Čchiou Jing
| Čchiou Jing | |
|---|---|
| Pseudonym | Š’-čou |
| Jiná jména | Čchiou Š’-fu |
| Narození | asi 1494 Tchaj-cchang, Ťiang-su |
| Úmrtí | 1552 Su-čou |
| Umělecká činnost | |
| Znám jako | malíř |
| Škola | škola Wu |
| Ovlivněn | Čou Čchen, Tchang Jin |
| Národnost | chanská |
| Země | říše Ming |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čchiou Jing (čínsky pchin-jinem Qiú Yīng, znaky 仇英; 1494?–1552) byl čínský malíř mingské doby, patřící k nejvýznamnějším reprezentantům mingského umění, jeden ze čtyř mingských mistrů. Byl proslulý svými zdobnými krajinami a výjevy z palácového života.
Jméno
Čchiou Jing používal zdvořilostní jméno Š’-fu (čínsky pchin-jinem Shífù, znaky zjednodušené 实父, tradiční 實父) a pseudonym Š’-čou (čínsky pchin-jinem Shízhōu, znaky 十洲).[1]
Život a dílo
Narodil se v řemeslnické rodině[pozn. 1] v Tchaj-cchangu (nyní v provincii Ťiang-su) a vyučil se výrobě lakových výrobků. Přesídlil do Su-čou, hospodářského a uměleckého centra tehdejší Číny, aby se mohl stát malířem.[1] Zprvu zdobil dveře a stěny domů, později se stal učedníkem Čou Čchena a Tchang Jina. Stal se profesionálním malířem závislým na podpoře bohatých mecenášů.[2] Známo je kolem 120 jeho obrazů, nejstarší je z roku 1530.[1]
Smíšením návyků z výzdoby lakových výrobků a výuky u sučouských mistrů založené na kopírování starých mistrů (v němž byl tak úspěšný, že jeho práce byly od děl tchangských a sungských mistrů k nerozeznání)[2] si vytvořil originální styl, mezi současníky mimořádně populární a obdivovaný. Zákazníci si cenili zvláště vnější efektnosti jeho obrazů, připomínající nazdobené lakové předměty.[1] Populární byl až tak, že obchodníci jeho jménem podepisovali množství obrazů, často vzdálených jeho stylu.[3]
Ačkoli pro sučouskou školu Wu je typická malba tuší, Čchiou Jing maloval i krajiny v zeleno-modrém stylu a kompozice na pomezí krajinářského žánru šan-šuej a figurální malby (žen-wu), často s tématem přátel (Letní posezení pod banánovníky, 蕉陰結夏).[1]
Vynikl i v žánru „malby krasavic“ (š’-nü), jak v jeho romantické variantě (např. Báseň o opuštěné ženě), tak klasické (Jitro v chanském paláci, 漢宮春曉圖). Vrcholem jeho tvorby v této oblasti je cyklus šedesáti portrétů Nešťastné krásky tisíce podzimů (千秋絕豔圖).[1]
Byl mistrem techniky kung–pi (pracný štětec), precizní malby jemným štětcem. [4]
Jeho všestranný talent mu zajistil místo mezi „Čtyřmi velkými mistry dynastie Ming“ (Čchiou Jing, Šen Čou, Wen Čeng-ming a Tchang Jin). Důraz na dekorativnost a eleganci obrazů i čerpání z odkazu minulých generací byly ve shodě s uměleckými pravidly mingské malířské akademie. Je proto tradičně řazen ke konzervativnímu křídlu jižních škol, případně k jižnímu směru akademické tradice, byť zaujímal relativně samostatné postavení.[1]
Galerie
- Obrazy Čchiou Jinga
Letní posezení pod banánovníky
Pavilón v horách nesmrtelných
Vesnice broskvoní
Nefritová jeskyně v zemi nesmrtelných
Samotářský rybář v údolí lotosů
Báseň o rudém listu
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ a b c d e f g КРАВЦОВА, М.Е. Цю Ин [online]. Синология.Ру, 2009–2015 [cit. 2015-04-29]. Stať z Духовная культура Китая: энциклопедия: в 5 т. / гл. ред. М.Л. Титаренко; Ин-т Дальнего Востока. — М.: Вост. лит., 2006–. Т. 6 (дополнительный). Искусство / ред. М.Л. Титаренко и др. — 2010. — 1031 с. С. 794-795.. Dostupné online. (rusky)
- ↑ a b c China Online Museum. Qiu Ying [online]. China Online Museum [cit. 2015-04-29]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MUNSTERBERG, Hugo. The Arts of China. Rutland, Vermont: Charles E. Tuttle, 1989. ISBN 978-1-4629-0295-8. S. 174. (anglicky)
- ↑ HOSACK JAMESOVÁ, Karen. Slavné obrazy. Praha: Euromedia group, 2019. ISBN 978-80-7617-785-7. Kapitola Jitro v chanském paláci, s. 70–73.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Čchiou Jing na Wikimedia Commons - China Online Museum. Qiu Ying [online]. China Online Museum [cit. 2015-04-29]. Biografie a galerie obrazů Čchiou Jinga. Dostupné online. (anglicky)
Média použitá na této stránce
Цю Ин. Поэма о красном листе. альбомный лист. Музей Востока, Москва
Journey to Shu. Ink and color on silk. Blue-and-green style. H x W (painting): 54.9 x 183.2 cm (21 5/8 x 72 1/8 in). Traditionally attributed to Qiu Ying 仇英 (ca. 1494–1552), Calligraphy by Wen Zhengming 文徵明 (1470–1559). 16th-17th century, Ming dynasty.
