Černohorské knížecí biskupství

Černohorské knížecí biskupství
 Митрополство Црногорско 
Mitropolstvo Crnogorsko
 Zeta v době Crnojevićů
 Černohorský sandžak
 Černohorský vilájet
15161852Černohorské knížectví 
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
geografie

Černé Hora v době 19. století
rozloha:
5 475 km² (v roce 1851)
obyvatelstvo
počet obyvatel:
60 000
národnostní složení:
státní útvar
perun (návrh)
vznik:
zánik:
13. března 1852 – sekularizace
státní útvary a území
předcházející:
Zeta v době CrnojevićůZeta v době Crnojevićů
Černohorský sandžakČernohorský sandžak
Černohorský vilájetČernohorský vilájet
následující:
Černohorské knížectvíČernohorské knížectví

Černohorské knížecí biskupství (srbsky Митрополство Црногорско, psáno v latince Mitropolstvo Crnogorsko) bylo v letech 15161852 pravoslavné církevní knížectví na Balkánském poloostrově v rozsahu novodobé republiky Černé Hory. V průběhu jeho existence byli Černohorci často nuceni odrážet útoky osmanských Turků, kteří ovšem Černou Horu nikdy zcela neovládli. Díky tomu také na rozdíl od okolí (Albánie, Bosna a Hercegovina) nepodlehli islamizaci.

Historie

Související informace naleznete také v článcích Černá Hora a Dějiny Černé Hory.
Povstání Černohorců, obraz z 19. století
Černohorci v 19. století

Od 10. století tu existovalo po několik dalších století knížectví Zeta, než jej v 15. století vyvrátili postupující Turci. Část obyvatel Zety se s tím nesmířila a uprchla do nepřístupných horských oblastí, kde založila nezávislý stát nazvaný „Černá Hora“. Izolace od okolního světa tak státeček sice ochránila před dobytím, na druhou stranu však brzdila jakýkoliv společenský a technický pokrok. Společnost byla rozdělená na klany.

V roce 1516 světský kníže Durad V. Crnojević odstoupil ve prospěch arcibiskupa Vavila, který přeorganizoval Černou Horu v teokratický stát pod nadvládou voleného knížete-biskupa (vladyky) z Cetinje, což byla pozice předána roku 1697 Petrović-Njegošovou rodinou z rodu Ridani ze strýce na synovce, jelikož biskupům nebylo dovoleno se ženit. V 17. století vydal osmanský sultán listinu, v níž – pod ruským tlakem – potvrdil samosprávnost Černé Hory. Následně černohorský sněm zvolil vladykou Danila Ščepčeviče z rodu Petrovičů-Njegoš. Tato dynastie pak vládla v Černé Hoře až do roku 1918, její postavení ovšem bylo až do poloviny 19. století vratké a reálnou moc neměla.[1] Byť vladykové jako Petr I. Petrovič nebo jeho nástupce Petr II. Petrovič dokázali část moci vybojovat a druhý z nich například začal vybírat daně.

Petr II. Petrović-Njegoš, snad nejvlivnější vladyka Černé Hory, vládl v první polovině 19. století. Podle osmanského kronikáře Evliji Celebiji byli ortodoxní Černohorci „čistí původní Chorvaté“, což pronesl, když navštívil oblast Piva v roce 1664.

Až do roku 1852 reálně vládli pravoslavní metropolité se sídlem v Cetinji. V roce 1851 se stal vladykou Danilo II. Petrović-Njegoš, ale roku 1852 se vzdal církevní hodnosti a oženil se, přijal titul knížete (knjaze) jako Danilo I. a svou zem přeorganizoval na čistě světskou dědičnou monarchii pod vládou dynastie Petrović-Njegoš, čímž vzniklo Černohorské knížectví.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků History of Montenegro na anglické Wikipedii, Budva na anglické Wikipedii, Sveti Stefan na anglické Wikipedii, Bar, Montenegro na anglické Wikipedii a Kotor na anglické Wikipedii.

  1. MANDALINIČ, Josip. Kořeny černohorské státnosti. Dějiny a současnost [online]. [cit. 2021-02-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Ottoman flag by Hieronymus Bosch.svg
Autor: BlinxTheKitty, Licence: CC BY-SA 4.0
Possible flag or banner of the Ottoman Empire (or Ottoman army) according to Hieronymus (aka Jérôme) Bosch (crwflags.com), the painter lived in the Middle Ages (c. 1450–1516) in Brabant and some of his paintings show Ottoman flags. These are generally red with a white crescent. It was the end of the XVth century, when the Ottomans had just conquered Constantinople and thus ended the Byzantine Empire, that was a shock for the Christian world.
Coat of arms of Montenegro (1711).png
Autor: WikiNameBaks, Licence: CC BY-SA 3.0
Coat of arms of Montenegro under Vladika Danilo
Group of Montenegrins.jpg
The photograph presents Five Montenegrins posed against a tile-roofed structure; one sits in a window. It was taken between 1855 and 1865 by Fenton, Roger, 1819-1869.
Устанак Црногораца.jpg
Uprising of the Montenegrins. Oil painting by Đura Jakšić
Flag of Zeta.svg
Autor: Germenfer, Licence: CC BY-SA 4.0
Flag of the Chernoyevitch Dynasty, based on it's coat of arms and a written description from a Venetian diplomatic corespondance:

Noble coat of arms was granted to Ivan Chernoyevitch on the assembly of the Great council of Venice, 24.02.1473, which is attested to by the golden bull, whose transcript is kept in the State Archive of Venice (Arcshivio di Stato di Venezia, Ex libro privilegiorum II, ch. 54), in which the eagle is described as a golden two-headed eagle. (Source: A. Samardžić, "Dosadašnji izvori o grbovima Crnojevića" MATICA, 2010, p. 762) (original text in Montenegrin/Serbo-Croatian)

The designed of the eagle itself is based on the printed coat of arms on the first page of Cetinje Octoechos, a South Slavic liturgy book, printed in Montenegro in 1494, by the Crnojević printing house.

The red field of the flag is attested by Charles du Fresne Sieur du Cange, who states "And after the fall of Montenegro, the heraldic tradition was carried out by Staniša Crnojević, as well as his grandchildren, which went into exile in Venice. Members of house Crnojević, which were accepted into the ranks of Venetian nobility, carried a golden two-headed eagle on a red field" (Source: Charles du Fresne Sieur du Cange, Illyricum vetus et novum, p. 135) (original text in Latin).
Flag of the Prince-Bishopric of Montenegro2.svg
Autor: Spesh531, Licence: CC BY-SA 3.0
Flag of the Prince-Bishopric of Montenegro
Flag of Montenegro (1860–1905).svg
Autor: B1mbo, Licence: CC BY-SA 4.0
Military flag of the Principality of Montenegro, with monogram of Price Nicholas I of Montenegro (1860-1910)