Černouhelné doly na Žacléřsku

Černouhelné doly na Žacléřsku byly zakládány v dobývacím prostoru Žacléř (DP Žacléř) v katastrálním území obcí Bernatice[p. 1], Královec, Lampertice a Žacléř[p. 2]. Dobývací prostor má rozlohu 9,24725 km².[1] Rozvoj těžby nastal koncem 18. století, kdy bylo kamenné černé uhlí dodáváno nejen kovářům, ale i do cihelen, vápenek a skláren. Mezi nejznámější těžaře patřili baron Silberstein, Müllerové a Rudolf Manger. Od roku 1896 postupně získala tyto doly společnost Západočeský báňský akciový spolek (ZBAS). Po ukončení druhé světové války přešly znárodněné doly pod národní podnik Východočeské uhelné doly (VUD, n.p.) Trutnov. V roce 1950 doly byly sloučeny a přejmenovány na Důl Jan Šverma (DJŠ) v Žacléři. Ukončení těžby v DP Žacléř nastalo ke dni 31. prosince 1992. Poslední vozík naložený uhlím vyjel na DJŠ v roce 2002[p. 3]. Od poloviny 19. století bylo vytěženo cca 27 milionů tun černého kamenného uhlí.[1][2][3]

Historie

Počátky dolování

Zahájení těžby černého kamenného uhlí na území Žacléře se datuje do konce 16. století. Archivní prameny uvádějí datum 15. srpna 1570 za den, kdy opat Kašpar I. Hauser, představený cisterciáckého kláštera v Grüssau (Krzeszów v Polsku), povolil Jacobu Rabemu, rychtáři z pruské obce Oppau, vyhledávání a těžení černého uhlí v žacléřském okolí.[4] Těžba černého uhlí probíhala i v dalších letech, to je známo z urbářů (u převodu majetků) nebo z matrik, kdy je v záznamech uváděno hornické povolání. Uhlí bylo těženo z plytkých jam, protože uhelné sloje vycházely až na povrch. Zvýšené nároky nově se rozvíjejícího průmyslu náročného na spotřebu paliva způsobily, že v okolí nově vzniklých textilek, pivovarů, lihovarů, cihelen, vápenek a dalších závodů byl pociťován nedostatek dřeva a to nutilo podnikatele k přechodu na jiné palivo – černé uhlí. Zrušením jezuitského řádu přešlo žacléřské dominium do rukou státu a stát prostřednictvím horního eráru se začal starat o uhelná ložiska. Dalším podnětem pro rozvoj těžby uhlí bylo v roce 1787 zařazení černého kamenného uhlí mezi vyhrazené nerosty, vynětí z pozemkového vlastnictví vrchnosti, povolení (souhlas) k těžbě vydával stát. Tím byla umožněna těžba i další těžařům z řad drobné buržoazie.[2][5]

Od roku 1775 byli na Žacléřsko posíláni odborníci ze saských a kutnohorských dolů, aby prozkoumali možná naleziště černého uhlí a otevřeli nové doly. V roce 1785 byla vyhloubena jáma Eliška a pro odvádění silných přítoků vody byla v roce 1876 zahájena ražba 240 m dlouhé dědičné štoly, později nazývané Vilemína (Wilhemine Stollen). Štola sloužila nejen k odvodnění, ale i jako těžní, větrní a k fárání mužstva. V roce 1811 byly na Žacléřsku položeny první důlní míry. Propůjčku získali společníci Ignác Sklenka a Engelbert Pohl na dolovou míru Marie Pomocné (Mariahilf mas). Žacléřskému panství byla propůjčena vrchnostenská důlní míra I a II. V letech 1814–1815 Rudolf Manger z Černé Vody položil své první dvě důlní míry Antonín a Ferdinand, od Krištofa Büchnera ze Žacléře odkoupil v roce 1816 dolovou míru Štěpán III. František Gaberle dne 1. února 1826 získal dolovou míru Hugo, která byla 22. prosince 1819 propůjčena Karlu Czerwencovi. Rozvoj důlní techniky umožňoval těžbu uhlí z větších hloubek. Byly zakládány jámy se svislými jámovými stvoly. V roce 1819 bylo na území Žacléře a Lampertic vyhloubeno 14 svislých jam. V roce 1820 bylo na Žacléřsku vytěženo 2200 tun uhlí, polovina připadala na vrchnostenské doly.[2][5]

