Čerpací stanice Vršovické vodárny
| Čerpací stanice Vršovické vodárny | |
|---|---|
.jpg) (c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0 čerpací stanice | |
| Základní informace | |
| Architekt | Jan Kotěra |
| Výstavba | 1907 |
| Poloha | |
| Adresa | Vltavanů 229, Praha 4 - Braník,  Česko |
| Ulice | Vltavanů |
| Souřadnice | 50°1′42,82″ s. š., 14°24′13,15″ v. d. |
| Další informace | |
| Rejstříkové číslo památky | 54885/1-2308 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Čerpací stanice Vršovické vodárny v Braníku v Praze je vodárna, která stojí mezi ulicemi Vltavanů a Modřanská. Od roku 2002 je chráněna jako nemovitá kulturní památka České republiky.[1]
Historie
Čerpací stanice byla postavena v letech 1906–1907 podle projektu architekta Jana Kotěry, celý vodovodní systém navrhla a dodala firma Karla Kresse. V letech 1921–1922 se areál podle projektu prof. Hráského rozšířil o další objekty včetně strojovny z důvodu zvýšení výkonu a změněny pohonu z plynového na parní.[2] Pitná voda se čerpala ze studní, poté tekla asi 6 kilometrů do vodojemu na Zelené Lišce v Michli (arch. Jan Kotěra).[2]
Vodárna sloužila do 60. let 20. století. O deset let později zde vznikly tenisové kurty a v obytném objektu klubovna. Technické zařízení se nedochovalo.[2]
Popis
Fasáda je stejně jako michelská vodárenská věž z červených cihel, které jsou kombinovány se zeleně glazovanými tvarovkami; celá stavba je pak zakončena převýšenými štíty s typickým motivem stupňovitého oblouku. Vysoká okna se segmentovými záklenky mají skla zasazena v geometricky členěných kovových rámech.[2]
Odkazy
Reference
- ↑ Vodárna - areál bývalé úpravny vody a čerpací stanice vršovické vodárny. Národní památkový ústav. Památkový katalog. Katalogové číslo 1000001888, rejstříkové číslo ÚSKP 54885/1-2308. [cit. 2023-07-08]. Dostupné online
- ↑ a b c d Beran, Lukáš, ed. a Valchářová, Vladislava, ed. Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy: průvodce. 2., rozš. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, ©2007. Kapitola 14 Jihovýchodní Praha, 287 Čerpací stanice Vršovické vodárny, s. 239.
Literatura
- BERAN, Lukáš, ed. a VALCHÁŘOVÁ, Vladislava, ed. Pražský industriál: technické stavby a průmyslová architektura Prahy: průvodce. 2., rozš. vyd. V Praze: České vysoké učení technické, ©2007. 303 s. ISBN 978-80-01-03586-3. Kapitola 14 Jihovýchodní Praha, 287 Čerpací stanice Vršovické vodárny, s. 239
- PAVLÁNSKÝ, Jaroslav. Vývoj zásobování vodou hlavního města Prahy od XV. století do konce roku 1927: Předneseno ve výtahu na VIII. sjezdu Plynárenského a vodárenského sdružení čsl. v Praze r. 1927. Praha: Vodárny hlav. města Prahy, 1928. 74 - [II] s. S. 21–22. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Úpravna vody a čerpací stanice vršovické vodárny na Wikimedia Commons
Média použitá na této stránce
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
(c) ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0
Předmětem tohoto obrázku je kulturní památka České republiky evidovaná
v Ústředním seznamu kulturních památek pod rejstříkovým číslem: