České století
| České století | |
|---|---|
| Žánr | historický |
| Formát | seriál |
| Námět | Pavel Kosatík |
| Režie | Robert Sedláček |
| Hrají | Martin Huba Martin Finger Daniel Landa Ivan Trojan Jan Novotný Jiří Vyorálek David Novotný Ján Gallovič Jan Hájek Marek Daniel Jaroslav Plesl |
| Země původu |  Česko |
| Jazyky | česky, slovensky, anglicky, německy, rusky |
| Počet dílů | 9 |
| Obvyklá délka | cca 75 minut |
| Produkce a štáb | |
| Vedoucí produkce | Martin Lubomírský |
| Výkonný producent | Jan Lekeš |
| Kamera | Michal Krejčí |
| Hudba | Michal Rataj |
| Střih | Josef Krajbich Matouš Outrata |
| Zvuk | Martin Večeřa |
| Produkční společnost | Česká televize |
| Premiérové vysílání | |
| Formát obrazu | barevný 16 : 9 |
| Formát zvuku | mono |
| Vysíláno | 27. října 2013 – 7. prosince 2014 |
| České století na ČSFD, Kinoboxu, SZ Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
České století je český devítidílný televizní seriál pojednávající o pozadí významných dějinných událostí od zahájení první světové války až po vznik samostatné České republiky. Podle tvůrců nejde o čistý dokumentární seriál, ale spíš o filmovou sérii „rozkrývající tabu klíčových událostí našich moderních dějin“. Seriál totiž zejména studuje psychologii a duševní pohnutky jednotlivých aktérů historických událostí v okamžicích, kdy tyto osobnosti „měly nůž na krku“ a byly si vědomy, že svým rozhodnutím ovlivní nejen své blízké, ale celý národ na mnoho let dopředu. Autoři záměrně nehodnotí, zda se dotyční z historického pohledu zachovali správně nebo špatně.
Legendární postavy jsou jenom lidé, co se potí, spekulují, žijí paradoxy, chodí na záchod a žvaní o banalitách, sami zmatení z toho, kam je dějiny předsunuly, a řídí se jediným možným principem, kterým je 'mravní zákon ve mně', jakkoliv špatně a sobecky nakonec třeba jednají.tvůrci seriálu[1]
Herecké obsazení
| Martin Huba | prof. Tomáš Garrigue Masaryk, první prezident Republiky československé |
| Daniela Kolářová | Charlotta Garrigue-Masaryková, jeho žena |
| Jiří Bábek | Jan Masaryk, jejich syn |
| Ivana Uhlířová | Olga Masaryková, jejich dcera |
| Martin Finger a Jan Novotný | dr. Edvard Beneš, ministr zahraničí a druhý prezident Republiky československé |
| Monika Fingerová | Hana Benešová, jeho manželka |
| Jaromír Janeček | poslanec za ČSP Jan Herben, člen Maffie |
| Jan Grygar | Přemysl Šámal, hradní kancléř prezidenta Masaryka |
| Mário Kubec | Karel Kramář, předseda vlády ČSR |
| Igor Bareš | rakouský místodržící František Thun |
| Pavel Rímský | britský politik a diplomat Robert Cecil |
| Miroslav Donutil | David Lloyd George, premiér Spojeného království |
| Ivo Novák | britský novinář a historik Henry Wickham Steed |
| Jaromír Nosek | britský publicista a historik Robert William Seton-Watson |
| Radim Novák | Jaromír Smutný, hradní kancléř prezidentů Beneše a Gottwalda |
| Daniel Landa | plukovník Emanuel Moravec, člen Výboru na obranu republiky |
| Karel Dobrý | armádní generál Lev Prchala, velitel 4. armády |
| Luboš Veselý | armádní generál Vojtěch Luža, zemský vojenský velitel v Brně |
| Miloslav Mejzlík | armádní generál Ludvík Krejčí, hlavní velitel branné moci |
| Pavel Batěk | brigádní generál Karel Paleček, zakladatel československých výsadkových jednotek |
