Čermná u Kyšperka

Čermná u Kyšperka
Lokalita
Stát	Československo Československo
Zeměpisné souřadnice	49°58′24″ s. š., 16°34′58″ v. d.
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de Čermná u Kyšperka
Zdroje k infoboxu a českým sídlům. Některá data mohou pocházet z datové položky.

Čermná je název bývalého městysu v okrese Ústí nad Orlicí. Původně se jednalo o jeden administrativní celek, který byl v roce 1935 především z náboženských důvodů rozdělen na Dolní Čermnou a Horní Čermnou.

Název

Český název je patrně odvozen od staročeského slova čermnat (barvit do červena), což se vztahuje k místnímu potoku (taktéž Čermná), jehož voda se usazeninami barvila červenou barvou. Německé (Rotenwasser) a latinské (Ruffa aqua) označení jsou zřejmě překlady českého jména.

Založení obce a nejstarší historie

Poprvé je obec zmíněna jako Rotenwasser v donační listině Václava II. z roku 1304, kterou byla společně s okolními obcemi darována Zbraslavskému klášteru. Od roku 1349 (v souvislosti se založením Litomyšlského biskupství) je Čermná uváděna jako farní obec. V roce 1358 byla Čermná spolu s celým Lanškrounskem směněna právě s Litomyšlským biskupstvím. Po husitských bouřích se Čermná dostala do světských rukou, kde setrvala až do konce feudalismu, sdílejíc osudy ostatních obcí Lanškrounska.

Náboženské poměry

Přes usilovnou rekatolizaci, jíž zahájil nový majitel lanškrounského panství Karel I. z Lichtenštejna v roce 1622, se v Čermné udržela významná nekatolická komunita, jež se soustředila především v horní části obce. V roce 1736 odešla značná část protestantů do evangelického Saska a Pruska. Lichtenštejn si stěžoval u císaře, ten se obrátil na saského krále a ve výsledku Saský kurfiřt řekl, ať si Lichtenštejn své poddané v Sasku vyhledá a odvede. Ti se nacházeli v Gerlachsheimu (včetně Jana Jílka), byli varováni, přešli do Chotěbuze, Lichtenštejn neuspěl, ale případ měl dramatickou dohru.^[1]

Po vyhlášení Tolerančního patentu se většina horní části Čermné i přilehlé vísky Nepomuk přihlásila k evangelické víře. Dolní část obce naproti tomu zůstala katolická.

Exulanti, narozeni v Čermné, panství lanškrounské

V době pobělohorské obyvatelé Čermné (Horní i Dolní) stáli před volbou buď konvertovat ke katolické víře, nebo ze země odejít. V roce 1737 odešla první skupina Českých bratří (asi 350 lidí) do Českého Rixdorfu v Německu. O pět let později se situace zhoršila, ale obyvatelé Čermné už na výběr neměli. Jezuitské metody rekatolizace (v oblasti působil i Antonín Koniáš) zahrnovaly povinnou docházku na katolické bohoslužby, odpírání souhlasu vrchnosti k uzavírání sňatků, zákazy pohřbů nekatolíků, tresty aj. Proto během slezských válek utekly celé rodiny, a to pod ochranou vojska pruského krále Fridricha II. Velikého. Hromadnou emigraci nekatolíků organizoval Jan Liberda a zprostředkoval ji generál Christoph Wilhelm von Kalckstein. V dubnu 1742 odešly z Čermné do Münsterbergu např. tyto rodiny (abecedně): Jan Appl (* 20. října 1686) – převod jeho statku v Čermné na bratra Pavla byl draze vykoupen, Jan Bárta (* 9. září 1709), Martin Bednář (* 1701), Coufal Jan (* 1680), Dušek Martin (* 1699), Dušek Matěj (* 1714), Jandera Pavel (9. března 1702) měl osm dětí, emigrovali ve skupině čítající 100 osob... atd.^[2] Někteří z těchto exulantů spoluzakládali nové české osady v pruském Slezsku, např. Friedrichův Tábor, Husinec, byli i v Zelově, ale většinou šli do Rixdorfu či do Berlína za svými krajany. Kazatelem sboru v Husinci a Čermné v Pruském Slezsku byl od roku 1755 až do své smrti Samuel Figulus (2. dubna.1724 – 1771), pravnuk Jana Amose Komenského.

Potomci exulantů „z Čermné, panství lanškrounské“ žijí v Německu, Polsku, USA, Kanadě, Austrálii... někteří byli repatriováni v roce 1945 z Polska do Čech. Rodokmeny exulantů spravuje pro Exulant (spolek) Petr Hlaváček. Touto historií se zabývají i jiní badatelé. Významným zdrojem informací jsou biografie exulantů uložené v archivu Jednoty bratrské v Herrnhutu (Ochranov), Německo. Nejdostupnější informace jsou v knihách Edity Štěříkové (včetně uvedení dalších zdrojů a údajů z matrik).

Rozvoj obce

V roce 1873 byla Čermná povýšena na městys. Měla přes tři tisíce obyvatel a zažívala prudký rozvoj. Od roku 1860 se mohla pyšnit vlastní poštou a od roku 1893 vlastní záložnou. Obecná škola byla roku 1877 přestěhována do zděné budovy a v roce 1907 vyrostla na náměstí secesní budova školy měšťanské. V roce 1898 v obci fungoval vodovod a o pět let později i elektrické osvětlení. Telefon do Čermné dorazil roku 1923 a biograf byl zřízen v roce 1928.

Rozdělení obce

Do roku 1922 nesl městys jméno Čermná v Čechách. V letech 1926–1935 pak Čermná u Kyšperka. V roce 1935 byla jenom administrativně potvrzena náboženská diferenciace Čermné, když vznikly dvě nové obce – katolická Dolní Čermná a evangelická Horní Čermná.

Literatura - autorka Edita Štěříková

• Běh života českých emigrantů v Berlíně v 18. století, 1999
• Pozvání do Slezska. Vznik prvních českých emigrantských kolonií v 18. století v pruském Slezsku, 2001
• Exulantský kazatel. Biografická novela o Václavu Blanickém (1720–1774), zakladateli exulantských kolonií v pruském Slezsku, 2007
• Země otců. Z historie a vzpomínek k 50. výročí reemigrace potomků českých exulantů, 1995, 2005
• Zelów. Česká exulantská obec v Polsku, 2002, 2010
• Z nouze o spaseni. Česká emigrace v 18. století do Pruského Slezska, 1992

Reference