Černé září v Jordánsku

Jordánský král Husajn

Černé září (arabsky: أيلول الأسود) je v arabské historii označení pro září 1970, kdy došlo ke konfliktu mezi jordánským panovníkem králem Husajnem a palestinskými militantními organizacemi, které neustále oslabovaly královu autoritu, ozbrojeně vystupovaly proti jordánským bezpečnostním složkám a pokusily se o zabití krále a vyvolání revoluce.[1] Násilnosti Černého září vedly ke smrti 5 až 10 tisíc lidí.[2] Ozbrojený konflikt skončil v červenci 1971 vyhnáním Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) a tisíců palestinských militantů do Libanonu.

Počátky vzpoury

Počátkem roku 1970 se izraelsko-palestinský konflikt přesunul na území Jordánska. Jordánský král Husajn začal mít obavy z rostoucí moci a vlivu OOP a faktické absence jordánské autority v palestinských uprchlických táborech.[2] Militantní organizace pak vytvořily za pomoci palestinských Arabů stát ve státě. Tento fakt podpořil pragmatická jednání a tajné schůzky mezi Izraelem a Jordánskem.[2] V únoru téhož roku propukly nepokoje v hlavním městě Ammánu a byl spáchán neúspěšný atentát na krále.[2] Králi Husajnovi došla trpělivost, když Lidová fronta pro osvobození Palestiny (LFOP) nechala na jednom z jordánských letišť vyhodit do povětří tři unesená letadla.[1] 16. září 1970 tak vyhlásil v zemi stanné právo.[2] Jordánská armáda zaútočila proti palestinskému velitelství a jordánské tanky ostřelovaly základny militantů. Během této odvety zahynulo na dva tisíce teroristů z OOP a několik tisíc palestinských civilistů.[1] Situace se vyhrotila, když do Jordánska vtrhla syrská armáda, pod záminkou ochrany uprchlíků. Vzápětí se však stáhla, když nad jejich tanky začala nízko přelétávat izraelská bojová letadla.[2]

Uklidnění situace a vyhnání militantů

Situace měla být uklidněna na setkání hlav arabských států v Káhiře.[2] V důsledku komplikovaných jednání však jeden z účastníků, egyptský prezident Gamal Násir, dostal infarkt a zemřel.[2] Konflikt v Jordánsku již velikostí připomínal občanskou válku.[2] Nakonec byl předseda OOP Jásir Arafat donucen podepsat dokument o zrušení palestinských guerill v Jordánsku a složení zbraní militantních organizací.[2] LFOP a Demokratická fronta pro osvobození Palestiny (DFOP) však tuto dohodu odmítly a společně s Fatahem vyzvaly prostřednictvím Rádia Bagdád ke svržení krále Husajna.[2] Na to jordánská armáda obsadila poslední centra palestinských militantů. Většina jich pak prchla do Libanonu, zbylí se vzdali jordánské nebo izraelské armádě. Počet obětí tohoto konfliktu se odhaduje na 5–10 tisíc.[2]

Po této události došlo k radikalizaci frakcí OOP na straně palestinských Arabů a na straně Izraele došlo k zavedení cílené likvidace teroristů a významných osobností.[2] V důsledku těchto událostí také vznikla teroristická organizace Černé září, která měla na svědomí masakr izraelských olympioniků na olympiádě v Mnichově, v roce 1972.[2]

Odkazy

Reference

  1. ↑ a b c GILBERT, Martin. Izrael: Dějiny. Praha: BB Art, 2002. ISBN 80-7257-740-9. S. 410–411. 
  2. ↑ a b c d e f g h i j k l m n ČEJKA, Marek. Izrael a Palestina - Minulost, současnost a směřování blízkovýchodního konfliktu. 2. vyd. Praha: Barrister & Principal, 2007. ISBN 978-80-87029-16-9. S. 142–143. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Hussein 1978.jpg
King Hussein waves to a welcoming crowd