Častolov ze Žitavy

Častolov ze Žitavy
Nejvyšší lovčí Českého království
Ve funkci:
1226 – 1226 (doložen)
PanovníkPřemysl Otakar I.
PředchůdceZáviš
NástupceRadoslav z Ceblovic
Nejvyšší maršálek Českého království
Ve funkci:
1222 – 1222 (doložen)
PanovníkPřemysl Otakar I.
PředchůdceJindřich I. z Hradce
NástupceDiviš

Narození12. století
RodičeSmil z Tuháně
DětiJindřich ml. ze Žitavy
Častolov ml. ze Žitavy
Chval ze Žitavy
Příbuzníbratr: Jindřich ze Žitavy
sestra: Scholastika
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Častolov ze Žitavy[p 1] (před 1200 – asi 1253) byl český šlechtic z rodu Ronovců, příznivec krále Václava I., který se se svým mladším bratrem Jindřichem usadil na Žitavsku.

Životopis

Po smrti svého otce roku 1216 Smila se poprvé jeho jméno objevuje v písemných pramenech, působil u královského dvora, kde zastával různé dvorské úřady – v roce 1222 byl nejvyšším maršálkem, v roce 1226 pak nejvyšším lovčím.[1] Jeho jméno je uvedeno u listiny z roku 1227, týkající se vsi Kojaty ve středních Čechách.[2]

Když jeho mladší bratr Jindřich získal v roce 1232 místo kastelána na královském hradu Budyšín, usadil se zde i on. V roce 1238 je uveden jako svědek na listině týkající se nedávno založeného kláštera v Marienthalu, kde se objevuje poprvé s predikátem de Sitavia, krátce poté se tak podepisoval i jeho bratr.[3]

Spolu se svým bratrem vybudoval se souhlasem krále Václava I. mezi míšeňskou Pirnou, Žitavou a Českou Lípou rozsáhlou rodovou doménu. Získali pro sebe před rokem 1240 Žitavsko do přímého nedílového vlastnictví. Při povstání mladého kralevice Přemysla v letech 124849 proti jeho otci Václavovi I. se spolu se svým bratrem postavil za krále. Zatímco zájmy bratra Jindřicha a jeho rodiny pak patřily východním Čechám (viz Lichtenburkové), Častolov na Žitavsku zůstal.[3]

Častolov byl ženatý a měl několik dětí. Jako první se v majetkových listinách uvádí v roce 1249 syn Jindřich, v roce 1250 mladší syn Častolov mladší a nejmladší Chval je takto uváděn v letech 1253 až 1262. Své syny postupně přivedl ke královskému dvoru. Např. se synem Jindřichem byl uveden jako člen doprovodu krále Václava v roce 1249 Synové z Žitavska po roce 1263 na nátlak krále Přemysla Otakara II. odešli. Mimo třech synů měl i dceru, která se později provdala za otce Albrechta ze Seeberka.[4]

Synové Častolova ze Žitavy jsou v pozdějších záznamech uváděni pod různými jmény. Zmiňovaný syn Jindřich, zakladatel rodu pánů z Dubé, je Hynkem z Dubé, mladší Častolov, zakladatel rodu pánů z Klinštejna, je Čeňkem z Lipé a jen Chval, zakladatel pánů z Lipé, je i nadále uváděn stejně.[5]

Poslední záznam o Častolovi ze Žitavy je z 7. prosince 1253, listina se týkala pobytu královského dvora Přemysla Otakara II. v Jablonném v Podještědí, kam přivedl i svého syny Častolova mladšího.[6] Lze předpokládat, že někdy krátce poté zemřel.[7]

Pozemková držba

Častolov držel rodové statky spolu se svým bratrem Jindřichem v nedílu. Původní rodová držba byla ves Tuháň, podle níž byl zván jejich otec a dále statky na dolním Poohří a Litoměřicku, kde je doložena držba Lovosic, Libochovic, vsi Vojnice, Klapý, Nučničky a Chodžovice. Možné je i vlastnictví vsí Křesín, Levousy, Velké Žernoseky, Prackovice a Liběšice. Bratři také drželi blíže neznámé statky na Žitavsku a Českomoravské vrchovině.

Poznámky

  1. Přídomek ze Žitavy používal spolu s bratrem od roku 1238.
  • Názor badatelů historie (Palacký, Sedláček, nově Sovadina, Panáček a.j.) se vyvíjí, jména jsou jimi přiřazována do rozrodů odlišně v návaznosti na nově objevované historické listiny.[8]

Odkazy

Reference

  1. SOVADINA, Miloslav. Rozrod žitavských Ronovců. Bezděz , vlastivědný sborník Českolipska. 1998, roč. 7, s. 16. ISSN 1211-9172. 
  2. SOVADINA, Miloslav. Ronovci a Žitava. Bezděz , vlastivědný sborník Českolipska. 1997, roč. 6, s. 10. ISSN 1211-9172. 
  3. a b Bezděz 1997, str. 10
  4. Bezděz 1998, str. 28
  5. Bezděz 1998, str. 28
  6. Bezděz 1998, str. 17
  7. Bezděz 1997, str. 11
  8. Bezděz 1998, str. 28

Literatura

  • URBAN, Jan. Lichtenburkové. Vzestupy a pády jednoho panského rodu. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2003. 585 s. ISBN 80-7106-579-X.