| David Suchařípa | divizní generál Silvestr Bláha, přednosta Vojenské kanceláře prezidenta republiky |
| Miro Grisa | divizní generál Karel Husárek, náčelník Ředitelství opevňovacích prací |
| Martin Stránský | armádní generál Sergej Vojcechovský, člen Obrany národa |
| Robert Jašków | armádní generál Jan Syrový, předseda vlády ČSR a ministr obrany |
| Ivan Trojan | podplukovník František Moravec |
| Aleš Procházka | armádní generál Sergěj Ingr, exilový ministr národní obrany |
| Michal Dlouhý | plukovník Emil Strankmüller, přednosta zpravodajství hlavního štábu armády |
| Andreas Kaulfuss | poslanec za sudetoněmeckou sociální demokracii Eugen de Witte |
| Hartmut Krug | předseda sudetoněmecké sociální demokracie Wenzel Jaksch |
| Richard Syms | britský premiér Winston Churchill |
| Marian Roden | státní tajemník MZV Hubert Ripka |
| Jiří Vyorálek | poslanec za KSČ Klement Gottwald, předseda vlády a prezident ČSR |
| Rita Jasinská | Marta Gottwaldová, jeho žena |
| Radek Holub | armádní generál Alexej Čepička, ministr národní obrany a zeť K. Gottwalda |
| Jaromír Dulava | poslanec za KSČ Antonín Zápotocký, předseda vlády a prezident ČSR |
| David Novotný | poslanec za KSČ Rudolf Slánský, generální tajemník ÚV KSČ |
| Jan Budař | Václav Kopecký, ministr informací |
| Jiří Štrébl | Václav Nosek, ministr vnitra |
| Jiří Havel | předseda ČSL Jan Šrámek, náměstek předsedy vlády ČSR |
| Jiří Čapka | poslanec za ČSL Adolf Procházka, ministr zdravotnictví |
| Miroslav Babuský | Jan Jína, přednosta politického odboru KPR za E. Beneše |
| Vilém Udatný | poslanec za ČSL Ivo Ducháček |
| Martin Veliký | poslanec za KSČ Július Ďuriš, ministr zemědělství |
| Václav Knop | poslanec za ČSNS Jaroslav Stránský, ministr školství |
| Matěj Dadák | poslanec za ČSNS Prokop Drtina, ministr spravedlnosti |
| Hanuš Bor | poslanec za ČSNS Petr Zenkl, místopředseda vlády a primátor Prahy |
| Peter Varga | poslanec za ČSNS Julius Firt |
| Karel Zima | předseda ČSSD Bohumil Laušman, ministr průmyslu a náměstek předsedy vlády |
| Matúš Bukovčan | poslanec za DS Štefan Kočvara, náměstek předsedy vlády |
| Tomáš Kraucher | poslanec za ČSNS Vladimír Krajina, člen vedení Univerzity Karlovy |
| Jan Holík | poslanec za ČSL František Hála, ministr pošt |
| Petra Jungmanová | poslankyně za ČSNS Milada Horáková, předsedkyně Rady československých žen |
| Vladimír Koval | Valerian Alexandrovič Zorin, náměstek MZV SSSR |
| Zdeněk Bureš | Antonín Novotný, první tajemník ÚV KSČ a prezident ČSSR |
| Andrej Bestchastny | Anastas Mikojan, člen Státního výboru SSSR pro obnovu hospodářství osvobozených oblastí |
| Emil Horváth | armádní generál Ludvík Svoboda, prezident ČSSR |
| Ján Gallovič a Alois Švehlík | Alexander Dubček, první tajemník ÚV KSČ |
| Peter Marcin | Vasil Biľak, člen ÚV KSS |
| Oleksandr Ignatuša | Leonid Iljič Brežněv, první tajemník ÚV KSSS |
| Alexander Podolkhov | Alexej Kosygin, předseda Rady ministrů Sovětského svazu, tj. vlády SSSR a člen sovětských poradců za Gottwalda |
| Ján Greššo | Gustáv Husák, místopředseda vlády ČSSR, později prezident ČSSR |
| Jiří Zapletal ml. | Josef Smrkovský, předseda Národního shromáždění ČSSR |
| Jan Vondráček | Oldřich Černík, předseda vlády ČSSR |
| Zdeněk Černín | František Kriegel, člen předsednictva ÚV KSČ |
| Petr Halberstadt | Zdeněk Mlynář, tajemník ÚV KSČ |
