Čeljabinský incident

Skupina členů odbočky Národní rady v Rusku na nádraží v Čeljabinsku, květen 1918

Čeljabinský incident je název události, která se stala 14. května 1918 v ruském Čeljabinsku během ruské občanské války. Vedla ke konfliktu mezi československými legionáři a bolševiky.

Popis

Nádraží v Čeljabinsku (foto pořízeno legionáři, 1918)

V Čeljabinsku stály zadržené vlaky 3. a 6. československého střeleckého pluku. Dne 14. května 1918 čeljabinským nádražím projížděl dopoledne směrem na západ vlak s maďarskými, německými a rumunskými válečnými zajatci. Vlak v Čeljabinsku potom nějakou dobu stál. Když Čechoslováci viděli špatné podmínky zajatců, darovali jim ze soucitu část ze svých potravin a tabáku. Když se však vlak rozjel, z jednoho vagónu vlaku někdo hodil kus železa mezi Československé legionáře.[1] Střelec Ducháček ze 6. střeleckého pluku „Hanáckého“ byl vážně raněn a zůstal ležet v bezvědomí. Rozzuření kamarádi zraněného legionáře vlak se zajatci dostihli v oblouku na druhém Čeljabinském nádraží a údajného pachatele na místě utloukli k smrti.[1] Ostatní zajatci potom vypovídali, že viník ještě před výjezdem ze stanice prohlašoval, že než odjedou, musí si zabít alespoň jednoho Čecha. [2] Místní sovět při vyšetřování zatkl deset československých legionářů, kteří čin spáchali.[1] Ještě před zahájením "Prvního sjezdu československého legionářského vojska na Rusi" v Čeljabinsku, 17. května 1918, legionáři své spolubojovníky osvobodili, obsadili město a zmocnili se tří tisíc pušek.[1] Do města posléze dorazili mj. zástupci československé Národní rady v Rusku, kteří dopomohli situaci uklidnit.

V průběhu léta a podzimu 1918 kolem 45 000 příslušníků Československého armádního sboru (většinu tvořili Češi, nepatrnou minoritu pak Slováci, zejména sedmý pěší střelecký pluk „Tatranský“ a druhý jízdní pluk „Nitranských kozáků“ - "Sibiřský") obsadilo v Rusku střední Povolží, jih Sibiře, sever Kazachstánu a severovýchod Číny, vše o celkové územní rozloze 1 500 000 km² (pro porovnání současná Česká republika má rozlohu 78 866 km²). Bylo to území, které se rozkládalo kolem transsibiřské magistrály. Ovšem, velká "náborová kancelář" československých legií byla i na jihu, v uzbeckém Taškentu. Následný ústup Čechoslováků na východ, včetně držení magistrály a jejich návrat přes půl světa zpátky do vlasti, který trval až do roku 1920, se nazývá sibiřská anabáze.[3]

Akce Čechoslováků pomohly mocnostem Dohody, daly T. G. Masarykovi, jako předsedovi ČSNR a E. Benešovi, jako tajemníkovi ČSNR, a M. R. Štefánikovi politickou moc a umožnily tak vznik samostatného československého státu.[4]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c d PACNER, Karel. Osudové okamžiky Československa. Praha: Nakladatelství BRÁNA, 2012. 720 s. ISBN 978-80-7243-597-5. S. 62–66. 
  2. ↑ Holeček Vojta, Medek Rudolf, Vaněk Otakar: Obrázková kronika Za Svobodu, 2. díl (Pod vedením T. G. Masaryka), Praha 1925
  3. ↑ PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3
  4. ↑ Preclík Vratislav: T.G. Masaryk - vznik Československa a jeho legionáři, in ČAS., časopis Masarykova demokratického hnutí, číslo 104, str.4-11, ročník XXI., září-prosinec 2013, ISSN 1210-1648

Literatura

  • PRECLÍK, Vratislav. Masaryk a legie, váz. kniha, 219 str., vydalo nakladatelství Paris Karviná, 2019, ISBN 978-80-87173-47-3, str. 60 - 65
  • ZEMAN, Adolf. Cestami odboje. V Praze: Pokrok, 1928. sv. Díl IV, s. 17-22. Dostupné online

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Chelyabinsk, old railway station (c. 1918).png
Chelyabinsk, old railway station, c. 1918 (photo taken by members of Czechoslovak Legions, published in Adolf Zeman: Cestami odboje, Díl 4., 1928)
Skupina členů odbočky Národní rady v Rusku na nádraží v Čeljabinsku, 1918.png
Group of members of Cz. National Comitee in Russia at the railway station in Chelyabinsk, May 1918 (Adolf Zeman: Cestami odboje, Díl 4., 1928)