Česká zájmena

Článek česká zájmena pojednává o zájmenech v češtině.

Přehled zájmen a skloňování

Skloňování zájmen je poměrně komplikované, některá se skloňují podle vzorů přídavných jmen, některá jsou nepravidelná. Zájmena se podle významu dělí na:

osobní – personální
přivlastňovací – posesivní
ukazovací – demonstrativní
tázací – interogativní
vztažná – relativní
neurčitá – indefinitní
záporná – negativní

Podle toho, jestli svým tvarem určují rod, se dělí na:

bezrodá - já, ty, my, vy, se
rodová

Osobní zájmena

			1. osoba	2. osoba	3.osoba
					Mužský		Ženský	Střední
					životný	neživotný	Ženský	Střední
J. č.	1. Nominativ	Kdo? Co?	já	ty	on		ona	ono
	2. Genitiv	Koho? Čeho?	mne, mě	tebe, tě	jeho, ho, jej něho, něj		jí ní	jeho, ho, jej něho, něj
	3. Dativ	Komu? Čemu?	mně, mi	tobě, ti	jemu, mu němu		jí ní	jemu, mu němu
	4. Akuzativ	Koho? Co?	mne, mě	tebe, tě	jeho, ho, jej něho, něj, -ň	ho, jej něj, -ň	ji ni	je, ho, jej ně, něj
	5. Vokativ	Oslovujeme, Voláme	—	ty	—
	6. Lokál	O kom? O čem?	mně	tobě	něm		ní	něm
	7. Instrumentál	S kým? S čím?	mnou	tebou	jím ním		jí ní	jím ním
Mn. č.	1. Nominativ	Kdo? Co?	my	vy	oni	ony	ony	ona
	2. Genitiv	Koho? Čeho?	nás	vás	jich nich
	3. Dativ	Komu? Čemu?	nám	vám	jim nim
	4. Akuzativ	Koho? Co?	nás	vás	je ně
	5. Vokativ	Oslovujeme, Voláme	my	vy	—
	6. Lokál	O kom? O čem?	nás	vás	nich
	7. Instrumentál	S kým? S čím?	námi	vámi	jimi nimi

Krátké tvary

V některých pádech jsou možné krátké tvary, které se však nemohou pojit s předložkami. Tyto tvary jsou nepřízvučné, tvoří příklonky k předchozímu slovu, nemohou tedy stát na začátku věty. Příklady:

3. pád: Nedávej mi to. - Nedávám ti to.; Mně to nedávej. (důraz na mně) - Tobě to nedávám.; Přijď ke mně. - Přicházím k tobě.; nebo; Rozkazuj mi. - Rozkazuji ti.; To mně rozkazuj, ne jí. - Právě tobě rozkazuji.

4. pád: Zaúkoluj mě. - Zaúkoloval jsem tě.; To mne úkoluj, ne ji. - Právě tebe jsem zaúkoloval.

Ve 3. osobě se tvary začínající j- používají bez předložek, zatímco tvary začínající n- se pojí s předložkami:

Ukaž mu to. - nemůže stát na začátku věty

nebo

Ukaž to jemu. (důraz na jemu) - Jemu to ukaž. - může stát na začátku věty

Přišla k němu.

Akuzativní tvary jej (on), je, ně (ono) se dnes považují za knižní.

Zvratné osobní zájmeno

Používá se, pokud je podmět a předmět totožný. Toto zájmeno nemá tvar pro nominativ a používá se pro všechny osoby v obou číslech.

1. Nominativ	----
2. Genitiv	sebe
3. Dativ	sobě, si
4. Akuzativ	sebe, se
6. Lokál	sobě
7. Instrumentál	sebou

Příklad:

Vidím se (sebe) v zrcadle.

Krátké tvary se a si jsou též součástí zvratných sloves:

Posaď se./Sedni si.

