České státní právo

Habsburská monarchie v 16. století
Země Koruny české od poloviny 18. století do konce první světové války

České státní právo byl český politický program v Habsburské monarchii, Rakouském císařství a Rakousko-Uhersku od konce 18. století. Vycházel z koncepce nepřerušené právní existence českého státu v rámci Habsburské monarchie (do roku 1804), Rakouského císařství (do roku 1867) a Rakousko-Uherska. Usiloval o obnovení spojení zemí Koruny české do samosprávného celku a požadoval rovnost češtiny s němčinou na celém území českých zemí.

Vznikl v opozici k tereziánským a josefinským reformám, v jejichž důsledku se Habsburská monarchie stala územím s jednotnou správou a tři české země (Čechy, Morava a zbytek Slezska, neodstoupený po prohraných válkách Prusku) ztratily politickou souvislost a byly spravovány zcela odděleně, jako od sebe navzájem odlišné korunní země, z Vídně.

Program českého státního práva byl zastáván českou šlechtou v opozici proti absolutistickému centralismu a stal se důležitým tématem českého národního obrození.

Územní nároky republiky Německé Rakousko
Územní nároky Polska, vznesené na pařížské mírové konferenci

V opozici proti programu českého státního práva stáli čeští Němci, kteří se nechtěli stát národnostní menšinou v českém státě a kteří proti programu českého státního práva stavěli požadavek na etnické rozdělení českých zemí na německou a českou část.[1] Na zemské úrovni se tento odpor projevoval zejména ve Slezsku (s německou většinou obyvatelstva), ale i na Moravě (s českou většinou obyvatelstva, ale národnostně neuvědomělou, a s německou většinou na zemském sněmu).

České státní právo po první světové válce

Související informace naleznete také v článku Obsazení Sudet (1918).

Po skončení první světové války předlitavští Němci vyhlásili republiku Německé Rakousko, Sudetští Němci vyhlásili připojení k tomuto státu a odmítli být součástí Československa. Československo Sudety obsadilo a na pařížské mírové konferenci české historické hranice vůči Německému Rakousku obhájilo. Naopak se Československu podařilo ještě získat malou část Pruského Slezska (Hlučínsko) a Dolních Rakous (západní Vitorazsko, Valticko a Dyjský trojúhelník, tzv. České Rakousy).

Související informace naleznete také v článku Československo-polský spor o Těšínsko.

Historické hranice se nepodařilo obhájit ve vztahu k Polsku, které si činilo nárok na větší část Těšínska. Po krátkém vojenském střetnutí a Polskem odmítnutém plebiscitu došlo k rozdělení Těšínska mezinárodní arbitráží a menší část připadla Polsku.

Související články

Reference

  1. ↑ Houžvička (2005), str. 65-66.

Externí odkazy

Literatura

  • HOUŽVIČKA, Václav. Návraty sudetské otázky. Praha: Karolinum, 2005. 546 s. ISBN 80-246-1007-8. 

Média použitá na této stránce

Rozsah českého státu od polovice XVIII. století do světové války.jpg
Mapa rozsahu českého státu (zemí Koruny české) od poloviny 18. století do první světové války.
Polish territorial demands on Paris Peace Conference 1919.png
Polish territorial demands on Paris Peace Conference 1919 (Dmowski's Line) with ethnographical background. Map distributed by Polish Delegation in Paris 1919.
Der Aufbau der Republik Deutschösterreich.png
Territory of the proposed Republic of German-Austria in the immediate aftermath of WWI, according to law of the provisional national assembly of German-Austria of 22 November 1918. This included all predominantly German-speaking areas of the Austrian half of the former Austro-Hungarian empire. The border of today's Austria is also indicated for comparison. The areas Vorarlberg and Deutschtirol originally formed a joint province named "Tirol Vorarlberg". The province was however subdivided in 1918, and in 1920 Vorarlberg considered joining Switzerland. The modern Land of Tirol bore officially the name "Deutschtirol", in order to distinguish itself from "Welsch Tirol" (today's Trentino); "Deutschtirol" therefore included the modern South Tirol in Italy.

The German-Austrian provinces in detail:

 
Province of Upper Austria: 15.162 km², 1.03 million inhabitant. In 1910, 99.7% of the inhabitants of the former Crown Land of "Austria Beyond the Enns" identified themselves as Germans and 0.2% as Czechs.
 
Province of Lower Austria: 22.048 km², 3.72 million inhabitant. In 1910 95.5% of the inhabitants of the former Crown Land of "Austria Under the Enns" (without the area of German Southen Moravia) identified as Germans and 3.7% as Czechs. 0,1% indicated another nationality.
 
Province of German Bohemia: 14.496 km², 2.23 million inhabitant. In 1919 2.07 million identified themselves as Germans and 116,275 as Czechs.
 
Province of Sudetenland: 6.534 km², 678,880 inhabitants. In 1919 643,804 identified themselves as Germans, 25,028 as Czechs and 5,200 as Poles.
 
Province of Styria: 22.426 km², 1.44 million inhabitant. In 1910, 70.5% of the inhabitants identified themselves as Germans and 29.5% as Slovenes.
 
Province of Salzburg: 7.153 km², 214,997 inhabitants. In 1910, 99.7% of the inhabitants identified themselves as Germans.
 
Province of Carinthia: 10.327 km², 394,735 inhabitants. In 1910, 78.6% of the inhabitants identified themselves as Germans and 21.4% as Slovenes.
 
Province of German Tyrol: 20.047 km², 1.09 million inhabitant. In 1910, 839,000 of the inhabitants identified themselves as Germans, 20,000 as Ladiner and 3,000 as Italians.
 
Province of Vorarlberg: 2.602 km², 145,794 inhabitants. In 1910, 95% of the inhabitants identified themselves as Germans and 5% as Italians.
 
The inclusion areas of German-Austria:
  1. Iglau: 374 km², 31,000 inhabitants (1920). Thereof 17,000 Czechs and 14,000 Germans.
  2. Bruenn: 70 km², 263,600 inhabitants (1920). Thereof 209,600 Czechs and 54,000 Germans.
  3. Olmuetz: 42 km², 66,400 inhabitants (1920). Thereof 51,400 Czechs and 15,000 Germans.

Areas officially claimed by German-Austria:

 
German West Hungary
 
East Silesia (joint administration with Poland and Czechoslovakia suggested)


 
Border of the subsequent First Austrian Republic (and modern Austria).
Panství habsburské v XVI. století.jpg
Mapa panství Habsburků v 16. století.