| Marek Daniel | dramatik Václav Havel, prezident ČSFR |
| Tereza Hofová | Olga Havlová, jeho žena |
| David Matásek | spisovatel Pavel Kohout |
| Jan Hájek | básník Ivan Martin Jirous |
| František Němec | Jan Patočka, filosof, fenomenolog |
| Petr Vacek | František Šmejkal, historik umění, signatář Charty 77 |
| Martin Myšička | Jiří Němec, filosof, signatář Charty 77 |
| Miroslav Táborský | Jiří Hájek, diplomat, pozdější mluvčí Charty 77 |
| Michal Pavlata | Václav Černý, literární vědec, signatář Charty 77 |
| Petr Batěk | Petr Uhl, novinář, signatář Charty 77 |
| Jiří Lábus | Ladislav Adamec, předseda vlády ČSSR |
| Roman Luknár | Marián Čalfa, předseda vlády ČSSR |
| Oldřich Kaiser | Oskar Krejčí, poradce předsedy vlády |
| Václav Jiráček | Václav Malý, disident, kněz |
| Jan Krafta | Vladimír Hanzel, tajemník Václava Havla |
| Jan Sklenář | Alexandr Vondra, disident, signatář Charty 77 |
| Miroslav Hanuš | Petr Pithart, signatář Charty 77, premiér vlády ČR v rámci federace |
| Daniel Rous | Jiří Křižan, scenárista, spoluautor petice Několik vět |
| Matej Landl | Ján Čarnogurský, disident, pozdější místopředseda federální vlády |
| Martin Janouš | poslanec za ODS Jan Stráský, poslední předseda vlády ČSFR |
| Martin Dejdar | poslanec za ODS Miroslav Macek, místopředseda vlády ČSFR |
| Jaroslav Plesl | poslanec za ODS Václav Klaus, předseda vlády ČR |
| Marek Ťapák | poslanec za HZDS Vladimír Mečiar, předseda vlády SR |
| Bohumil Klepl | Tomáš Ježek, ekonom, jeden z tvůrců kupónové privatizace |
| Petr Pelzer | Pavel Tigrid, novinář, emigrant, po 1989 poradce prezidenta Václava Havla |
Seznam epizod
| Pořadí | Název | Rok děje | Premiéra na ČT1[2] | Sledovanost (v mil.) |
|---|---|---|---|---|
| 1 | Veliké bourání | 1918 | 27. října 2013 | 0,630[3] |
| Díl zasazený do období 1. světové války se věnuje cestě T. G. Masaryka do exilu a jeho snaze přesvědčit francouzské a britské politiky o uznání nezávislosti Československa jako jednoho z cílů války proti Trojspolku.[4] | ||||
| 2 | Den po Mnichovu | 1938 | 3. listopadu 2013 | 0,752[5] |
| Díl zasazený do období mezi 21. zářím a 5. říjnem 1938 se věnuje konfliktu mezi E. Benešem a představiteli armády (především E. Moravcem) v době tzv. Vlády obrany republiky a všeobecné mobilizace a končí demisí prezidenta po odstoupení pohraničí v souladu s Mnichovskou dohodou.[6] | ||||
| 3 | Kulka pro Heydricha | 1941 | 10. listopadu 2013 | 0,686[7] |
| Díl věnovaný dvěma hlavním problémům, které řešil československý exil v Londýně: vztah Čechů a Němců (představovaný konfliktem mezi E. Benešem a W. Jakschem o podobu česko-německého soužití v poválečném Československu) a propojení zahraničního a domácího odboje (hlavní osobou je zde generál F. Moravec, který nakonec rozhodne o operaci Anthropoid). Závěr je pak věnován Benešově řeči z února 1945, ve které nastiňuje plán odsunu.[8] | ||||
| 4 | Všechnu moc lidu Stalinovi | 1948 | 17. listopadu 2013 | 0,534[9] |
| Díl zasazený do období mezi 17. únorem a 25. únorem 1948 (období označované jako Únor 1948), tedy mezi demisí nekomunistických ministrů podanou premiérovi Gottwaldovi a Benešovo přijetí Gottwaldova návrhu řešení polit. krize pod nátlakem ulice a ovládnutí země Gottwaldem a Komunistickou stranou. Díl jasně ukazuje slabost demokratických sil, která má kořeny již v samotném ustanovení Národní fronty, která ostrakizuje a v důsledku zakazuje opozici. V takové situaci stačí, aby jedna strana měla klíčová ministerstva, či na ně dosadila loajální lidi a ovládne celý stát.[10] | ||||
