Čchen Si-lien
Čchen Si-lien | |
---|---|
Narození | 4. ledna 1915 Chung-an |
Úmrtí | 10. června 1999 (ve věku 84 let) Peking |
Povolání | politik |
Politická strana | Komunistická strana Číny |
Děti | Chen Zaifang |
Funkce | starosta Čchung-čchingu (1949–1951) místopředseda Státní rady Čínské lidové republiky |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Čchen Si-lien (čínsky pchin-jinem Chén Xīlián, znaky zjednodušené 陈锡联, tradiční 陳錫聯; 1. ledna 1915 — 10. června 1999) byl čínský komunistický voják a politik, účastník občanské války, Dlouhého pochodu a čínsko-japonské války. V Čínské lidové republice zaujímal vysoké velitelské funkce: velel dělostřelectvu Čínské lidové osvobozenecké armády (1950–1959), Šenjangskému vojenskému okruhu (1959–1973), Pekingskému vojenskému okruhu (1972–1980), byl členem skupiny politbyra pro vojenské záležitosti a stálého výboru ústřední vojenské komise KS Číny (1974–1980), v letech 1976–1977 fakticky komisi vedl. Byl volen nebo jmenován i do významných politických funkcí: předseda provinčního revolučního výboru (1968–1973) a první tajemník provinčního výboru (1971–1973) v Liao-tungu, člen politbyra (1969–1980) a místopředseda vlády (1975–1980). Patřil k politikům, kteří se z regionálních funkcí posunuli do vysokých centrálních úřadů vzhůru během kulturní revoluce, kterou podporoval, i když nesouhlasil s mnohými excesy. Ve druhé polovině 70. let patřil ke konzervativnímu křídlu vedení strany a státu, odmítajícím radikalismus gangu čtyř, na jejichž zatčení se výrazně podílel, a podporujícím umírněnou politiku Mao Ce-tungova nástupce Chua Kuo-fenga. S dalšími stoupenci Chu Kuo-fenga byl roku 1980 pod tlakem skupiny kolem Teng Siao-pchinga odvolán z funkcí.
Život
Mládí, občanská válka
Čchen Si-lien se narodil 1. ledna 1915 v okrese Chuang-an na východě provincie Chu-pej v chudé rodině.[1] V 15 letech vstoupil do čínské Rudé armády. Od roku 1930 byl členem Komunistické strany Číny. V řadách Rudé armády se aktivně účastnil občanské války v sovětské oblasti E-Jü-Wan na pomezí provincií Chu-pej, Che-nan a An-chuej. Postupně prošel řadou velitelských stupňů v politickém aparátu: byl politickým komisařem praporu, pluku, divize. V řadách 4. frontu se účastnil Dlouhého pochodu. Koncem Dlouhého pochodu byl zástupcem velitele 25. divize (Sü Š’-joua) v 9. sboru. Účastnil se bojů, byl zraněn. Na přelomu let 1936/1937 se podílel pokusu Západní pochodové armády o průchod kansuským koridorem, který skončil její katastrofální porážkou. Studoval na Protijaponské vojenské a politické akademii.[1]
Čínsko-japonská vláka a opět občanská válka
Během čínsko-japonské války sloužil ve 129. divizi 8. pochodové armády, zpočátku jako velitel pluku.[1] Zúčastnil se bitvy u Si-kchou (1937) a bitvy sta pluků (1940). Na podzim 1940 převzal od Sü Š’-joua velení 385. brigádě (jejím komisařem byl Sie Fu-č’, v 60. a 70. letech významný politik). V letech 1943–1944 studoval na ústřední stranické škole v Jen-anu.
Od roku 1946 se konfrontace v Číně změnila v druhou občanskou válku mezi komunisty a Kuomintangem. Čchen Si-lien, který sloužil v 2. polní armádě (velitel Liou Po-čcheng, komisař Teng Siao-pching) jako velitel 3. kolony,[1] se na jaře 1947 podílel na její úspěšné ofenzívě v provinciích Šan-si a Che-nan. Od května 1948 velel 3. armádě 2. polní armády a válčil v provinciích Che-nan a An-chuej. Na podzim 1948 a v zimě 1949 se účastnil rozhodujících bojů v An-chueji. Na jaře 1949 zaútočila jeho armáda na Chang-čou a Šanghaj, později byla převelena na jihozápad, do S’-čchuanu, kde dobyla Čchung-čching.
Generál a regionální politik Čínské lidové republiky
V roce 1949 byl Čchen Si-lien jmenován prvním tajemníkem městského výboru KS Číny a starostou Čchung-čchingu a velitelem východosečuánského vojenského obvodu.[1] Roku 1950 byl přeložen do Pekingu na místo velitele dělostřelectva Čínské lidové osvobozenecké armády (ČLOA, do 1959). Od roku 1954 byl poslancem Všečínského shromáždění lidových zástupců.[1] Při zavedení vojenských hodností roku 1955 obdržel hodnost generálplukovníka (šang-ťiang).[1] Na VIII. sjezdu KS Číny roku 1956 byl zvolen kandidátem ústředního výboru.[1]
V roce 1959 byl jmenován velitelem Šenjagského vojenského okruhu. Jeho přeložení bylo spojeno s reorganizací velení po odstranění Pcheng Te-chuaje a jeho spojenců po jejich kritice politiky Mao Ce-tunga. Šen-jangský vojenský okruh zahrnoval Mandžusko, tudíž pokrýval důležité části čínsko-sovětské hranice. To přineslo Čchen Si-lienovi vojenský a politický vliv. V Šen-jangu zůstal do konce roku 1973. Během jeho velení došlo k čínsko-sovětskému pohraničnímu konfliktu na Damanském ostrově.
