Černovická estakáda

Černovická estakáda
Základní údaje
KontinentEvropa
StátČeskoČesko Česko
KrajJihočeský
OkresTábor
Komunikaceželezniční trať Praha – České Budějovice
PřesČernovický potok
ProjektantMetroprojekt
Začátek výstavby2019
Otevřen2022
Souřadnice
Parametry
Materiálocel a beton
Délka854,9 m
Mapa
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Černovická estakáda je železniční dvoukolejný most o 27 otvorech na železniční trati Praha – České Budějovice (součást IV. železničního koridoru) v úseku Soběslav (mimo) – Doubí u Tábora v katastrálním území Zvěrotice v km 65,422. Most překonává silnici III/13527 Soběslav –Sedlečko a údolí Černovického potoka.[1]

Svou celkovou délkou 854,9 m je třetím nejdelším železničním mostem v České republice (po Negrelliho viaduktu 1 110 m a Branickém mostu 990 m).[2]

Historie

Železniční trať České Budějovice – Praha byla uvedena do provozu společností Dráha císaře Františka Josefa v roce 1871.[3] Část tratě byla v roce 1904 zdvoukolejněna a v roce 1971 byla zahájena její elektrizace, která byla kompletně dokončena v roce 2001. V rámci modernizace IV. železničního koridoru probíhá na této trati zdvoukolejnění a úprava pro rychlost vlaků na 160 km/h (respektive na až 200 km/h po instalaci systému ETCS).[4] Modernizovaný úsek 8416 m dlouhý, na kterém není železniční přejezd, je veden z 28 % na náspech (tj. 2,4 km), 52 % v zářezech (tj. 4,4 km) a zbytek tvoří umělé stavby jako Zvěrotický tunel, dvě estakády a další mosty a propustky.[1] Stavba estakády byla zahájena v říjnu 2019 a úsek byl zprovozněn 11. září 2022 po jedné koleji (druhá traťová kolej), po obou kolejích bude veden provoz od listopadu 2022.[5]

Zadavatel stavby a investor byla Správa železnic, projekt vypracovala společnost Metroprojekt Praha, zhotovitelem byla Společnost Doubí –Soběslav, ve které byly společnosti Strabag Rail, Eurovia CS a Metrostav.[6] Výstavbu Černovické estakády prováděly společně firmy Eurovia a Metrostav.[1]

Geologie

Z geologického hlediska se území Zvěrotic nachází v Českém masívu a je součástí moldanubické oblasti, jejíž stáří se odhaduje na krystalinikum a prevariské paleozoikum. V oblasti se projevuje výskyt metamorfovaných hornin (pararuly) pokryté sedimenty (jílové písky a štěrky).[7]

Stavba prochází územím s komplikovaným geologickým podložím, které je charakterizováno hlavně tektonikou. Ta se mění s hloubkou proterozoických hornin, které měly klesající tendenci v hloubce 30–25 m mezi opěrou 1 (OP1) a pilířem č. 20 (P20) a prudce stoupající v rozmezí 23–2,5 m mezi pilířem č. 21 (P21) a opěrou 2 (O2).

Popis

Most tvoří spřažená ocelobetonová konstrukce v délce 832,1 m s horní železobetonovou deskovou mostovkou, která je společná pro obě převáděné koleje. Trať je vedena ve směrovém oblouku 3400 m, sklon stoupání trati je 11,78 ‰. [8]

Spodní stavba

Spodní stavbu tvoří dvě železobetonové monolitické opěry s rovnoběžnými křídly a 26 monolitických železobetonových pilířů různé dispozice založených na hlubinných pilotách. Vzhledem k složitým geologickým podmínkám jsou O1 až P20 založeny na plovoucích pilotách vetknutých do terciérních hornin a P21 až O2 jsou založeny na opěrných pilotách vetknutých do proterozoických hornin. Všechny piloty jsou železobetonové velkoprůměrové s průměrem 1,2 m. U brzdných pilířů ve směru podélné mostní osy byla navíc provedena mikropilotáž s tryskovou injektáží. Propojení pilot s pilířem je zabezpečena dvěma dříky konstantního průměru vetknutých do základového bloku.

Nosná konstrukce

Trámová spřažená ocelobetonová nosná konstrukce s dvojicí svařovaných hlavních nosníků o výšce 2,85 m ve tvaru ɪ nese horní železobetonovou desku mostovky společnou pro obě koleje. Most je rozdělen do devíti samostatných dilatačních celků o čtyřech typech. Toto rozdělení bylo provedeno z důvodů působení zatížení od účinků bezstykové koleje.[8]

  • Most prvního typu tvoří tři spojité nosníky o délkách 26,350 + 38,000 + 26,350 m.
  • Most druhého typu tvoří čtyři spojité nosníky o délkách 33,700 + 41,000 + 41,000 + 337,700 m.
  • Most třetího typu tvoří tři spojité nosníky o délkách 27,250 + 34,000 + 27,250 m, Tento typ se opakuje šestkrát.
  • Poslední typ mostu tvoří dva spojité nosníky o délkách 23,850 + 23,850 m, Celková délka nosné konstrukce je 832,1 m.[8][6]

Hmotnost ocelové konstrukce je 2046 t. Na stavbě se spotřebovalo 6 320 pilot o průměru 1,2 m, 23 163 m³ betonu a 8 294 m² izolace mostovky.[2]

Odkazy

Reference

  1. a b c Aktuality | METROPROJEKT. www.metroprojekt.cz [online]. [cit. 2022-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-20. 
  2. a b VAMPILOVÁ, Martina. Třetí nejdelší železniční most v České republice. Metrostav a.s. - noviny [online]. [cit. 2022-09-19]. Dostupné online. 
  3. JUST, Tomáš. SUDOMĚŘICKÝ TUNEL, REALIZACE ŽELEZNIČNÍHO TUNELU V RÁMCI MODERNIZACE 4. KORIDORU. Tunely a podzemní stavby. 2015. Dostupné online. 
  4. Na jihu Čech se zprovoznil další nový úsek IV. železničního koridoru mezi Doubím a Soběslaví. www.mdcr.cz [online]. Ministerstvo dopravy, 2022-09-09 [cit. 2022-09-22]. Dostupné online. 
  5. MARTIN. Ze Soběslavi do Plané n.L. už jezdí vlaky po přeložce, zatím po jedné koleji. Železniční koridory [online]. 2022-09-12 [cit. 2022-09-19]. Dostupné online. 
  6. a b LESZKO, Bořivoj. Mosty na železniční trati Veselí nad Lužnicí – Doubí u Tábora | silnice-zeleznice.cz. silnice-zeleznice.cz [online]. [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  7. Zvěrotice u Soběslavi. rajmineralu.netstranky.cz [online]. [cit. 2022-09-21]. Dostupné online. 
  8. a b c PEŠATA, Jan. Estakáda přes údolí Černovického potoka. silnice-zeleznice.cz [online]. [cit. 2022-09-19]. Dostupné online. 

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“