| 5 | Zabíjení soudruha | 1951 | 24. listopadu 2013 | 0,663[11] |
| Díl zasazený do období mezi 27. červnem 1950 (poprava Milady Horákové) a 5. prosincem 1952 (poprava Rudolfa Slánského). Popisuje atmosféru strachu, která zasáhla nejen politickou opozici, ale i samotné členy nejvyšší vedení KSČ, kde nikdo nedůvěřuje nikomu. Absolutní moc mají jen složky StB a sovětští poradci, zastupující všemocného Stalina. Ve svém důsledku tak stranu a stát neřídí K. Gottwald, ale sovětští poradci, StB a členové strany nejvíce napojeni na ÚV KSSS (A. Čepička, V. Kopecký). Zlomený Gottwald nechává popravit Slánského a končí jako bezmocná lidská troska.[12] | ||||
| 6 | Musíme se dohodnout | 1968 | 16. listopadu 2014 | 0,350[13] |
| Díl zasazený do období mezi 20. srpnem a 26. srpnem 1968, tedy období mezi okupací Československa vojsky Varšavské smlouvy a podpisem Moskevského protokolu téměř všemi členy unesené československé delegace v čele s tehdejším prvním tajemníkem ÚV KSČ Alexandrem Dubčekem a prezidentem Ludvíkem Svobodou, s jednou výjimkou v osobě Františka Kriegela. Díl popisuje proměnu postoje hlavních aktérů (Svoboda, Dubček) a vítězství oportunistických (Husák) a konzervativních (Biľak, Indra) sil ve straně.[14] | ||||
| 7 | Je to jen rokenrol | 1976 | 23. listopadu 2014 | 0,389[15] |
| Díl zasazený do období od ledna do prosince roku 1976 se věnuje angažovanosti tehdejšího dramatika Václava Havla ve prospěch Ivana "Magora" Jirouse a skupiny Plastic People při jejich konfliktu se státní mocí. Podpora zatčených jak ze strany veřejnosti, tak i významných osobností (politik Kriegel, filosof Němec) inspirovalo Václava Havla a Pavla Kohouta k sepsání manifestu, který by upozornil na nedodržování lidských práv v ČSSR, přestože se k tomu československá delegace zavázala podpisem na Helsinské deklaraci v r. 1975. Manifest pak dostal název Charta 77.[16] | ||||
| 8 | Poslední hurá | 1989 | 30. listopadu 2014 | 0,404[17] |
| Díl zasazený do období od 21. listopadu (první oficiální schůzka zástupců OF s federálním premiérem L. Adamcem) do 16. prosince 1989 (první oficiální televizní projev V. Havla) líčí jednání OF s představiteli federální vlády: nejprve neúspěšná s L. Adamcem, která vyvrcholila jeho veřejnou rezignací na funkci, a později s pragmatickým M. Čalfou. Popsány jsou i neveřejné dohody Čalfa-Havel a Havel-Dubček o řešení česko-slovenské otázky obsazování vysokých ústavních funkcí (premiér a předseda FS Slováci, prezident Čech) protlačením přes původní, prakticky neschopné Federální shromáždění, a to včetně úmluvy, že po volbách v roce 1990 Havel přepustí funkci prezidenta právě Dubčekovi.[18] | ||||
| 9 | Ať si jdou | 1992 | 7. prosince 2014 | 0,366[19] |
| Díl zasazený do období od 20. listopadu 1989 do 26. srpna 1992 se věnuje rozdílnému pohledu v české a slovenské části federace na porevoluční vývoj i rozdílným politickým tématům, která dominovala v jednotlivých republikách – kupónová privatizace v ČR a nezávislost v SR.[20] | ||||
Recenze
Komiks
Podle scénářů Pavla Kosatíka vznikla také komiksová řada Češi. Každý díl výtvarně zpracoval jiný autor.
