České výtvarné umění 19. století

Josef Václav Myslbek (1895): Ctirad a Šárka, Vyšehrad

České výtvarné umění 19. století hledá inspiraci především v historii, romantických krajinných scenériích a všímá si života obyvatel měst. Svého vrcholu dosáhlo v monumentálním ztvárnění významných událostí národních dějin, portrétní tvorbě, krajinomalbě a některých oborech užitého umění (sklo).

Historické souvislosti

Dočasné zrušení Jezuitského řádu papežem Klementem XIV. (1773-1814), provázené v českých zemích přechodným snížením úrovně vyššího školství a dále josefínské reformy z roku 1781, osvícenství a sekularizace státního uspořádání spojené s podřízením církve státu a zrušením řady řeholních řádů a klášterů ovlivnily přímo i výtvarné umění na počátku 19. století.

Dramaticky poklesl počet církevních zakázek a centralizace moci vedla ke stěhování šlechty - dalších významných objednatelů uměleckých děl - do Vídně. Zavedení němčiny jako úředního jazyka posílilo úsilí o české národní obrození i ve městech.

Roku 1769 vznikla Královská česká společnost nauk, v roce 1796 byla založena Společnost vlasteneckých přátel umění a roku 1799 Akademie jako vysoká škola pro výuku malířství. Uměleckoprůmyslová škola byla založena roku 1885 a spolu s reformovanou Akademií (1896) ovlivnila zejména generaci Národního divadla.

Vývoj umění v 19. století

Architektura a užité umění

V závěru baroka se architekti vrátili k inspiraci antikou a na přelomu 18. a 19. století vznikly některé klasicistní stavby uplatňující přímé linie a sloupový řád odvozený z nejstarší řecké architektury (Muzeo del Prado, 1785-1819, Grand Théatre Bordeaux, 1777-1800, Zámek Kačina[1]). Neoklasicistní sloh, který byl dominantní v první polovině 19. století, je označován jako empír. Souběžně s ním se uplatňoval romantický historizmus, podnícený exotikou a od druhé čtvrtiny 19. století, zejména v užitém umění, měšťanský sloh označovaný jako biedermeier. Na venkově se nová zděná architektura ještě inspiruje barokem (selské baroko).

Ve druhé polovině 19. století vznikaly v souvislosti s obnoveným zájmem o středověk a obnovu památek v duchu purismu také romantické novostavby zámků a zámeckých interiérů s napodobeninami historických předmětů a nábytku (novogotika)[2]. Období tzv. přísného historismu (1860-1880) a pozdního historismu (do počátku 20. století) existovalo souběžně s pozdním romantismem a novorenesancí (1860-1890), po kterém koncem století následovalo období eklektických historizujících slohů, zejména v městské činžovní zástavbě. V 19. století se také odehrála průmyslová revoluce, vznikla řada unikátních průmyslových staveb (Negrelliho viadukt, 1850) a novými konstrukčními materiály se stala litina, ocel a sklo (Skleník v Lednici, 1845, Petřínská rozhledna, 1891). Na přelomu století se v užitém umění uplatnil nový ornamentální výtvarný styl Art Nouveau a vznikaly první secesní budovy.

Malířství a sochařství

Koncem 18. století se v rokokové malbě a sochařství objevují neoklasicistní prvky a časný (historizujíci) romantismus. Na počátku 19. století převzala úlohu hlavních objednavatelů uměleckých děl nová střední třída bohatnoucích měšťanů, která dávala přednost portrétům, krajinám a žánrovým obrázkům. Pro nedostatek veřejných zakázek se někteří malíři živili jako obchodníci a sochařské dílny se věnovaly uměleckému řemeslu a náhrobní plastice.

Vývoj malířství ovlivnilo založení Akademie roku 1799 a její první ředitel Josef Bergler, čelný představitel akademického neoklasicismu. Po něm převzali vedení Akademie Václav Mánes (1835) a František Tkadlík (1836-1840) a počátkem 40. let Christian Ruben (1840-1852), který se předtím prosadil jako autor historické malby a do Prahy přinesl německý romantismus. První krajináři se vyučili soukromě u Norberta Grunda. Jejich následovníci byli většinou žáky krajinářské školy Akademie, kterou vedl nejprve Karl Postl (1806-1818), jeho žák Antonín Mánes (1836-1843) a po něm Maximilian Joseph Haushofer (1849-1866), pozvaný do Prahy svým švagrem a rektorem Akademie Rubenem. Další významnou krajinářskou školu založil Haushoferův žák Julius Mařák (1887-1899).