Ve třicátých letech 19. století byly raženy štoly Prokop (žacléřské panství), Josef (rodina Gaberlova), Antonín (Rudolf Manger) a Egidi (Josef Reichelt z Drážďan), které se později staly základem žacléřského dolu. Koncem třicátých let 19. století bylo na Žacléřsku v provozu celkem 8 závodů a v roce 1840 vytěžilo se 6600 tun uhlí. V roce 1841 přešlo Žacléřské panství do vlastnictví rytíře Karla Pulpana z Feldsteinu, které v roce 1842 získal Adolf baron Silberstein.[6] V roce 1844 těžař z Oslavan Jan Müller koupil dolovou míru Marie Pomocné od Josefa Reichela za 36 000 tolarů.[6]

Hlubinné dobývání

Od poloviny padesátých let 19. století se rozvíjí těžba černého uhlí z větších hloubek, doly byly vybavovány parními stroji. V roce 1848 byla prohloubena jáma Jiří (baron Silberstein), v roce 1855 jáma Julie (Jan Müller), první strojní jáma. Kolem roku 1850 se roční těžba pohybovala ve výši cca 15 000 tun. Baron Silbernstein na Žacléřsku obnovil těžbu na starých jámách. Největším producentem uhlí byla jáma Eliška, která byla prohloubena a nově přestavěna v období 1868–1870. Jan Müller otevřel v roce 1868 jámu Marie, která byla vybavena parním těžním strojem. Těžba černého uhlí postupně narůstala, na dolech barona Silbersteina se roční produkce pohybovala kolem 10 000 tun, na dolech Kamenouhelného těžířstva bratří Müllerů kolem 5 500 tun a na dolech Rudolfa Mangera a Františka Gaberleho kolem 1 500 tun.[2][4]

V první polovině sedmdesátých let 19. století se těžba černého uhlí pohybovala kolem 130 000 tun ročně. Mezi největší odběratele patřily závody a podniky v Trutnově, Hostinném, Vrchlabí, Horkách u Staré Paky a dalšícg průmyslových městech Podkrkonoší. Těžaři na Žacléřsku museli čelit konkurenci z jiných revírů (Kladno, Ostravsko, Slezsko), která využívala dostupné železnice k zásobování lokalit Podkrkonoší. Výstavbu místních komunikací zabezpečili jak Müllerové tak i baron Silberstein. V roce 1859 baron Silberstein zahájil výstavbu koňské dráhy do Trutnova, v roce 1868 byla železnice prodloužena přes Poříčí u Trutnova do Královce a v roce 1869 až do Libavy v pruském Slezsku. V roce 1882 byla uvedena do provozu místní dráha z Trutnova do Královce.

ZBAS

Sedmdesátá léta byla pro Žacléřsko ve znamení odbytové krize, která postihla nejvíce doly barona Silbersteina, a následné stagnace těžby uhlí. V roce 1896 kupuje bývalé doly barona Silbersteina[p. 4] Západočeský báňský akciový spolek (ZBAS) a o dva roky později i doly Kamenouhelného těžířstva bratří Müllerů[p. 5].[2][7] ZBAS byla společnost s největší těžbou uhlí na Žacléřsku až do roku 1945, kdy byla znárodněna. V letech 1897 až 1901 ZBAS provedlo osm průzkumných vrtů, které přispěly k otevření 15. až 28. sloje nadložní skupiny. Byly raženy překopy, doly Julie, Marie a Františka byly prohloubeny. V letech 1900–1901 bylo postaveno prádlo, elektrická centrála, lanovka a mimo areál dolů budova ředitelství[p. 6] a úřednické domy.[p. 7] Pro havíře byly postaveny kolonie Bílá a Červená. Zaváděny byly nové výkonné důlní mechanizmy. V roce 1898 těžba činila 153933 tun a v následujícím roce to bylo již 211 534 tun. ZBAS v roce 1905 vytěžila 257 900 tun uhlí, v krizových letech těžba klesla až na 199 600 tun v roce 1925.[8] V období druhé světové války ZBAS byl pod vlivem SUBAGu (Sudetenländische Bergbau A.G.), který podléhal koncernu Reichswerke Hermann Göring.[9] V letech 1940–1941 těžba stagnovala. Ke zvýšení došlo v následujících létech po výměně dosavadního ředitele Tenscherta říšským Němcem z Vestfálska dr. ing. Günterem Dorstewitzem. Na žacléřské doly byli nasazeni váleční zajatci, kteří byli dodáváni ze zajateckého tábora ve Zhořelci (Görlitz).