Journey to Shu is one of several paintings that depict scenes from the famous love story of the emperor Ming Huang (Emperor Xuanzong) and his concubine Yang Guifei.
Painted in lavish mineral-based colors of blue, green, and brownish yellow, this painting is a typical “blue-and-green” landscape. This style originated during the Tang dynasty (618–907). It was often employed in later periods, such as the Ming dynasty (1368–1644) in this case, to evoke a past era of peace and prosperity. The current painting is modeled on a well-known landscape from the collection of National Palace Museum in Taipei. It was traditionally believed to represent the flight of Emperor Xuanzong (685–762) to Shu (Sichuan) in summer 756 CE during the An Lushan rebellion . However, its composition differs from its model in many ways, including the addition of an entire section of landscape and the conflict of season.
The painting depicts a dramatic landscape of towering blue and green mountains topped with coiling clouds. Four groups of travelers are marching through the landscape. From the right, several women riders, each wearing a piece of red clothing, emerge from the mountains accompanied by several men in front and at the rear. Proceeding left from the bridge, traveling merchants rest among trees. One of their horses rolls happily in the grass. The third group of travelers appear exhausted from the journey. Feeling concerned, the man riding in front looks back at his companions. At left, the fourth group is making their way up the mountain path, which leads to hanging roadways off dangerous cliffs. In the background, a large body of water recedes into the distance. Trees and flowers are blooming, suggesting it is springtime.
Emperor Minghuang's Journey to Sichuan; this section of a much larger en:Ming Dynasty (1368-1644) Chinese handscroll painting on silk shows Tang Minghuang, or en:Emperor Xuanzong of Tang, fleeing the capital en:Chang'an and the violence of the en:An Shi Rebellion that began in the year 755 during the mid en:Tang Dynasty. The scene shown in this painting follows the previous one, en:Yang Guifei Mounting a Horse. This handscroll painting is a late Ming copy after an original painting by the renowned Ming artist en:Qiu Ying (1494-1552).
From the Freer Gallery of Art and Arthur M. Sackler Gallery, the Smithsonian’s National Museum of Asian Art of Washington D.C.
- Author: en:User:PericlesofAthens
- Date: August 3, 2007
Dwellings of the Immortals - Jade Cave Fairy Land, by Qiu Ying.
Hanging scroll, ink and color on silk, 169 x 65.5 cm.
Palace Museum, Beijing.Red Cliff (赤壁圖)
Qiu Ying (仇英, ca.1494-1552), Ming Dynasty (1368-1644)
Handscroll, ink and colors on silk, 23.5 x 129 cm, Liaoning Provincial Museum, Shenyang
[明] 仇英 桃村草堂图 (Peach Village by Qiu Ying 1494-1552)
立轴绢本设色 纵150厘米 横53厘米
现藏北京故宫博物院 (Located in the Palace Museum in Beijing)Han Palace - Spring Daybreak, scroll, color on silk, 30.6 x 574.1 cm. Located at the w:en:National Palace Museum.
Цю Ин. Рыбак-отшельник в долине лотосов. Гугун, Пекин
Excerpt from the handscroll Viewing the Pass List. Imperial examination candidates gather around the wall where results had been posted. Traditionally attributed to Qiu Ying, but now suspected to be the work of a late-Ming painter with Qiu Ling's name added.
Цю Ин. Два интеллектуала под банановым деревом. Тайбэй
Čchiou Jing - Pavilón v horách nesmrtelných, závěsný svitek, tuš a barvy na papíře