Krajinářský romantismus a tzv. Druhé rokoko ve figurální malbě se plně rozvinuly kolem poloviny 19. století. Malíři, kteří studovali v Paříži, se po roce 1850 přiklonili k realismu. V českých zemích ale elementy romantismu přetrvaly v malířství až do konce 19. století jako neoromantismus[3].

Generaci Národního divadla v 80. letech tvořili zejména umělci, kteří se školili nebo žili v zahraničí a byli ovlivněni renesancí a francouzským neoklasicismem.

Akademický klasicismus, převládající v monumentální sochařské tvorbě do poloviny 19. století, byl typický pro dílnu bratří Maxů, která získávala většinu zakázek a zaměstnávala další sochaře. V polovině 19. století se prvky romantismu objevují v díle Václava Levého a později u Josefa Maudera. Jistý vliv na následující generaci měla v druhé polovině století sochařská dílna a pedagogické působení Tomáše Seidana, který opouští akademický klasicismus směrem k realismu. Zakladatelem realistického sochařství a prvního sochařského ateliéru na Akademii byl až Josef Václav Myslbek. Jako nový materiál pro odlití soch se uplatnila v druhé polovině 19. století také litina.

Na samém konci století se objevil ve všech oborech umění nový umělecký styl Art Nouveau (Secese) a některé směry v malířství a sochařství, které předznamenaly moderní umění 20. století (symbolismus, impresioniosmus).

Malíři

Řazeni podle data narození

Sochaři

Reference

  1. ↑ Macková, L., Zámek Kačina. Praha 1956
  2. ↑ Stehlík, M., Lednice, Valtice. Praha 1986
  3. ↑ Blažíčková-Horová N, 19th-Century Art in Bohemia, 2009, s. 82

