Čaroděj Zeměmoří

Čaroděj Zeměmoří
AutorUrsula K. Le Guinová
Původní názevA Wizard of Earthsea
PřekladatelPetr Kotrle
IlustrátorKarel Soukup
Obálku navrhlKarel Soukup
ZeměSpojené státy americké
Jazykangličtina
Žánrfantasy
OceněníLewis Carroll Shelf Award (1979)
Boston Globe–Horn Book Award
VydavatelParnassus Press
Datum vydání1968 [1]
Český vydavatelAF 167
Česky vydáno1992 [1]
Typ médiatištěné, vázané
Počet stran168
Náklad20 000
ISBN80-85384-07-8
Předchozí a následující dílo
Hrobky Atuánu
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čaroděj Zeměmoří (anglicky A Wizard of Earthsea) je román ze série Zeměmoří poprvé vydaný v roce 1968.[1] Spolu s celou sérií bývá řazen k „high fantasy“. Napsala ji významná představitelka amerického fantasy a sci-fi románu Ursula K. Le Guinová roku 1968. Text je napsán velmi stručně, autorka se příliš nerozepisuje a ponechává tak více prostoru čtenářově fantazii. Později navázala na tento román dalšími knihami: Hrobky Atuánu, Nejvzdálenější pobřeží, Tehanu: Poslední kniha Zeměmoří, Příběhy ze Zeměmoří, Jiný vítr.

Knihy byly dvakrát zfilmovány. Dvoudílný televizní miniseriál Legend of Earthsea (jiným názvem Earthsea, 2004) těžil z prvních románů Čaroděj Zeměmoří a Hrobky Atuánu, zatímco japonský animovaný film Gedo senki (2006) čerpal zejména z knihy Nejvzdálenější pobřeží.[2][3]

Postavy

  • Aihal
  • Estarriol - přítel Geda
  • Ged – hlavní postava příběhu, zvaný ostatními Krahujec
  • Jasper
  • Nemmerle
  • Pechvarry
  • Serret
  • Skiorh
  • Yevaud
  • Jaspis - spolužák Estarriola a Geda na Roke

Děj

Kniha popisuje mladá léta budoucího arcimága Geda, zvaného též Krahujec, výcvik na čarodějnické škole na ostrově Roke, vyvolání Stínu a v závěru jeho přemožení.

Na ostrově Gont, v severovýchodní části Archipelu ve vesnici Deset Olší, se narodil chlapec, kterému zemřela matka při porodu, ale ještě předtím mu stihla dát jméno Duny. Její sestra, vesnická čarodějka v něm rozpoznala neobyčejnou magickou sílu a naučila ho všemu, co uměla. Chlapec zvládal základy magie s neobyčejnou rychlostí a brzy ovládl vše, co se čarodějka naučila za celý svůj života. Brzy poté byl celý Gont napaden Kargy a vesnice Deset Olší by byla padla, nebýt Dunyho, který ji obestřel mlhou a dal čas vesničanům k útěku. Nedlouho poté zavítal do vesnice mág Ogion Nemluvný z města Re Albi, aby vzal Dunyho k sobě do učení. To se stalo nedlouho poté, v době, kdy měl Duny zjistit své pravé jméno – při obřadu průchodu.

V den chlapcových třináctých narozenin, v době rané podzimní nádhery, kdy barevné listí je ještě na stromech, se Ogion vrátil z toulek po hoře Gont a obřad průchodu se konal. Čarodějka odebrala chlapci jméno Duny, jméno, které mu jako dítěti dala matka…
…čekající Ogion natáhl ruku, uchopil chlapcovu paži a pošeptal mu do ucha jeho pravé jméno: Ged (str. 18, AF 167, 1992)

