Čang Aj-pching

Čang Aj-pching
Narození	1908 Ta-čou
Úmrtí	5. července 2003 (ve věku 94–95 let) Peking
Místo pohřbení	Papaošanský revoluční hřbitov
Povolání	politik a důstojník
Politická strana	Komunistická strana Číny (od 1928)
Choť	Li Youlan
Děti	Zhang Xiang Zhang Pin
Příbuzní	Zhang Canming (sourozenec)
Funkce	ministr národní obrany Čínské lidové republiky (1982–1988)
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čang Aj-pching (čínsky pchin-jinem Zhāng Àipíng, znaky tradiční 張愛萍; 9. ledna 1910 – 5. července 2003) byl čínský komunistický voják a politik, místopředseda státní rady (vlády, 1980–1982), státní poradce (1982–1988) a ministr národní obrany (1982–1988). Předtím byl zástupcem náčelníka generálního štábu (1954–1967 a 1977–1982), jako předseda Vědecko-technologické komise národní obrany (1960–1967 a 1975–1976 a 1977–1982) odpovídal vývoj výzbroje ozbrojených sil, včetně jaderného programu. Do komunistické strany vstoupil roku 1928, bojoval v čínské občanské válce i čínsko-japonské válce, poté působil ve vysokých vojenských funkcích v Če-ťiangu a Východočínském vojenském okruhu, od roku 1954 pracoval v ústředních vojenských orgánech v Pekingu.

Život

Čang Aj-pching se narodil 9. ledna 1910 v okresu Ta na severovýchodě provincie S’-čchuan v rodině bohatého statkáře.^[1] Na střední škole se zapojil do studentského hnutí, roku 1926 vstoupil do Komunistického svazu mládeže Číny a roku 1928 do Komunistické strany Číny.^[1] Roku 1929 odešel do Šanghaje, kde se zapojil do práce tamních komunistů jako zástupce tajemníka jednoho z obvodních výborů strany, dvakrát byl zatčen. Koncem roku 1929 vstoupil do čínské Rudé armády na severu provincie Ťiang-su, sloužil v nižších důstojnických a politických funkcích, v bojích byl zraněn.

Koncem roku 1930 odešel pracovat do centrální sovětské oblasti, působil ve svazu mládeže na okresní i provinční úrovni, pracoval ve vedení pionýrské organizace oblasti,^[1] psal do mládežnického a pionýrského tisku, podílel se na mobilizaci a organizaci záloh Rudé armády. Po studiu na univerzitě Rudé armády se roku 1934 stal politickém komisařem 4. divize, jako politický komisař na úrovni divize a pluku se účastnil Dlouhého pochodu.^[1] V červnu 1936 vstoupil na Univerzitu Rudé armády a v první polovině roku 1937 se stal instruktorem na Protijaponské vojenské a politické univerzitě.^[1]

Po vypuknutí protijaponské války byl přeložen do Šanghaje, kde působil jako tajemník vojenského výboru provinčních výborů KS Číny pro Ťiang-su a Če-ťiang a organizoval protijaponskou partyzánskou válku v regionech Šanghaje a Chang-čou. Na jaře 1938 byl jmenován členem štábu 8. pochodové armády, přičemž pracoval ve wuchanském zastupitelství armády, poté působil jako představitel komunistických vojsk u kuomintangských úřadů v Ťiang-su a Če-ťiangu. Od podzimu 1940 se podílel na organizaci jednotek Nové 4. armády v Chu-nanu a An-chueji. V roce 1941, po Anchuejském incidentu, se stal velitelem 9. brigády 3. divize Nové 4. armády na severovýchodě An-chueje, později se stal zástupcem velitele a politickým komisařem 3. divize.^[1] Roku 1944 vystřídal padlého velitele 4. divize Nové 4. armády. Vedl své jednotky v bojích s Japonci a někdy i kuomintangskými oddíly.