Přivlastňovací zájmena

		Mužský životný	Mužský neživotný	Ženský	Střední
J. č.	1. Nominativ	můj tvůj		má, moje tvá, tvoje	mé, moje tvé, tvoje
	2. Genitiv	mého tvého		mé (mojí hovor.) tvé (tvojí hovor.)	mého tvého
	3. Dativ	mému tvému		mé (mojí hovor.) tvé (tvojí hovor.)	mému tvému
	4. Akuzativ	mého tvého	můj tvůj	mou, moji tvou, tvoji	mé, moje tvé, tvoje
	6. Lokál	mém tvém		mé (mojí hovor.) tvé (tvojí hovor.)	mém tvém
	7. Instrumentál	mým tvým		mou (mojí hovor.) tvou (tvojí hovor.)	mým tvým
Mn. č.	1. Nominativ	mí, moji tví, tvoji	mé, moje tvé, tvoje		má, moje tvá, tvoje
	2. Genitiv	mých (mojich hovor.) tvých (tvojich hovor.)
	3. Dativ	mým (mojim hovor.) tvým (tvojim hovor.)
	4. Akuzativ	mé, moje tvé, tvoje			má, moje tvá, tvoje
	6. Lokál	mých (mojich hovor.) tvých (tvojich hovor.)
	7. Instrumentál	mými (mojimi hovor.) tvými (tvojimi hovor.)

Pozor, dlouhé tvary rodu ženského "mojí" ve 2., 3., 6. a 7. pádu a obdobné tvary v množném čísle jsou pouze hovorové.^[zdroj?]

		Mužský životný	Mužský neživotný	Ženský	Střední
J. č.	1. Nominativ	její
	2. Genitiv	jejího		její	jejího
	3. Dativ	jejímu		její	jejímu
	4. Akuzativ	jejího	její
	6. Lokál	jejím		její	jejím
	7. Instrumentál	jejím		její	jejím
Mn. č.	1. Nominativ	její
	2. Genitiv	jejích
	3. Dativ	jejím
	4. Akuzativ	její
	6. Lokál	jejích
	7. Instrumentál	jejími

		Mužský životný	Mužský neživotný	Ženský	Střední
J. č.	1. Nominativ	náš váš		naše vaše
	2. Genitiv	našeho vašeho		naší vaší	našeho vašeho
	3. Dativ	našemu vašemu		naší vaší	našemu vašemu
	4. Akuzativ	našeho vašeho	náš váš	naši vaši	naše vaše
	6. Lokál	našem vašem		naší vaší	našem vašem
	7. Instrumentál	naším vaším		naší vaší	naším vaším
Mn. č.	1. Nominativ	naši vaši	naše vaše
	2. Genitiv	našich vašich
	3. Dativ	našim vašim
	4. Akuzativ	naše vaše
	6. Lokál	našich vašich
	7. Instrumentál	našimi vašimi

Zájmena jeho a jejich jsou nesklonná.

Zvratné přivlastňovací zájmeno

Používá se, pokud přivlastňujeme podmětu. Pro všechny osoby je stejné.

		Mužský životný	Mužský neživotný	Ženský	Střední
J. č.	1. Nominativ	svůj		svoje, svá	svoje, své
	2. Genitiv	svého		svojí, své	svého
	3. Dativ	svému		svojí, své	svému
	4. Akuzativ	svého	svůj	svoji, svou	svoje, své
	6. Lokál	svém		svojí, své	svém
	7. Instrumentál	svým		svojí, svou	svým
Mn. č.	1. Nominativ	svoji, sví	svoje, své		svoje, svá
	2. Genitiv	svých
	3. Dativ	svým
	4. Akuzativ	svoje, své			svoje, svá
	6. Lokál	svých
	7. Instrumentál	svými

Příklady:

Vidím svého otce.

Vidíš svého otce.