Prosazoval politiku naprosté loajality vůči Mao Ce-tungovi, ale během kulturní revoluce se střetl s radikály z Rudých gard, přitom využil své vojenské a správní zdroje k udržení stability na podřízeném území. Kontrolu armády nad svěřeným regionem udržoval jmenováním důstojníků do stranických a správních funkcí. Hrál významnou roli při potlačování Rudých gard a zavádění pořádku v armádě – v souladu s kurzem, který Mao Ce-tung zastával od roku 1968. V říjnu 1968 byl na zasedání ústředního výboru převeden z kandidátů na člena ÚV (do 1982). V roce 1969 byl na IX. sjezdu KS Číny zvolen členem politbyra. Od května 1968 do prosince 1973 spravoval provincii Liao-ning jako předseda liaoningského provinčního revolučního výboru a v lednu 1971 – prosinci 1973 i první tajemník obnoveného provinčního výboru KS Číny.
Generál a politik Čínské lidové republiky v pekingském centru
Jako jeden z prvních vojenských vůdců se v roce 1971 připojil k odhalení „Lin Piaova spiknutí“, což ještě více posílilo jeho politickou pozici. Na X. sjezdu KS Číny v roce 1973 byl znovuzvolen do politbyra. V prosinci 1973 byl převelen do Pekingu jako velitel Pekingského vojenského okruhu a v lednu se stal členem nově zřízené šestičlenné skupiny pro vojenské záležitosti,[2] která stanula v čele ústřední vojenské komise KS Číny a měla v rukách řízení ozbrojených sil země. Při jmenování nové vlády v lednu 1975 se stal místopředsedou státní rady (vlády), odpovídal za obranný průmysl a sport.[3] V únoru 1975 při reorganizaci vedení ústřední vojenské komise KS Číny se stal členem jejího stálého výboru.[2] Počátkem roku 1976 nahradil nemocného Jie Ťien-jinga v každodenním řízení ústřední vojenské komise KS Číny (a tedy ozbrojených sil země).[4] Obratně lavíroval mezi protichůdnými skupinami stranického vedení – Čou En-lajem, Ťiang Čching, Chua Kuo-fengem – a zároveň si udržoval přízeň Mao Ce-tunga.
Na podzim 1976, po Mao Ce-tungově smrti, podpořil Chua Kuo-fenga jako jeho nástupce. Jako velitel vojsk v Pekingu a okolí a faktický vedoucí ústřední vojenské komise[5] hrál významnou roli při zatčení „gangu čtyř“. XI. sjezd KS Číny v roce 1977 potvrdil jeho status jako člena politbyra. Politicky zastával konzervativně-maoistické názory (přičemž byl odpůrcem excesů kulturní revoluce) a nepodporoval Teng Siao-pchingovy reformní plány. Mezitím v roce 1978 získal Teng rozhodující vliv ve vedení strany. Rehabilitace Pcheng Te-chuaje, Chuang Kche-šenga a Teng Chua byla pro Čchen Si-liena osobně silnou ranou. V prosinci 1978 schválilo třetí plénum ústředního výboru program reforem a otevírání Číny světu, který představil Teng Siao-pching. Skupina konzervativních stoupenců Chua Kuo-fenga – Wang Tung-sing, Wu Te, Ťi Teng-kchuej a Čchen Si-lien – byla kritizována a kvalifikována jako „malý gang čtyř“. Formálně si podrželi své funkce, ale po ztratili vliv. V únoru 1980 byla zmíněná čtveřice odvolána z politbyra, Čchen Si-lien i ze stálého výboru ústřední vojenské komise, přičemž už v lednu 1980 ztratil funkci velitele Pekingského vojenského okruhu; v dubnu 1980 přišel i post místopředsedy státní rady.
Po ztrátě moci
Po odvolání z funkcí a úřadů nebyl jinak pronásledován, na XII. sjezdu KS Číny roku 1982 byl zvolen do ústřední poradní komise KS Číny a po celou dobu její existence (do XIV. sjezdu KS Číny roku 1992) byl členem stálého výboru komise.
Čchen Si-lien byl dvakrát ženatý. Měl syna (generála ČLOA) a dceru.
Zemřel v Pekingu 10. června 1999.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Чэнь Силянь na ruské Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h BARTKE, Wolfgang. Who was who in the People's Republic of China. Volume 1. A – O. München: K. G. Saur, 1997. ISBN 3-598-11331-5. S. 50–51. (anglicky)
- ↑ a b TEIWES, Frederick C.; SUN, Warren. The end of the Maoist era : Chinese politics during the twilight of the Cultural Revolution, 1972–1976. Armonk, New York: M.E.Sharpe, 2007. ISBN 978-0-7656-1096-6. S. 252. (anglicky) [Dále jen Teiwes, Sun].
- ↑ Teiwes, Sun, s. 242.
- ↑ Teiwes, Sun, s. 295.
- ↑ Teiwes, Sun, s. 548.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Čchen Si-lien na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
陈锡联上将,中国人民解放军开国上将。
Flag of the Chinese Communist Party