Roku 1945 se stal zástupcem velitele Středočínské vojenské oblasti a velitelem 9. kolony, ale v prosinci 1945 utrpěl při autonehodě zranění hlavy způsobené autonehodou a odjel do Sovětského svazu na léčení. Po zotavení se v lednu 1949 vrátil do Číny a působil jako člen frontového výboru 3. polní armády. V dubnu 1949 bylo zřízeno námořnictvo Východočínského vojenského okruhu (jako první námořní svazek Lidové osvobozenecké armády a předchůdce Východočínského loďstva) a Čang Aj-pching se stal jeho velitelem.

Počátkem roku 1951 převzal velení nad 7. armádou a vojenskou oblastí Če-ťiang; v únoru následujícího roku se stal náčelníkem štábu Východočínského vojenského okruhu a v září 1954 i 3. polní armády, členem Východočínského vojenského a politického výboru, členem Východočínského správního výboru a členem východočínského byra ústředního výboru Komunistické strany Číny. V srpnu 1954 se stal velitelem Východočínské fronty a byl pověřen organizací a velením bitvy o souostroví Ta-čchen.

V říjnu 1954 byl převelen do funkce zástupce náčelníka generálního štábu (do 1967)^[1] a organizoval a velel bitvě o ostrovy I-ťiang-šan, což bylo poprvé, kdy pozemní, námořní a letecké síly lidové osvobozenecké armády bojovaly společně. Ve vedení generálního štábu odpovídal za vojenskou správu a vybavení. Při zavedení vojenských hodností roku 1955 byl jmenován generálplukovníkem. Po druhém zasedání VIII. sjezdu KS Číny v květnu 1958 byl zvolen kandidátem ústředního výboru.^[1] V březnu 1960 byl jmenován zástupcem předsedy Vědecko-technologické komise národní obrany, v listopadu 1962 pak zástupcem ředitele Úřadu pro obranný průmysl při státní radě a v prosinci téhož roku zástupcem ředitele analogického úřadu při ÚV KS Číny.

Během kulturní revoluce byl kritizován, odvolán z funkcí a úřadů a pět let vězněn; později byl pod dohledem Čou En-laje propuštěn a koncem roku 1974 rehabilitován. V březnu 1975 na návrh Jie Ťien-jinga opětovně převzal řízení Vědecko-technologické komise národní obrany, aby napravil oblast národní obranné vědy a techniky. Koncem roku 1975 byl kritizován a s odvoláním Teng Siao-pchinga v dubnu 1976 byl také odstraněn z úřadu, vrátil se v březnu 1977, kdy potřetí převzal vědecko-technologickou komisi. V srpnu 1977 byl na XI. sjezdu KS Číny zvolen členem ústředního výboru a ústřední vojenské komise, o měsíc později podruhé převzal funkci zástupce náčelníka generálního štábu a v listopadu byl jmenován i prvním zástupcem předsedy Státní komise pro vědu a techniku, předsedou výboru pro vědu a techniku ústřední vojenské komise. Roku 1978 byl zvolen poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců a členem jeho stálého výboru.^[1]

V květnu 1980 zorganizoval a řídil start první čínské mezikontinentální rakety a v srpnu téhož roku se stal místopředsedou státní rady (vlády).^[1] V květnu 1982 přešel (s většinou dosavadních místopředsedů) z funkce místopředsedy vlády do nově zřízené o stupeň nižší pozice státního poradce. V září 1982 byl na XII. sjezdu KS Číny potvrzen v ústředním výboru a ústřední vojenské komisi, v níž převzal funkci zástupce generálního sekretáře. V listopadu 1982 byl jmenován ministrem národní obrany Čínské lidové republiky, přičemž odešel z generálního štábu.^[1] V červnu 1983 byl při jmenování nové vlády potvrzen v úřadech státního poradce i ministra národní obrany.

V září 1985 v rámci reorganizace vedení KS Číny a související rezignace řady starých funkcionářů se také vzdal členství v ústředním výboru.^[1] Na XIII. sjezdu KS Číny v listopadu 1987 byl zvolen členem ústřední poradní komise a jejího stálého výboru (do 1992). V dubnu 1988 se skončením funkčního období vlády odešel jak z ministerstva obrany, tak z úřadu státního poradce.

Dne 5. července 2003 zemřel v Pekingu.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Čang Aj-pching na Wikimedia Commons