Po roce 1945

Po skončení druhé světové války byly doly ZBAS postaveny pod národní správu a znárodněny. Dnem 1. ledna 1946 byl vytvořen národní podnik Východočeské uhelné doly (VUD), pod který byly začleněny doly na Žacléřsku. V roce 1950 byly žacléřské doly Eliška a Jiří, Marie a Julie v Lamperticích a Františka v Černé Vodě sloučeny pod jeden závod Důl Jan Šverma (DJŠ) v Žacléři. V roce 1958 byl stav jam Julie a Marie nevyhovující, proto bylo zahájeno hloubení nové hlavní jámy Jan. Moderní jáma dosáhla hloubky 955 m (v roce 1987), byla vybavena elektrickým těžním strojem. V šedesátých letech 20. století nastala stagnace těžby. Do popředí je postavena ropa, která měla nahradit uhlí. Období stagnace trvalo do sedmdesátých let 20. století. Těžba se pohybovala ve výši kolem 210 000 tun za rok.[2][10] V roce 1974 činila 270 000 tun. Vzrůst nastal od roku 1981 až do konce osmdesátých let 20. století, kdy bylo vytěženo 250 000 tun uhlí.

Ukončení těžby

Přechodem na tržní hospodářství v devadesátých letech doly na Žacléřsku přecházejí do útlumového programu Usnesením vlády České a Slovenské federativní republiky ze dne 11. června 1990 č. 397 a dalšími rozhodnutími. Ukončení těžby na Dole Jan Šverma v Žacléři bylo stanoveno na 31. prosince 1992 a tímto dnem byla těžba ukončena. V roce 1996 Ministerstvo kultury ČR prohlásilo šachetní budovu a těžní věž včetně těžního stroje dolu Františka[11] a těžní věž dolu Jiří[12] kulturní památkou ČR. Do roku 2005 byla zlikvidována všechna hlavní důlní díla. Poslední vozík s černým kamenným uhlím byl vytěžen v roce 2002 při likvidaci DJŠ, kdy bylo vybráno při hloubení čerpací jímky na 2. patře dolu a i mohlo být částečně využito.[13] V roce 2000 Ministerstvo kultury ČR prohlásilo šachetní budovu, těžní věž, strojovnu a těžní stroj jámy Julie kulturní památkou ČR.[14] V roce 2011 Ministerstvo kultury ČR prohlásilo areál Dolu Jan Šverma (šachetní budova s kompletním vybavením vozíkového oběhu, ocelová kozlíková těžní věž, úpravna uhlí se spojovacím krkem a šachetní budovou, objekt strojovny s vybavením) kulturní památkou ČR.[15]

Těžba uhlí na Žacléřsku

obdobítěžba

[tuny]

zdrojobdobítěžba

[tuny]

zdroj
do roku 180020 000[2][16]1946–1950881 000[16]
1801–182020 0001951–19551 138 000
1821–184050 0001956–19601 193 000
1841–1860325 0001961–19651 392 000
1861–18801 755 0001965–19701 373 000
1881–19002 800 0001971–19751 315 000
1901–19205 170 0001976–19801 175 000
1921–19404 335 0001981–19851 258 000
1941–19451 205 0001986–19901 157 000
1991–1992376 000

