Čechoslováci

Čechoslováci
Populace
347 594
ČeskoČesko Česko6 624[1]
KanadaKanada Kanada36 970[2]
Spojené státy americké304 000[3]
Jazyk(y)
čeština, slovenština, dříve českoslovenština
Náboženství
Ateismus, Římský katolicismus

Čechoslováci je označení národa, vycházející z koncepce čechoslovakismu a dělícího se, dle této koncepce, na dvě větve – českou a slovenskou.

Historie

Češi, Moravané a Slováci jako jeden národ v Rakousku-Uhersku (18851890)

Od 19. století, kdy se v Evropě začal rozmáhat nacionalismus, se přestaly národy identifikovat zemsky, nýbrž podle jazyka. Koncepci jednotného národa v českých zemích a na Slovensku (Horních Uhrách) začal propagovat již František Palacký, Ján Kollár či Karel Havlíček Borovský.[4][5] Čeští obrozenci viděli ve Slovácích možnost posílení českého etnika v rámci Rakouského císařství. Slováci byli českými obrozenci vnímáni jako Češi hovořící dialektem.[5] Tehdy byl poprvé termín „československý národ“ také použit.[6] Tato myšlenka se ve společnosti udržela pozoruhodně dlouho, přežívala ještě za První republiky. Až tehdy začalo obyvatelstvo od myšlenky upouštět (oficiálně platila koncepce čechoslovakismu až do roku 1948).

Poprvé se oficiálně jazyky český (v originále „böhmisch“), moravský a slovenský sjednotily v podobě jedné obcovací řeči české-moravské-slovenské (slovácké) již v rakousko-uherském censu v roce 1851 (viz mapa od Karla von Czoernig-Czernhausen, 1855). Národnost se podle obcovací řeči ale oficiálně začala zjišťovat až při sčítání lidu 1880.

Podle výsledků sčítání lidu roku 1910 bylo v Předlitavsku zjištěno 6 435 983 příslušníků řeči české-moravské-slovácké.[7] Sčítání za Rakouska-Uherska však byla obrozenci považována za zmanipulovaná. V některých sčítacích obvodech se totiž škrtala česká řeč a nahrazovala německou či moravskou (ve výsledku nemělo nahrazování české řeči za moravskou význam, protože se obojí započítalo do jednotné české-moravské-slovenské řeči).[8]

Definitivně potvrdila jednotu československého národa Československá ústava z roku 1920 ve svojí preambuli.[9] Do té doby byly ještě někdy národy český, moravský, slezský a slovenský brány samostatně (například o „národu Čech, národu Moravy a národu části Slezska a národu Slovenska“ mluvila Saint-Germainská smlouva minor).[10] Téhož roku byl uzákoněn československý jazyk jako jazyk státní.[11] V oficiálních statistikách byla uváděna československá národnost.

Tento stav vydržel až do roku 1948, kdy ústava z roku 1920 byla nahrazena novou, lidově-demokratickou ústavou, která mluvila již o československém lidu a dvou bratrských národech – Češích a Slovácích. Téhož roku byl zrušen i jazykový zákon. Národnostní statistiky již s československou národností nepočítaly. K československé národnosti se opakovaně při sčítáních lidu hlásili někteří emigranti v Kanadě a jiných státech.

Od sčítání lidu roku 1991, díky získání absolutní svobody volby národnosti (podle Listiny základních lidských práv a svobod je možné si subjektivně zvolit jakoukoli národnost, bez ohledu na její objektivní existenci či neexistenci), se začali při sčítání lidu na území českých zemí respondenti opět hlásit i ke zvláštní československé národnosti, ale nikdy této možnosti nevyužilo více než 10 000 respondentů.

Osobnosti

20. století

21. století

Československá národnost

RokPočetStátPoznámky
19106 435 983Království a země na říšské radě zastoupenéřeč česká-moravská-slovenská
19208  760 937První Československá republika
19309 688 770První Československá republika
201143 594ČR, Kanada
202114 527

Reference

  1. [1]
  2. [2]
  3. Search all data in American FactFinder
  4. Čo vy si predstavujetě pod takým slovom čechoslovakismus? Státně občanský koncept, který se neosvědčil. Reflex.cz [online]. [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. 
  5. a b TOMÁŠ, Libor. Otázka čechoslovakismu a postoj Velké Británie 1914- 1938“. Praha, 2007 [cit. 2021-02-01]. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Fakulta humanitních studií. Vedoucí práce Miroslav Hroch. Dostupné online.
  6. Češi, Slováci a Čechoslováci | Českénárodnílisty.cz. www.ceskenarodnilisty.cz [online]. [cit. 2022-01-20]. Dostupné online. 
  7. JAN, Němeček; JAN, Kuklík. Od národního státu ke státu národností?: Národnostní statut a snahy o řešení menšinové otázky v Československu v roce 1938. [s.l.]: Karolinum Press 450 s. Dostupné online. ISBN 978-80-246-2377-1. Google-Books-ID: PA03BAAAQBAJ. 
  8. Sčítání na Těšínsku ukončil krvavý střet Poláků s Čechy. TÝDEN.cz [online]. 2011-03-26 [cit. 2021-02-01]. Dostupné online. 
  9. Sbírka zákonů a nařízení státu československého [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  10. Saintgermainská mírová smlouva (menší) – Wikizdroje. cs.wikisource.org [online]. [cit. 2021-01-07]. Dostupné online. 
  11. Vyhledávání ASPI. EPRAVO.CZ [online]. [cit. 2020-04-17]. Dostupné online. 
  12. Odkaz a cesta TGM - knižnice Vltavy. Radio Prague International [online]. 2002-10-28 [cit. 2021-12-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Flag of Canada (Pantone).svg
Flag of Canada introduced in 1965, using Pantone colors. This design replaced the Canadian Red Ensign design.
Meyers b12 s0486a.jpg
Ethnic distribution of Austria-Hungary in XIX century