambers: Edinburgh. 2000. p. 769.
  2. ↑ John W. Garver, China's Quest: The History of the Foreign Relations of the People's Republic (2016) pp 113–45.
  3. ↑ Robert A. Scalapino, "Sino-Soviet Competition in Africa", Foreign Affairs (1964) 42#4, pp. 640–654. in JSTOR Archivováno 9. 10. 2018 na Wayback Machine.
  4. ↑ SCALAPINO, Robert A. Sino-Soviet Competition in Africa. Foreign Affairs. 1964, s. 640–654. DOI 10.2307/20029719. JSTOR 20029719. (anglicky) 
  5. ↑ Rothbard, Murray N. "The Myth of Monolithic Communism", Libertarian Review, Vol. 8., No. 1 (February 1979), p. 32.
  6. ↑ LÜTHI, Lorenz M. The Sino-Soviet Split: Cold War in the Communist World. [s.l.]: Princeton University Press, 2010. Dostupné online. ISBN 9781400837625. S. 1. (anglicky) 

Související články

Média použitá na této stránce

President Richard Nixon and Mao Zedong.jpg
President Richard Nixon Shaking Hands with Chairman Mao Tse-tung, 2/21/1972
Mao Tsé-toung, portrait en buste, assis, faisant face à Nikita Khrouchtchev, pendant la visite du chef russe 1958 à Pékin.jpg
Mao Tse-tung, half-length portrait, seated, facing Nikita Khrushchev, during the Russian leader's 1957 visit to Peking