Seznam důlních děl (jam, dolů a štol) na Žacléřsku

názevdílohloubka, délka

[m]

profil, průměr

[m]

založenoukončení, zánikpoznámkazdrojSouřadnice[17]
českyněmecky°E°Nm n. m.
1.Jáma AdolfAdolf-Schachtmělká jáma402,0 x 2,0před 1840?napojena na štolu Karoli[1]15.9181350.66532634,0
2.Jáma AntonínAnton-Schachtvětrná102,0 x 2,0kolem 1842?propojena s jámou Alexander15.9262450.67356566,0
3.Jáma EliškaElisabeth-Schachttěžní, vodní1487,0 x 2,518681968[18]15.9238650.67215578,0
4.Jáma FerdinandFerdinand-Schachtmělká jámaasi 102,0 x 2,0před 1800asi 1814[1]15.9221950.67015600,0
5.Jáma FranziFranzi-Schachtmělká jáma202,0 x 2,0184015.9188750.66680625,0
6.Jáma HugoHugo-Schachttěžní702,0 x 2,0kolem 1840po 1855napojena na štolu Karoli15.9179350.66368629,0
7.Jáma JiříGeorg-Schachttěžní1323,8 x 2,01814[18] 1848[1]1994napojena na štolu Josefi15.9195250.66605623,7
8.Jáma JordanJordan-Schachtmělká jámacca 102,0 x 2,0před 1800patří mezi nejstarší, propojená se štolou "X"15.9236450.67054590,0
9.Jáma ProkopProkoppi-Schachtmělká jámacca 202,0 x 2,0kolem 182015.9181950.66766633,0
10.Jáma AlexanderAlexander-Schachtvětrní132,0 x 2,0kolem 1842v roce 1872 mimo provoznapojena na štolu Antoni15.9282950.67308562,8
11.Jáma AmalieAmalien-Schachtmělká jáma, víceúčelová52,0 x 2,0kolem 1865odvodnění do 260 m vzdáleného černovodského potoka15.9324450.67955572,7
12.Jáma CecílieCäcilien-Schachtvětrní, úpadnice932,0 x 2,0kolem 190015.9295150.67685605,4
13.Jáma KláraClara-Schachtúpadnice, větrní, pomocná632,0 x 2,0před 185015.9248550.67664596,0
14.Jáma FrantiškaFanny-Schacht, Franziska-Schachttěžní2394,8 x 2,518142003napojena na štolu Antonín[1][18]15.9288650.67409576,4
15.Jáma KarelCarl-Schachttěžní5–62,0 x 2,0po 1855napojena na štolu Karel[1]15.9243550.67688597,0
16.Jáma ŠtefanStephani-Schachtúpadnice482,0 x 2,01820do 190015.9289150.67774599,3
17.Jáma FlorianFlorian-Schachtmělká jáma202,0 x 2,015.9260650.6666580,0
18.Jáma JohanaJohanna-Schachtmělká jáma302,0 x 2,0kolem 187315.9267250.66594565,0
19.Jáma JulieJulien-Schachttěžní, vtažná865průměr 4,518532005[1][19]15.9286750.67073578,9
20.Jáma MarieMarien-Schachttěžní,5285,5 x 2,618141974[1]15.9292450.66778578,8
21.Jáma Jantěžní955průměr

5,5

19582004[18][19]15.9291050.66868578,8
22.Jáma VáclavWenzel-Schachtmělká jáma102,0 x 2,0před 1873[1][17]15.9256950.66852595,0
23.Štola Antonidědičná štola (vodní, větrná)1602,0 x 2,0před 1847 (asi 1840)[1]pro jámu Františka15.9283450.67249550,0
24.Boberská štola – dolníBober-Stollenslepá štola2002,5 x 2,015.9109150.67946573,0
25.Boberská štola – horníGutglück-Stollenprůzkumná štola4002,5 x 2,0na důlní míře Gutglück15.9131750.67684577,0
26.Štola CaroliCarl-Erbstollen

