Černice (Horní Jiřetín)

Černice
Hlavní ulice
Hlavní ulice
Lokalita
Charaktervesnice
ObecHorní Jiřetín
OkresMost
KrajÚstecký
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice50°34′ s. š., 13°31′33″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel232 (2021)[1]
Katastrální územíČernice u Horního Jiřetína (7,0613 km²)
Nadmořská výška248 m n. m.
PSČ435 43
Počet domů87 (2011)[2]
Černice
Další údaje
Kód části obce43028
Kód k. ú.643025
Geodata (OSM)OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Černice (německy Tschernitz) jsou vesnice a místní část města Horní Jiřetín v okrese Most v Ústeckém kraji. Nacházejí se v nadmořské výšce 248 metrů, asi 1,5 kilometru severovýchodně od Horního Jiřetína. Do osady zajíždějí autobusy MHD č. 14 a 28.

Název

Původ názvu vesnice je nejasný. Mohl by být odvozen z přídavného jména černá ve smyslu Černá voda, ale žádný takový potok není v Čechách znám. Jinou možností je odvození názvu ze jména osoby.[3] V historických pramenech se jméno vesnice objevuje ve tvarech: Cyrnin (1250), Czirnezin (1325),[4] Czrnicz (1409), Cžernicze (1516), Ssirymicz (1549), Czirnicze (1555), czirnicze (1561), „ves Cžjrniczy celou“ (1599) a Cžernicz (1787).[3]

Historie

První písemná zmínka o Černicích pochází až z roku 1250.[4] Před rokem 1848 byly Černice součástí lobkovického panství Nové Sedlo – Jezeří. Po roce 1850 se Černice staly osadou obce Nové Sedlo nad Bílinou (tehdy Novosedly) v okrese Chomutov, později byly osadou obce Albrechtice. Ve třicátých letech 20. století se osamostatnily. V roce 1960 se Černice staly součástí okresu Most a od tohoto roku se rovněž staly osadou Horního Jiřetína.

V 16. století tu působila zděná kamenečná huť, vybavená několika pecemi, z nichž každá byla vybavena šesti olověnými pánvemi. Huť zpracovávala kamenečné břidlice z místního naleziště a spolupracovala s podobným podnikem v nedalekých Kundraticích. V pecích se topilo uhlím z povrchového lomu mezi Kundraticemi a Podhůřím.[5] Roku 1680 (a snad už od roku 1647) hutě provozovali Lobkovicové, za nichž byl otevřen nový lom a otevřena odvodňovací štola, která odváděla vodu z dobývek na úbočí vrchu Kapucín do Černického potoka. Výroba kamence zde byla ukončena nejspíše krátce po polovině osmnáctého století. Poslední zmínka o ní je z roku 1751.[6]

Na přelomu dvacátého a 21. století byla vesnice spolu s městem Horním Jiřetínem známá v diskusi ohledně tzv. územních limitů těžby hnědého uhlí. V případě posunutí jejich hranic by byla ohrožena existence obou sídel.

Přírodní poměry

Černice stojí na rozhraní Mostecké pánve a úpatí Krušných hor. Severozápadně od vesnice se zdvihá masív Černického vrchu, Kapucínu a Točníku, vymezený na severu údolím Jiřetínského potoka a na jihovýchodě údolím Černického potoka.[7] Po jejich úpatí vede přeložka Šramnického a Černického potoka, na jejíž pravé straně se nachází odvaly a dvě jezírka, která jsou zatopenými lomy po těžbě kamenečných břidlic.[6] Lesní porosty na Kapucínu a Točníku jsou chráněny v přírodní rezervaci Točník – Kapucín.[7]

V severní části katastrálního území se v zářezu silnice z Horního Jiřetína do Mikulovic nachází odkryv terciérní subvulkanické brekcie tvořené úlomky hornin krystalinika a přeměněných bazaltických hornin, uložených ve vulkanickém materiálu s řídkými sloupky čedičového amfibolu. Na linii brekcie jsou vázány tři maarové diatrémy aktivní v období miocénu až pliocénu.[8]

Obyvatelstvo

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 536 obyvatel (z toho 271 mužů), z nichž bylo 71 Čechoslováků, 464 Němců a jeden člověk jiné národnosti. Kromě 46 lidí bez vyznání byli členy římskokatolické církve.[9] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 624 obyvatel: 84 Čechoslováků, 523 Němců a osm cizinců. S výjimkou osmi evangelíků a 61 lidí bez vyznání se hlásili k římskokatolické církvi.[10]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[11][12]
Rok186918801890190019101921193019501961197019801991200120112021
Počet obyvatel258356346379463536624516505385350249239235232
Počet domů44555263677610210496909189878787

Pamětihodnosti

Odkazy

Reference

  1. ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. ↑ Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. ↑ a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Černice, s. 324. 
  4. ↑ a b SVOBODA, Jan; ŠMILAUER, Vladimír. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek V. Dodatky. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1960. 676 s. Heslo Černice, s. 149. 
  5. ↑ BÍLEK, Jaroslav; JANGL, Ladislav; URBAN, Jan. Dějiny hornictví na Chomutovsku. Chomutov: Vlastivědné muzeum v Chomutově, 1976. 192 s. S. 68. 
  6. ↑ a b Černický kamenec. Krušnohorské noviny. Českojiřetínský spolek – spolek pro oživení Krušnohoří, 15. prosinec 2022, roč. 2022, čís. 1, s. 17. ISSN 2533-350X. 
  7. ↑ a b Seznam.cz. Turistická mapa [online]. Mapy.cz [cit. 2024-10-20]. Dostupné online. 
  8. ↑ Horní Jiřetín – Mikulovice [online]. Česká geologická služba, 1998, rev. 2009-10-07 [cit. 2024-10-21]. Dostupné online. 
  9. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 210. 
  10. ↑ Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 100. 
  11. ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  12. ↑ Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  13. ↑ Pyšná sídla mocných. Příprava vydání Ivan Lehký, Milan Sýkora. Most: Ústav archeologické památkové péče severozápadních Čech, 2014. 202 s. ISBN 978-80-86531-14-4. Kapitola Zapomenuté hrady, s. 77–85. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Czech Republic adm location map.svg
(c) Karte: NordNordWest, Lizenz: Creative Commons by-sa-3.0 de
Location map of the Czech Republic
Information-silk.svg
Autor: , Licence: CC BY 2.5
A tiny blue 'i' information icon converted from the Silk icon set at famfamfam.com
Černice2.jpg
Autor: Jirka Dl, Licence: CC BY-SA 3.0
Černice, hlavní ulice - pohled o Jezeří