Literatura

  • Müller R, Künstler der Neuzeit Böhmens. Biographische Studien. Berglers Schüler. Mittheilungen des Vereins für die Geschichte der Deutschen in Böhmen XIV, 1876, s. 35-47
  • Volavka V., Cesta k umění - Průvodce po dějinách národního obrození. České malířství devatenáctého století, Praha 1941
  • Volavka V., České malba XIX. století, Klasicismus a první romantismus, od baroka do čtyřicátých let XIX. století. I. Praha 1942
  • Novotný V., České malířství 19. století, NG a SVU Mánes Praha 1946
  • Novotný V., Čeští klasikové 19. století, malíři a sochaři UB, NG a UB Praha 1948
  • Moravská galerie Brno, Čeští klasikové 19. století, Brno 1948
  • Liška A, Ludvík Kohl a jeho škola, kat., Muzeum hlavního města Prahy, Praha 1950
  • Novotný V., České umění 19. století ze sbírek Národní galerie a Pražského hradu, NG Praha 1950
  • Národní galerie III. České malířství 19. století (Generace Národního divadla). Praha 1954
  • Matějček A., Národní divadlo a jeho výtvarníci, Praha 1954
  • Štika K., Česká grafika XIX. století, kat. 64 s., NG Praha, tisk. Orbis, tiskařské závody, n.p., Praha 1955
  • Heumann J, Die tschechische klassische Malerei des 19. Jahrhunderts. Praha 1955
  • Mráz B, Karel Postl a základy české krajinomalby. Praha 1957
  • Macková O., České malířství 19. století, NG Praha 1963
  • Macková O., České malířství 19. století ze sbírek Národní galerie v Praze, Moravská galerie Brno 1967
  • Volavka V., České malířství a sochařství 19. století, Praha 1968
  • Macková O., Procházka V., České umění XIX. století, NG Praha 1972
  • Blažíčková Naděžda, České malířství XIX. století, Litomyšl 1975
  • Wittlich Petr, K modelu umění 19. století, in: Historické vědomí v českém umění 19. století. Sborník z konference v Plzni, Praha 1981, s. 142-151
  • Macková O., Klasikové malířství 19. století, OG Liberec 1981
  • Vlček T., Světlo v českém malířství - generace osmdesátých a devadesátých let 19. století, MM a Galerie ve Vodňanech 1982
  • Kotalík Jiří (ed.), Tschechische Kunst (1878-1914). Auf dem Weg in die Moderne, Darmstadt, 1984
  • Vlček Tomáš, Studie k dějinám kultury a umění Prahy v letech 1890-1914, Praha 1986
  • Janištinová A., Čechy a Evropa - umění romantismu, ZČG Plzeň 1990
  • Bouzková B, Česká šlechta a její pokus o oživení českého uměleckého života na konci 18. a na počátku 19. století. Documenta Pragensia X, 1991, s. 269-295
  • Theinhardtová M, Historická malba v Praze a ve Vídni v polovině 19. století, pokus o srovnání, v: Hojda Z, Prahl R, (eds.), Český lev rakouský orel v 19. století/Böhmischer Löwe und österreichischer Adler im 19. Jahrhundert. Sborník příspěvků ze stejnojmenného sympozia, Plzeň 1994
  • Blažíčková-Horová Naděžda, Praha v malbě 2. poloviny 19. století, MHMP Praha 1994
  • Theinhardtová M., Historická malba v Praze a ve Vídni v polovině 19. století - pokus o srovnání, Český lev 1996, s. 147-150
  • Blažíčková-Horová Naděžda, Mistrovská díla českého malířství 19. století ze sbírek Pražského hradu, Praha 1996
  • Blažíčková-Horová Naděžda (ed.), Dějiny v obrazech. Historické náměty v umění 19. století v Čechách, NG Praha 1996
  • Vlnas Vít (ed.), Historická malba v Čechách. Škola Christiana Rubena, NG a Správa Pražského hradu, Praha 1996
  • Prahl R, Posedlost kresbou. Počátky Akademie umění v Praze 1800-1835. Divus, Ivan Mečl, Praha 1998 ISBN 80-902379-9-1
  • Blažíčková-Horová Naděžda, České malířství 19. století. Katalog stálé expozice, Klášter sv. Anežky České, Národní galerie v Praze 1998, ISBN 80-7035-138-1
  • Hojda Z, Prahl R, (eds.), Mezi časy. Kultura a umění v českých zemích kolem roku 1800. Sborník příspěvků z 19. ročníku sympozií k problematice 19. století, Plzeň. Praha 2000, s. 37-43
  • Romantismus. Gérard Legrand ; [z fr. přel. Felipe Serrano], Praha a Litomyšl Paseka, 2001, ISBN 80-7185-314-3
  • Theinardthová M, Historická malba. Čechy 1840-1860, in: Blažíčková-Horová N, Dějiny českého výtvarného umění 1780/1890, III/1, Academia Praha 2001, ISBN 80-200-0735-0
  • Baroko - Architektura, sochařství, malířství (překlad z něm.), Slovart 2007, ISBN 978-80-7209-771-5
  • Biedermeier. Umění a kultura v českých zemích 1814-1848 (kat. výst.), Praha 2008
  • Blažíčková-Horová Naděžda, 19th-Century Art in Bohemia (1790-1910), Painting, Sculpture, decorative arts, National gallery in Prague, 2009, ISBN 978-80-7035-426-1
  • Herout Jaroslav, Slabikář návštěvníků památek, NPÚ v Praze 2011, ISBN 978-80-86516-40-0

Související články

Externí odkazy

Média použitá na této stránce

Ctirad a Šárka by Josef Václav Myslbek - Prague.jpg
Autor: Yelkrokoyade, Licence: CC BY-SA 4.0
Ctirad and Šárka, Vyšehrad, Prague, Czech Republic. Sculpture designed by Josef Václav Myslbek in 1881 and finished in 1895 depicts beautiful Šárka and brave Ctirad, two characters of the Maidens war episode from old Czech legends. It was originally placed at the Palacký Bridge, but was transferred to Vyšehrad park in 1947 as the bridge suffered heavy damage during US air raid in February 1945.