Srovnej:

On vidí svého otce. (vlastního otce)

On vidí jeho otce. (otce někoho jiného)

Ukazovací zájmena

		Mužský životný	Mužský neživotný	Ženský	Střední
J. č.	1. Nominativ	ten		ta	to
	2. Genitiv	toho		té	toho
	3. Dativ	tomu		té	tomu
	4. Akuzativ	toho	ten	tu	to
	6. Lokál	tom		té	tom
	7. Instrumentál	tím		tou	tím
Mn. č.	1. Nominativ	ti	ty		ta
	2. Genitiv	těch
	3. Dativ	těm
	4. Akuzativ	ty			ta
	6. Lokál	těch
	7. Instrumentál	těmi

Tento, tato, toto a tamten, tamta, tamto se skloňují jako ten + to (tento, tohoto, tomuto …), resp. tam + ten (tamten, tamtoho, tamtomu …), resp. ten + hle (tenhle, tohohle, tomuhle), u nespisovného tenhleten se skloňuje první i poslední část (tenhleten, tohohletoho, tomuhletomu).
Onen, ona, ono (nezaměňovat s osobními zájmeny) se skloňuje jako ten (onen, onoho, onomu …; ona, oné, oné, …).

To se často používá jako osobní zájmeno místo zájmena ono:

Dej mi to.

Používá se také ve spojení „to je/jsou“, a to bez ohledu na rod a číslo podstatného jména:

To je můj přítel.

To jsou mí přátelé.

Adjektivní zájmena

Některá ukazovací, tázací, vztažná, neurčitá a záporná zájmena se skloňují zcela podle vzorů přídavných jmen.

Takový, jaký, který, nějaký, některý, nijaký, žádný se skloňuje jako mladý.

Čí, něčí, ničí se skloňuje jako jarní.

Tázací, vztažná, neurčitá a záporná zájmena substantivního typu

1. Nominativ	kdo	co
2. Genitiv	koho	čeho
3. Dativ	komu	čemu
4. Akuzativ	koho	co
6. Lokál	kom	čem
7. Instrumentál	kým	čím

Někdo, nikdo (málokdo, sotvakdo, leckdo, expresivní čertvíkdo, bůhvíkdo) se skloňuje jako kdo (někdo, někoho, někomu, …). Kdopak se skloňuje jako kdo + pak (kdopak, kohopak, komupak...).

Něco, nic (máloco, sotvaco...) se skloňuje jako co (něco, něčeho, něčemu, …; nic, ničeho, ničemu, …).

Vztažné zájmeno jenž

		Mužský životný	Mužský neživotný	Ženský	Střední
Sg.	1. Nominativ	jenž		jež
	2. Genitiv	jehož něhož		jíž níž	jehož něhož
	3. Dativ	jemuž němuž		jíž níž	jemuž němuž
	4. Akuzativ	jehož, jejž něhož	jejž nějž	již niž	jež něž
	6. Lokál	němž		níž	němž
	7. Instrumentál	jímž nímž		jíž níž	jímž nímž
Pl.	1. Nominativ	již	jež
	2. Genitiv	jichž nichž
	3. Dativ	jimž nimž
	4. Akuzativ	jež něž
	6. Lokál	nichž
	7. Instrumentál	jimiž nimiž

Jenž není tázací zájmeno, znamená totéž co který (jako vztažné zájmeno):

Vidím muže, který/jenž právě přichází.

Odkazy

Související články

Literatura

KARLÍK, P.; NEKULA, M.; RUSÍNOVÁ, Z. (eds.). Příruční mluvnice češtiny. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1995. ISBN 80-7106-134-4.
NOVOTNÝ, Jiří a kolektiv. Mluvnice češtiny pro střední školy. Praha: Fortuna, 1992. ISBN 80-85298-32-5.
ŠAUR, Vladimír. Pravidla českého pravopisu s výkladem mluvnice. Praha: Ottovo nakladatelství, 2004. ISBN 80-7181-133-5.

Externí odkazy

Slovníkové heslo Kategorie:Česká zájmena ve Wikislovníku
Skloňování zájmen
Zájmena – Přehled českých zájmen a jejich skloňování.

Navigation

Navigace

Tématické portály