V Ogionově učení strávil Ged, ostatními nazývaný Krahujec pro svou zálibu v těchto tvorech, jednu zimu a učil se runám a dalším magickým věcem. Jednou však z popudu dcery vládce Re Albi málem přivolal Stín ze Tmy a Ogion mu dal na výběr: buď zůstane, ale nikdy se nestane věhlasným nebo popluje na ostrov čarodějů, Roke, kde ho vyučí lépe než by to Ogion kdy sám dokázal. Mocichtivý Ged se rozhodne pro Roke a zanedlouho tam odplouvá z gontského Velkého Přístavu. Ve škole čarodějů byl v učení u Devítky mistrů z Roke, jejichž hlavou byl arcimág Nemmerle. Ve škole našel dobrého přítele Hracha, ale i svého soka – Jaspise. S tím se vsadil, že vyvolá ducha tisíce let mrtvé Elfarran, nejkrásnější ženy, avšak zároveň s ní vyvolá i svůj Stín.

Se syčivým mumláním vyslovoval Ged slova kouzelné formule, pak hlasitě a zřetelně vykřikl: „Elfarran!“
Znovu zvolal to jméno: „Elfarran!“
A potřetí: „Elfarran!“…
…Ovál světla za chvíli něčím ožil, nějakou lidskou postavou – vysokou ženou ohlížející se přes rameno. Ženou krásnou, zarmoucenou a plnou strachu…
…Vyšlehl z něj hrozivý jas. Z té jasně, znetvořené mezery se prodral jakýsi chuchvalec černočerného přeludu, ohavný a mrštný…

Překlady knihy

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c NEFF, Ondřej; OLŠA, Jaroslav. Encyklopedie literatury science fiction. Praha: AFSF, 1995. ISBN 80-85390-33-7. Kapitola Ursula K. Le Guinová, s. 294–295. 
  2. ↑ Gedo senki [online]. Česko-Slovenská filmová databáze [cit. 2021-07-24]. Dostupné online. 
  3. ↑ Gedo senki [online]. IMDb.com [cit. 2021-06-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

  • NEFF, Ondřej; OLŠA, Jaroslav. Encyklopedie literatury science fiction. Praha: AFSF, 1995. ISBN 80-85390-33-7. Kapitola Ursula K. Le Guinová, s. 294–295.  (česky)
  • Bernardo, Susan M.; Murphy, Graham J. (2006). Ursula K. Le Guin: A Critical Companion (1st ed.). Westport, CT: Greenwood Press. ISBN 0-313-33225-8. (anglicky)
  • Cadden, Mike (2005). Ursula K. Le Guin Beyond Genre: Fiction for Children and Adults (1st ed.). New York, NY: Routledge. ISBN 0-415-99527-2. (anglicky)
  • Spivack, Charlotte (1984).Ursula K. Le Guin (1st ed.). Boston, MA: Twayne Publishers. ISBN 0-8057-7393-2. (anglicky)
  • Bloom, Harold, ed. (1986). Ursula K. Le Guin (Modern Critical Views) (1st ed.). New York, NY: Chelsea House. ISBN 0-87754-659-2. (anglicky)
  • Drout, Michael (2006). Of Sorcerers and Men: Tolkien and the Roots of Modern Fantasy Literature (1st ed.). China: Barnes & Noble. ISBN 978-0-7607-8523-2. (anglicky)
  • Martin, Philip (2009). A Guide to Fantasy Literature: Thoughts on Stories of Wonder & Enchantment (1st ed.). Milwaukee, WI: Crickhollow Books. ISBN 978-1-933987-04-0. (anglicky)
  • Mathews, Richard (2002). Fantasy: The Liberation of Imagination (1st ed.). New York: Routledge. ISBN 0-415-93890-2. (anglicky)
  • Petty, Anne C. (2004). Dragons of Fantasy: The Scaly Villains & Heroes of Tolkien, Rowling, McCaffrey, Pratchett & Other Fantasy Greats (1st ed.). Cold Spring Harbor, New York: Cold Spring Press. ISBN 978-1-59360-010-5. (anglicky)

Externí odkazy