Červencové ultimátum

Červencové ultimátum bylo demarše předložené Rakousko-Uherskem Srbsku v odpovědi na atentát na rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este. Šlo o klíčovou událost takzvané červencové krize. Doručeno bylo v 18 hodin 23. července 1914[1], obsahovalo seznam požadavků a přílohu popisující výsledky policejního vyšetřování atentátu v Sarajevu. Na odpověď mělo Srbsko 48 hodin.[2]

Červencové ultimátum nezahrnovalo explicitní hrozbu vyhlášení války, ale hrozilo odvoláním rakousko-uherského vyslance, pokud by Srbsko nesouhlasilo s požadavky ultimáta. Ultimátum bylo cíleně tvrdé, vedené snahou porazit Srbsko buď diplomacií nebo lokalizovanou válkou. Obsahovalo celkem 10 bodů, z nichž nejspornější byly pátý a šestý:[2][3]

  • První tři body požadovaly odstranění protirakouské propagandy z tisku a škol, zrušení spolků nepřátelských Rakousko-Uhersku a odstranění možnosti, aby mohly fungovat v budoucnu.
  • Čtvrtý bod požadoval odstranění všech armádních důstojníků a úředníků v administrativě, kteří prováděli protirakouskou propagandu (Rakousko-Uhersko slíbilo dodat jejich jména a usvědčující materiál).
  • Pátý bod požadoval, aby rakousko-uherské orgány mohly pomáhat srbským orgánům v potlačování protirakouského podvratného hnutí na území Srbska.
  • Šestý bod vyžadoval, aby Srbsko vyšetřilo atentát na rakouského arcivévodu Františka Ferdinanda d'Este a rakouské orgány se na vyšetřování mohly podílet.
  • Sedmý bod požadoval bezodkladné zatčení majora Voji Tankosiće a Milana Ciganoviće, zapletených do atentátu.
  • Osmý bod požadoval zabránění pašování munice přes rakousko-uherské hranice a potrestání srbských pohraničníků, kteří pomáhali při atentátu.
  • Devátý bod požadoval vysvětlení protirakouských výroků vysokých srbských hodnostářů po atentátu.
  • Desátý bod požadoval bezodkladné informování Rakouska-Uherska o všech opatřeních provedených v reakci na předcházející body.

Srbsko na ultimátum odpovědělo v určené lhůtě. Šestý bod výslovně odmítlo s odůvodněním, že odporuje srbské ústavě. Ostatní body sice formálně přijalo, ale většinou se jednalo o zastřené odmítnutí (např. Milana Ciganoviće, který měl být zatčen podle sedmého bodu, bělehradské policejní ředitelství odeslalo mimo Bělehrad a Srbsko oznámilo, že takovou osobu nezná).[4]

Související články

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku July Ultimatum na anglické Wikipedii.

  1. ↑ ŠEBA, Jan. Rusko a Malá dohoda v politice světové. Praha: Melantrich, 1936. 652 s. Kapitola IX., s. 323. 
  2. ↑ a b CLARK, Christopher. Náměsíčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce. Praha: Nakladatelství Tomáš Krsek, 2019. 672 s. ISBN 978-80-906242-7-6. S. 457–463. 
  3. ↑ http://www.moderni-dejiny.cz/clanek/rakousko-uherske-ultimatum-srbsku-23-7-1914/
  4. ↑ CLARK, Christopher. Náměsíčníci. Jak Evropa v roce 1914 dospěla k válce. Praha: Nakladatelství Tomáš Krsek, 2019. 672 s. ISBN 978-80-906242-7-6. S. 463–473. 

Externí odkazy