(Karoli-Stollen)

dědičná štola

(vodní, větrná)

2002,0 x 2,0kolem 184038,2 m nad štolou Josefi,

pro jámu Hugo, po roce 1848 pro jámu Jiří

15.9203650.66157598,0
27.Císařská štola horní (Erární štola)Kaiserstollen (Oberer Aerarischer Stollen)slepá štola2502,0 x 2,070. letech 20. stoletíSV svah kopce Šibeničník15.9197650.65741536,0
28.Erární štola dolníKaiser-Stollen (Schürf-Stollen)slepá1502,0 x 2,01865SV svah Kozince15.9407450.65362496,5
29.Prokopská úpadníProcopi-Stollensvážná štola, větrná1502,0 x 2,0před 1900úklon 22°15.9139150.66672612,0
30.Sklad trhavinsklad1502,0 x 2,015.9277750.66585575,0
31.Štola Barbora (Barbara)Barbara-Stollenvodní2002,0 x 20,15.9243850.67544585,0
32.Štola EgidiAegidi-Erbstollendědičná6852,0 x 2,01830po 1945ústí překryto odvalem DJŠ15.9361750.66743536,4
33.Štola JosefiJosefi-Erbstollendědičná pro jámu Jiří5502,0 x 2,0po 183015.9234850.66067560,0
34.Štola KarelCarl-Stollendědičná1002,0 x 2,01850–185515.9253150.67624590,0
35.Štola ProkopiProcoppi-Erbstollendědičná, těžní6701,6 x 2,2před 181415.9286950.67207550,0
36.Štola Prokopi pomocná210[20]1,6 x 0,815.9306950.67156253,4
37.Štola v Červené koloniiLuft-Schachtvětrní pro jámu Jiří4101,8 x 1,5kolem 180015.9151150.66880608,2
38.Štola WilhelmínaWilhelmine-Stollenvíceúčelová2402,0 x 2,0po 178515.9216050.67231590,0
39.Štola Xdědičná2002,0 x 2,0před 1800propojena s jámou Jordán15.9244750.67044580,0
40.Štola Y2002,0 x 2,015.9346350.68073560,0
41.Svážná 10/121úpadnice8003,5 x 2,415.9193550.66905621,0
42.Svážná 10/128-6úpadnice2003,5 x 2,415.9179950.66420633,0
43.Svážná 11/130úpadnice, odvádění větrů2303,5 x 2,4zdroj[19] uvádí délku 501 m15.9192350.66965613,3
44.Svážná 12/121úpadnice, vtažná5303,5 x 2,4zdroj[19] uvádí délku 281 m,15.9171750.66977610,9
45.Větrní vrt Vrchlík52průměr 1,21985[19]zdroj[19] uvádí délku 74 m, z toho 52 m je svislá15.9221150.66949607,2
46.Výduch 13. nadložní slojeúpadnice, větrný kanál602,4 x 2,0před 189415.9170450.66666625,0
47.Výduch 14. nadložní slojevětrný kanál102,0 x 2,0kolem 188215.9157850.67042602,0
48.Výduch 2. nadložní slojeLuft-Schachtvětrní602,0 x 2,0před 184015.9194950.66474627,0
49.Výduch 21/220úpadnice452,4 x 2,015,926°E50,680°N578,0
50.Výduch 5. nadložní slojeúpadnice902,0 x 2,0před 197015.9210050.66830618,0
51.Výduch 9.nadložní sloje Černá Vodaúpadnice větrní1802,0 x 2,0190515.9365050.67939561,6
52.Výduch 9.nadložní sloje Eliškaúpadnice

víceúčelová

952,0 x 2,015.9166550.67104602,0
53.Výduch 9.nadložní sloje Jiříúpadnice

víceúčelová

902,0 x 2,0kolem 188015.9182150.666556°632,0
54.Výduch č.1 – 14. nadložní slojLuft-Schacht

(Franzen-Schacht)

úpadnice702,0 x 2,0187315.9168050.66588626,0
55.Výduch č.2 – 14. nadložní slojúpadní větrní kanál402,0 x 2,0před 189215.9168350.66824621,0
Souřadnice jsou doplněny podle zdroje: Česká geologická služba. Vlivy důlní činnosti, Dostupné online

Odkazy

Poznámky

  1. ↑ Katastrální území Křenov
  2. ↑ Katastrální území Žacléř, Bobr a Černá Voda
  3. ↑ Vybrané uhlí při hloubení čerpací jímky na 2. patře.
  4. ↑ Doly Eliška a Fanny, 103 jednoduchých důlních měr a 32 přebytků, 216 kutišť a civilní stavby za 1 milion zlatých.
  5. ↑ Jámy Marie a Julie, 113 jednoduchých důlních měr a 24 přebytků, 22 kutišť a civilní stavby za 548 tisíc zlatých.
  6. ↑ Lampertice čp. 197.
  7. ↑ Černá Voda čp. 57 a 45.

Reference

  1. ↑ a b c d e f g h i j k MAUER, Jiří; NOVOTNÝ, Karel; GAWOR, Franciszek. Hornictví na Žacléřsku. Žacléř: [s.n.], 2015. CZ.3.22/3.3.02/14.04269. S. 135, 136. 
  2. ↑ a b c d e f g DĚJINY DOLOVÁNÍ UHLÍ A RUD. www.hornictvi.info [online]. [cit. 2016-07-27]. Dostupné online. 
  3. ↑ Východočeské uhelné doly | Palivový kombinát Ústí, s. p.. www.pku.cz [online]. [cit. 2016-08-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-08-02. 
  4. ↑ a b MACH, Daniel. Časopis Krkonoše - Jizerské hory. Kapitola Smutné vzpomínání. krkonose.krnap.cz [online]. 2005/3 [cit. 2016-09-02]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-09-17. 
  5. ↑ a b MAUER, NOVOTNÝ, GAWOR... c.d.,s. 29, 30.
  6. ↑ a b MAUER, NOVOTNÝ, GAWOR... c.d.,s. 32, 33.
  7. ↑ MAUER, NOVOTNÝ, GAWOR... c.d.,s. 37
  8. ↑ MAUER, NOVOTNÝ, GAWOR... c.d.,s. 38, 39
  9. ↑ MAUER, NOVOTNÝ, GAWOR... c.d.,s. 41–44
  10. ↑ MAUER, NOVOTNÝ, GAWOR... c.d.,s. 135–137
  11. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-09-02]. Identifikátor záznamu 120114 : uhelný důl hlubinný - jáma Františka, z toho jen: těžní věž se zařízením. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  12. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-09-02]. Identifikátor záznamu 120113 : uhelný důl hlubinný Jiří, z toho jen: šachetní budova s těžní věží. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [2]. 
  13. ↑ MAUER, NOVOTNÝ, GAWOR... c.d.,s. 137
  14. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-09-02]. Identifikátor záznamu 164167 : Uuhelný důl hlubinný - jáma Julie, z toho jen: těžní věž, těžní budova, strojovna těžního stroje, těžní stroj. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [3]. 
  15. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-09-02]. Identifikátor záznamu : uhelný důl hlubinný Jan. Chyba ve výrazu: Chybí operand pro + Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ Chyba ve výrazu: Chybí operand pro +. 
  16. ↑ a b Důl Jan Šverma v Žacléři. www.zdarbuh.cz [online]. 2012-06-04 [cit. 2016-09-02]. Dostupné online. 
  17. ↑ a b Česká geologická služba. Vlivy důlní činnosti, Dostupné online
  18. ↑ a b c d Něco málo historie.... www.hornickyskanzenzacler.cz [online]. [cit. 2016-08-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-08-12. 
  19. ↑ a b c d e f Otvírka a příprava ložiska Dolu Jan Šverma v Žacléři. www.zdarbuh.cz [online]. 2016-08-03 [cit. 2016-09-02]. Dostupné online. 
  20. ↑ ZBZS Odolov - ODD mapa. www.bzs.cz [online]. [cit. 2016-08-29]. Dostupné online. 

Externí odkazy