- Češi 1918 – Jak Masaryk vymyslel Československo – Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2013, ISBN 978-80-204-3158-5
- Češi 1952 – Jak Gottwald zavraždil Slánského – Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2014, ISBN 978-80-204-2913-1
- Češi 1942 – Jak v Londýně vymysleli atentát na Heydricha – Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2014, ISBN 978-80-204-3389-3
- Češi 1992 – Jak Mečiar s Klausem rozdělili stát – Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2014, ISBN 978-80-204-3500-2
- Češi 1989 – Jak se stal Havel prezidentem – Nakladatelství Mladá fronta, Praha 2015, ISBN 978-80-204-3623-8
- Češi 1968 – Jak Dubček v Moskvě kapituloval – Mladá fronta, 2016, ISBN 978-80-204-3696-2
- Češi 1948 – Jak se KSČ chopila moci – Mladá fronta/Čská televize, 2016, ISBN 978-80-204-3728-0
- Češi 1977 – Jak z rok'n'rollu vznikla Charta – Mladá fronta/Česká televize 2016, ISBN 978-80-204-3390-9
- Češi 1938 – Jak Beneš ustoupil Hitlerovi – Mladá fronta/Česká televize 2016, ISBN 978-80-204-3388-6
Odkazy
Reference
- ↑ České století: Hybatelé dějin jsou taky jenom lidé. Česká televize [online]. 2013-09-24 [cit. 2013-11-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-11-25.
- ↑ Všechna vysílání pořadu od 1. 1. 2000 [online]. Česká televize [cit. 2014-12-07]. Dostupné online.
- ↑ mav. České století vidělo poprvé 630 tisíc diváků. MediaGuru [online]. PHD, 2013-10-28 [cit. 2014-12-07]. Dostupné online.
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/21251212023-velike-bourani-1918/
- ↑ mav. Doktoři z Počátků stále jedničkou nedělního večera. MediaGuru [online]. PHD, 2013-11-04 [cit. 2014-12-07]. Dostupné online.
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/21251212007-den-po-mnichovu-1938/
- ↑ mav. Doktoři z Počátků pod 1,5 mil., večer ale zvítězili. MediaGuru [online]. PHD, 2013-11-11 [cit. 2014-12-07]. Dostupné online.
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/21251212024-kulka-pro-heydricha-1941/
- ↑ mav. Talent se v neděli těsně dostal před České století. MediaGuru [online]. PHD, 2013-11-18 [cit. 2014-12-07]. Dostupné online.
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/21251212008-vsechnu-moc-lidu-stalinovi-1948/
- ↑ mav. Talent zvyšuje sledovanost, na Doktory to ale nestačí. MediaGuru [online]. PHD, 2013-11-25 [cit. 2014-12-07]. Dostupné online.
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/21251212043-zabijeni-soudruha-1951/
- ↑ mav. Sledovanost Vinařů a Kriminálky Anděl snížil fotbal. MediaGuru [online]. PHD, 2014-11-17 [cit. 2014-12-07]. Dostupné online.
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/21251212056-musime-se-dohodnout-1968/
- ↑ mav. Neděli si opět rozdělily Vinaři a Kriminálka Anděl. MediaGuru [online]. PHD, 2014-11-24 [cit. 2014-12-07]. Dostupné online.
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/21251212057-je-to-jen-rock-n-roll-1976/
- ↑ mav. Neděli si opět rozdělily Vinaři a Kriminálka Anděl. MediaGuru [online]. PHD, 2014-12-01 [cit. 2014-12-07]. Dostupné online.
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/21351212041-posledni-hura-1989/
- ↑ mav. Kriminálka a Vinaři opět vyrovnaně a nad milionem. MediaGuru [online]. PHD, 2014-12-08 [cit. 2022-06-06]. Dostupné online.
- ↑ http://www.ceskatelevize.cz/porady/10362011008-ceske-stoleti/21451212001-at-si-jdou-1992/
Související články
Externí odkazy
- České století na stránkách České televize
Média použitá na této stránce
Flag of the Czech Republic.svg
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Vlajka České republiky. Podoba státní vlajky České republiky je definována zákonem České národní rady č. 3/1993 Sb., o státních symbolech České republiky, přijatým 17. prosince 1992 a který nabyl účinnosti 1. ledna 1993, kdy rozdělením České a Slovenské Federativní republiky vznikla samostatná Česká republika. Vlajka je popsána v § 4 takto: „Státní vlajka České republiky se skládá z horního pruhu bílého a dolního pruhu červeného, mezi něž je vsunut žerďový modrý klín do poloviny délky vlajky. Poměr šířky k její délce je 2 : 3.“
Star full.svg
Star symbol; full star.
Star symbol; full star.
Star empty.svg
Star symbol; full star.
Star symbol; full star.